Trapnost prvního sexu a ztráta iluzí. Drzý debut líčí dospívání bez příkras

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Román O hvězdách víš h*vn* je svěží přínos do žánru young adult literatury, který se nebojí zabrousit i do těch nejpeprnějších chvil dospívání a zobrazit je v celé jejich trapnosti, o které řada autorů raději pomlčí.

Na vztahu dvou teenagerů – Markyho a Val – ilustruje nejen strasti dospívání a postupnou ztrátu iluzí, daří se mu zobrazit i témata, která potrápí i lidi v dospělém věku, jako jsou promarněné šance a výčitky a nebo to, jak se může vztah dvou lidí pokazit kvůli špatné komunikaci.

„Přijde mi, že v žánru young adult vychází strašně moc věcí, které idealizují toxické vztahy a zobrazují ty ‚bad boye‘ jako něco, co bychom vlastně měli chtít, a já chtěl napsat něco skutečného a popsat ty klišé situace tak, jak se odehrávají v realitě,“ popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy autor knihy, která nedávno vyšla v nakladatelství Host, Petr Hanel.

Jako první člověka zaujme poměrně troufalý název knihy. Proč jsi ji pojmenoval takto?

Viděl jsem takový mem, kde byli dva lidi a koukali na hvězdy a nad tím bylo napsané „Tohle jsme mohli být my“ a pod tím malými písmeny dopsáno „ale o hvězdách víš p**u“. To se mi hodně líbilo a ten název jsem jenom upravil, aby to nebylo tak vulgární.

Ta věta zazní dvakrát a je hodně důležitá v kontextu celé knihy, protože když zazní podruhé, tak je to vlastně ten stěžejní moment, kdy se charakterový oblouk Markyho začíná lámat.

Řada lidí knihu označuje za drzý debut, který je skvělou sondou do života teenagerů. Byl to záměr?

Určitě ano. Chtěl jsem napsat něco, co bude skutečně autentické a co bych sám chtěl číst, když mi bylo -náct, a pomohlo by mi to trochu se najít, zároveň aby mě to ale bavilo i v době, kdy mi bude -cet. Říkal jsem si, že to díky té autenticitě bude zajímavé taky pro rodiče, kteří by tak mohli více porozumět svým dětem.

Přijde mi, že v žánru young adult vychází strašně moc věcí, které idealizují toxické vztahy a zobrazují ty „bad boye“ jako něco, co bychom vlastně měli chtít. A já chtěl napsat něco skutečného a popsat ty klišé situace tak, jak se odehrávají v realitě.

Co tě k tomuto konkrétnímu tématu přivedlo?

V roce 2015 jsem dělal instruktora na dětských táborech a měl jsem pocit, že ty děcka si procházejí úplně tím stejným, čím já a moji vrstevníci na gymplu, například i skrze vliv těch sociálních sítí. A navíc, postava Markyho jsem prostě já v bledě modrém.

Takže jsi normální, jen trochu přecitlivělý kluk, jak ho popisuješ v knížce?

Přesně tak. Tehdy se na to nahlíželo stylem „Hele cože, ty projevuješ emoce?“. To jsem zažíval na gymplu a napadlo mě, že to převedu do knížky. Chtěl jsem všechno napsat bez obalu. Je to třeba i ten první sex, který si Marky idealizuje a chce, aby byl hrozně romantický, a já jsem si tehdy na té střední říkal úplně to samé. Nakonec ale, podobně jako u Markyho, přišel moment, kdy jsem si prostě řekl, že na to kašlu.

Takže to je ten důvod, proč jsou sexuální scény v knize tak explicitní? Proto jsi jim věnoval tolik prostoru? 

Je to tak. Jsou jednak hodně explicitní, ale zároveň komické v té realističnosti. Chtěl jsem, aby si u toho teenager řekl: „Aha, můj první sex prostě nemusí být vůbec ideální.“ Ale zároveň, aby si při čtení dospělý člověk řekl: „Jojo, tak moje poprvé vlastně vypadalo dost podobně.“

Hodně jsem vnímala i témata, která přímo neřešila vztah Markyho a Val, jako třeba když mladý člověk přebírá odpovědnost za svou rodinu nebo odtržení se od svých přátel. Bylo tvým záměrem zachytit i tyto věci, nebo to postupně vyplynulo?

Hodně témat, která jsem tam nakonec dal, jsem zpočátku neplánoval. Myslím, že jsem musel pořádně dospět. V tom mi pomohlo hnutí MeToo, kdy se o podobných věcech začalo mnohem více mluvit.

Důležité je, že se všechna ta témata doplňují a nějakým způsobem reflektují vztah Markyho a Val. Potřeboval jsem, aby se od sebe oba něco učili a dohromady byli lepší než každý sám.

V čem například?

Šlo třeba o vztah Markyho s jeho rodinou. Markyho rodina měla v jádru velmi hezké vztahy, on to ale příliš nevnímal, protože viděl hlavně to, že nemají moc peněz. Val byla naopak z bohaté rodiny, kde ty vztahy naopak nebyly příliš dobré a mohl se to od ní naučit.

Co se týká těch dalších témat, jako jsou třeba ti kamarádi a nebo to, že se nechá Marky ovlivnit komentáři Andrew Tatea, kterého jsem ale v knize nechtěl přímo jmenovat a přidávat mu tím na známosti, tak jsou tam přidaná, aby se prohloubila ta spirála a bylo vidět, co všechno dokáže mladého člověka v tomto věku semlít.

Hodně jsem řešil i téma první lásky. V tom teenage věku totiž máme pocit, že to byla naše osudová láska a že nikdo další už nepřijde. Když ale člověk dospěje, potká samozřejmě řadu dalších lidí. Tohle si ale náctiletý člověk neuvědomuje a může ho to pořádně semlít, což se Markymu taky děje.

Celou dobu se jako čtenáři pohybujeme na časové ose, kde se blížíme k nespecifikované události, o které ale již od začátku víme, že je hodně dramatická. Na konci se ale ocitáme v naprostém emočním kolotoči a kniha se dostává až do žánru thrilleru. Co vedlo k tak dramatickému závěru?

Já jsem předtím psal fantasy, podobné věci mě prostě baví psát. V době, kdy jsem knihu psal, navíc začaly vycházet seriály jako 13 důvodů proč, Euphorie nebo Sex Education, kde se řeší i vážná témata. Kdybych měl svoji knihu nejlépe popsat, řekl bych, že je to něco mezi Sex Education a Euphorií, kde jsou také poměrně dynamické zvraty.

Knihu jsi začal psát, když ti bylo 25 let, hotová byla až 9 let poté. Za tu dobu vzniklo 22 různých verzí knihy. Proč to bylo tak náročné?

První draft byl hotový v roce 2017, čtenáři ho ale odkládali po pár stránkách. Musel jsem se mnohem více naučit psát tu romanci, aby čtenáři těm postavám fandili a taky aby to bylo vyvážené a nikdo vlastně pořádně nevěděl, kdo z nich je v právu. Val nevidí, co má před sebou, Marky ale až moc tlačí na pilu, takže jí to je vůbec neusnadňuje.

Bylo třeba docela zajímavé, že když ty původní verze četli kluci čtenáři, tak říkali ‚je to jasný, že přece ona ho chce‘, a když to naopak četly holky čtenářky, tak říkaly ‚to je jasný, ona ho nechce‘.

Hodně mi pomohlo, když mi moje kamarádka Zuzka dala své deníky ze střední. Zuzka byla cool holka, o kterou měla zájem spousta kluků, takže jsem postavu Val založil hodně na ní.

Devět let je přeci jen poměrně dlouhá doba a musel ses během ní hodně změnit. Jak se to projevilo na knize? Osobně v ní vidím řadu témat, která mohou trápit i starší lidi, jako třeba promarněné šance a výčitky nebo problémy v komunikaci.

Určitě v tom hrálo roli to, že jsem za tu dobu vystřídal tři vztahy, a myslím si, že se do toho promítly všechny tři. Člověku se často nejlépe píše, když je mu nejhůře, takže spousta těchto myšlenek se vlastně tam dostala. Můj osobnostní vývoj v knize určitě roli hraje.

Kromě psaní se angažuješ u filmu a kvůli knížce ses začal hodně vzdělávat o storytellingu a následně jsi založil platformu „Klub psáčů“, kde pomáháš autorům zlepšovat jejich texty. Co bys teď řekl svému minulému já, kdybys viděl, jak se s knížkou tak dlouho „plácá“?

Zatím je asi brzy na to tohle zodpovědět. Říkám si, že kdybych tu knížku vydal už tenkrát, mohl bych být teď úplně jinde. Zároveň ale tuším, že se vše stalo tak, jak se to stát mělo, protože jsem se za tu celou dobu hodně posunul a Hvězdy by nevypadaly tak, jako dnes.

Pracuješ teď na něčem novém?

Je toho více. Mám rozepsaný scénář k sitcomu, další sitcom mám v hlavě, potom koncept k seriálu a la Black Mirror, který bych rád rozpracoval. Budou v něm opět hrát velikou roli sociální sítě. Mám také stále rozepsané to svoje fantasy z doby, než jsem začal psát Hvězdy.

A dočkáme se toho dříve než za devět let?

Myslím, že bych to mohl stihnout dříve, dejme tomu za osm.