Třetí Fantastická zvířata jsou nejlepší. Ale pořád jen reklama na Pottera

Série Fantastická zvířata je případ filmů, na které se chodí, i když se vůbec nepovedly. Druhý díl Grindelwaldovy zločiny si podle agregátoru Rotten Tomatoes, jenž shromažďuje kritická přijetí filmů, připsal pouhou třetinu kladných recenzí. Jen polovina veřejnosti pak snímek označila za průměrný nebo lepší. U tak velké a milované značky je takový výsledek opravdu katastrofální.

Důvod nebylo těžké určit. J. K. Rowlingová se rozhodla osobně chopit scenáristických otěží a odmítala připomínky a námitky všech okolo. Zjevně si však neuvědomila, že dvouhodinový film není pětisetstránková kniha, a z Fantastických zvířat se stala nepřehledná změť postav a absurdních dějových zvratů. Výsledek zaujal hlavně tím, že málokdy vidíme tak drahé filmy s tak špatným scénářem — na blockbustery dohlíží velká řada lidí a do výsledného produktu se zpravidla nedostávají začátečnické chyby. Pouze komerčně nejúspěšnější autorka historie, které se všichni podřízení bojí oponovat, si může dovolit vytvořit něco tak mizerného za tolik peněz.

Těžko říct, jestli si u třetího dílu studio Warner Bros. tentokrát duplo, nebo snad Rowlingová prošla sebereflexí, snímek má ale konečně spoluscenáristu. Je jím Steve Kloves, autor scénářů filmového Harryho Pottera, který má s J. K. po víc než dekádě spolupráce vybudovaný pozitivní vztah a ví, jak pracovat s jejími autorskými neduhy. I Klovesovy potterovské scénáře občas trpěly na nefunkční překlady z papíru na plátno, přesto se mu v novém díle Fantastických zvířat podařilo zabránit filmové implozi v neusledovatelnou plejádu nesmyslů. Většina škod však již byla napáchána a snímek se nese především na vlně napravování chyb učiněných během pokládání základních kamenů této série.

Popsat příběh Brumbálových tajemství není snadné, protože ještě zhruba devadesát minut od začátku filmu není úplně jasné, jaká je vlastně přesně jejich zápletka. Víme, že zlý kouzelník Grindelwald (dříve Johnny Depp, nově Mads Mikkelsen) má něco za lubem. A víme, že Albus Brumbál (Jude Law) by mu v tom rád zabránil, ale nemůže. S Grindelwaldem v minulosti uzavřel magickou přísahu, takže jeden druhému není schopen fyzicky ublížit. Brumbál však poprvé přiznává, že byl do Grindelwalda zamilovaný, a obrací se proto na magizoologa Mloka Scamandera (Eddie Redmayne) a jeho přátele, aby se těžkému úkolu postavili místo něj. O jaký úkol jde a co přesně se bude hatit, příběh prozradí až těsně před svým koncem.

Scénář je čistší, ale zároveň bezradnější než dřív ve snaze vysvětlit, proč vlastně sledujeme eskapády magizoologa Mloka, kterého k ústřednímu konfliktu nepoutá nic krom toho, že byl zaúkolován Albusem Brumbálem. Zdá se pravděpodobné, že Brumbál by měl mít k dispozici mnoho vhodnějších kouzelníků, které by mohl poprosit o pomoc. Mlok má ale „velké srdce“, což ho prý činí jediným možným kandidátem. Vzhledem k tomu, že fanoušky série zajímá Brumbál coby postava známá ze série Harry Potter, a nikoliv nový hrdina, který mu ve filmu zabírá prostor, je otázka Mlokova smyslu pokládána velmi často.

Když se podíváme na úmorný výčet postav a jejich problémů, nejde přehlédnout, že Mlok na seznamu chybí. Žádnou zápletku nemá. Ne že by tento film potřeboval víc překážek na cestě, když je ale zrovna protagonista přítomen bez zjevného důvodu, scenáristé někde udělali chybu. Mlok bojuje proti Grindelwaldovi skutečně jen proto, že ho o to Brumbál poprosil. Jaký rozdíl oproti Harrymu Potterovi, jemuž padouch Voldemort zavraždil rodinu a Harryho účast na boji proti němu byla tedy tak osobní, jak jen mohla být.

Na Harryho Pottera je ale lepší nevzpomínat. Při sledování Fantastických zvířat je až bolestně jasné, že kouzelnický svět J. K. Rowlingové byl stvořen proto, aby v něm zažíval dobrodružství magický teenager na kouzelnické škole. Ve chvíli, kdy sledujeme dobrodružství z dětského úhlu pohledu, dává smysl neklást na příběh velké nároky logiky. Jakmile v něm ale mají dospělé postavy bojovat proti padouchům plánujícím genocidu nemagických mudlů, působí výsledek velmi podivně. Stačí se jen soustředit na ty šílené výkyvy nálad. Rowlingová chce, abychom se v jedné scéně zhrozili nad brutálními zločiny kouzelnických nacistů, jež vede Grindelwald k ovládnutí světa, a o pár vteřin později se máme smát fyzickým gagům a přeřekům excentrických postaviček. Příběh Brumbálových tajemství se tedy sice nerozpadne jako v minulých dílech série, ale ani se úplně pevně nesrotí do jednoho uceleného zážitku.

Přesto jde samozřejmě o produkčně velmi dobře ošetřený film, takže vypadá skvěle, zní skvěle a herci se snaží, seč můžou. Protože na režijní stoličce sedí David Yates, který adaptoval poslední čtyři díly Harryho Pottera, mají i Fantastická zvířata kýženou „bradavickou“ atmosféru, po které tolik diváků touží. Jen je třeba přenést se přes to, že samotná zápletka je v lepším případě nudná, v horším nesrozumitelná.

Pravda o světě Harryho Pottera je značně cynická: Jde o značku, o které by Američané řekli, že je „too big to fail“, tedy příliš velká na to, aby mohla selhat. Hlavní příjem tvůrců přichází z prodeje merchandisingu, tedy různých hraček, oblečení s potisky či deníčků s obrázky, a z mnoha tematických zábavních parků. Z marketingového hlediska je praktické, aby se v kinech jednou za čas objevil nový film. Je jedno, jestli je dobrý, nebo špatný, důležité je, že se na něj dá dělat reklama, a tím pádem se dá dělat reklama na celou značku Harry Potter.

Kdyby nebyla Fantastická zvířata součástí tohoto populárního univerza, nikdy bychom se v důsledku negativních reakcí a podprůměrných tržeb nedočkali třetího dílu. Je to trochu smutné, protože vidíme velkou snahu mnoha lidí odvést tu nejlepší práci. J. K. Rowlingová ale nerozumí filmařině, není dobrá scenáristka, a protože si nedala říct, když na to byl čas, musíme se nyní vypořádat s filmem, který tápe ve snaze z toho zmatku vykřesat příběh, jenž by držel pohromadě.