Knížky pod stromeček? Potěšíte Soukupovou, Rudišem i dojemným sci-fi

V tipech najdete ale i válečné svědectví senegalského vojáka, román o vyrůstání v chudinské čtvrti osmdesátkového Glasgow nebo thriller z automobilových závodů.

V příštím díle knižních tipů se vrátíme s literaturou faktu a publicistikou.

Petra Soukupová – Nikdo není sám (Host)

Autorský recept Petry Soukupové zůstává dlouhá léta stejný. Popisuje každodenní starosti obyčejných lidí, jejich vztahy, zdánlivě nenápadné hádky. A píše o nich ze všech českých spisovatelů a spisovatelek nejlépe. Chápe totiž, jak se tahle „pěna dní“ usazuje v našich srdcích a jak nám někdy dokáže ublížit.

I nová kniha, Nikdo není sám, začíná malým traumatem u nedělního rodinného oběda. Časem se ale rozvine v trauma větší. Zažije ho Veronika, máma dvou dětí, relativně spokojená manželka a pořád ještě dcera.

Soukupová ví, jaké to je, když ve vleku všedních dní s úděsem zjistíte, že teď je před vámi problém velký jako sám život. Ví, jak často si nerozumíme, i když bychom si nejradši s úlevou padli do náručí.

Na čtení Soukupové snad není lepší čas než období svátků. Až budete objíždět příbuzné, vlastní rodiče nebo švagrové, možná si díky románu Nikdo není sám uvědomíte, co všechno chcete tentokrát udělat jinak.

Komu udělá radost: Všem, kdo mají pocit, že jsou občas na všechno sami.

Jaroslav Rudiš, Nicolas Mahler – Noční chodci (Labyrint)

„Sháním něco pro tátu. Pro tátu skoro nikdy nic neseženu.“ Možná, že bude stačit komiks. Noční chodci Jaroslava Rudiše se tváří jako docela jednoduchá knížka. Minimalistická kresba večerního města, dvě bílé postavičky nápadně připomínající Boba a Bobka nebo Křemílka a Vochomůrku a pořád ta stejná situace. Dva kamarádi jsou spolu na tahu. Bloumají mezi hospodami a vykládají si: o životě, o sovách, o ženách, o historii – té osobní i té člověka vysoce převyšující.

Rudiš píše lehce, mistrně ovládá umění zkratky, přesně nastudoval, jak klábosíme na procházkách (podobně to před ním dokázal třeba Emil Hakl). A přitom mluví o smutných věcech, o těch, o kterých muži někdy mluvit neumí. Rudiš je zapisovatel chlapské melancholie. Ano, občas se dopouští hrabalovského krasosmutnění, ale ani v komiksu se nikdy nestává povrchním. Noční chodci by mohli sloužit jako vstupní brána k dalším prózám autora, který publikuje už přes dvacet let a jehož knihy mají sympaticky vzestupnou tendenci.

Komu udělá radost: Pábitelům a těm, kteří v hospodě rádi ohromují zajímavými fakty.

Kateřina Tučková – Bílá Voda (Host)

Nezmínit ve vánočních knižních tipech Bílou vodu by bylo přinejmenším zvláštní. Žádná česká kniha letos nerezonovala tolik jako právě nový román Kateřiny Tučkové, která na rukopisu pracovala celých deset let. Pár měsíců po vydání už za něj stihla získat Státní cenu za literaturu, což vzbudilo veliké diskuze o porotě ceny i o tom, zda si ji Bílá voda opravdu zaslouží.

Román Tučkové, vyprávějící o pohnutých osudech řeholnic za komunismu odsunutých do zapomenutého, chátrajícího kláštera na samém konci Československa (v Rychlebských horách), je po všech směrech těžký. Vypráví o těžkých tématech nedávné české historie a vypráví o nich dlouze, na téměř sedmi stech stranách. Co se mu ale daří nepopiratelně, je ukázat ženské hrdinství a sesterství, dát mu zase pro jednou hlavní roli.

Kdo Bílou vodu neunese, může zkusit jinou podobně významnou historickou prózu letošního roku, Životice Karin Lednické. Kdo už české ohlížení do minulosti nemůže vydržet, nechť scrolluje nahoru či dolů v tipech, současných knih je tu víc než dost.

Komu udělá radost: Těm, kteří se s knihami rádi zavřou na celé odpoledne.

S. A. Cosby – Asfaltová pustina (Argo, přeložil Martin Urban)

Hledáte thriller? S rychlými auty? Jste tu správně. Asfaltová pustina působí jako kdyby někdo Rychle a zběsile předělal do knižní podoby a přidal trochu z filmu Drive. Mocně se tu hláškuje („horko se na něj lepilo, jako kdyby mu dlužilo prachy“) a stránky vám v knize „pofičí“ rychleji než kára hlavního hrdiny Buga.

Samozřejmě, že už z anotace knihy to vypadá, že zápletku jsme všichni viděli tak stokrát (Bug už nezávodí, vede spořádaný život, ale nakonec se ukecá ještě k poslední akci). Na druhou stranu, Vánoce jsou časem odpočinku. Kdo si potřebuje oddychnout od náročného čtení nebo obdarovat strýčka, který od knih potřebuje pořádnou akci, měl by zkusit Asfaltovou pustinu.

Komu udělá radost: Těm, kteří už letos přečetli všechny detektivky.

Sally Rooney – Kdepak jsi, krásný světe (Argo, přeložila Radka Šmahelová)

Sally Rooney je nejznámější mileniálská spisovatelka na světě. Svým čtenářům přináší generační obměnu v pohledu nejen na mezilidské vztahy. Její novou knihu, Překrásný světě, kde jsi, chválil před pár týdny kolega Jiří Špičák.

„Způsob, jakým spolu jednotlivé postavy mluví a jak přemýšlejí sami o sobě, je nejzajímavějším aspektem nejenom aktuální knihy Sally Rooney, ale celého jejího literárního světa. Je to svět poučený psychoterapií, vzájemnou péčí, svět, ve kterém se lidé neustále za pochodu učí lépe a pečlivě formulovat svoje vlastní emoce. Někdy způsobem, který je trapný a nefunkční, často jsou v dialozích slepé uličky, postavy se ale pořád snaží. Jako by formulování vlastních emocí a postojů bylo tím nejdůležitějším na světě, což v jejich případě koneckonců skutečně je. Nemůžou se bez toho nikam pohnout.“

Postavy Sally Rooney jsou občas protivně sebestředné (a proto realistické), občas překvapivě bolestně diagnostikují problémy celého světa. E-maily, které si posílají dvě hrdinky nové knihy, Alice a Eileen, a řeší v nich různé podoby lásky i kolaps světa, se možná jednou dostanou do čítanek. Jestli ještě budou existovat.

Komu udělá radost: Mladým, kteří si nedají kapra.

Anna Beata Háblová – Směna (Host)

Anna Beata Háblová je básnířka a architektka, která publikovala několik sbírek i knihu o „nemístech“ měst nebo o architektuře obchodních center. Možná není zvláštní, že se její debutová próza Směna odehrává hlavně v prostoru supermarketu.

Její hrdinka je Petra. Přes den pokladnice, po směně výtvarnice. „Když pracujete jako prodavačka, přestanete vnímat lidi jako lidi. Stanou se z nich jen další položky, které musíte odbavit,“ říká Petra v úvodu knihy.

Směna je román plný odcizení, ale i krásy, hlavně díky obrazotvornému jazyku Háblové. Číst ho je jako procházet se supermarketem plným básní.

Komu udělá radost: Všem, kteří pořád mají rádi básně.

Douglas Stuart – Shuggie Bain (Paseka, přeložila Lenka Sobotová)

Román Shuggie Bain skotského spisovatele Douglase Stuarta vyhrál v roce 2020 prestižní Bookerovu cenu a umístil se ve výročních žebříčcích mnoha prestižních kulturních rubrik. Před několika týdny vyšel v překladu Lenky Sobotové v nakladatelství Paseka, a může tak udělat radost spoustě čtenářů, kteří v knihách hledají zkušenost, kterou byste ještě donedávna v literárním kánonu našli jen zřídka.

Shuggie je osamělý kluk vyrůstající na špinavém předměstí skotského Glasgow. Vyrovnává se s outsiderstvím po všech stranách, touží po tom, stát se normálním klukem – standardy klukovství jsou ostatně nastavené docela jednoduše a pevně. A zjišťuje, že normálním klukem nikdy být nemůže.

„To, co je někdy shazováno jako progresivní agenda, je pro spoustu lidí prostě život,“ psala nedávno o románu literární kritička Barbora Votavová s tím, že právě knihy jako Shuggie Bain umí takový život jedinečně, nádherně popsat. Komu se líbily knihy Oceana Vuonga, Édouarda Louise nebo Hanyi Yanigahary, měl by pod stromeček dostat i Shuggieho Baina.

Komu udělá radost: Všem, kteří brečeli u filmu Billy Elliot.

David Diop – V noci je každá krev černá (Argo, přeložil Tomáš Havel)

Občas se zapomíná, že první světová válka opravdu nezasáhla jen Evropu. Bizarní trauma si z ní odvezli i senegalští vojáci, kteří byli nuceni bojovat na starém kontinentu pod francouzskou vlajkou. Příběh jednoho z nich, Alfy, vypráví kniha V noci je každá krev černá spisovatele Davida Diopa.

„Když Alfovi před očima zemře jeho nejlepší přítel Mademba, jehož trápení nedokáže urychlit, začne se Alfa za smrt blízkého mstít. Vrhá se do bojů a usekává nepřátelům ruce. Jeho spolubojovníci ho za takové chování nejdřív chválí a oslavují Alfovu krvežíznivost. Po nějakém čase se ho však začnou bát,“ psala Klára Vlasáková v srpnové recenzi. Podle ní je kniha strhujícím svědectvím o hrůzách války.

Komu udělá radost: Čtenářům s hroší kůží.

Kazuo Ishiguro – Klára a Slunce (Argo, přeložila Alena Dvořáková)

Nobelista z roku 2017 Kazuo Ishiguro měl vždycky blízko k žánrům sci-fi a fantasy. Hrdinou jeho nejnovějšího románu je humanoidní Klára, robotická pomocnice nemocné dívky jménem Josie. Očima Kláry pozorujeme svět blíže neurčené budoucnosti, ve kterém největší sci-fi představují emoce a mezilidské vztahy.

Klára a slunce nepatří mezi nejsilnější Ishigurovy romány, ale mohl by posloužit jako perfektní úvod do jeho tvorby, v níž se britský spisovatel s japonskými kořeny ukazuje převážně jako mistrný psycholog. Autor, který dokáže popsat věci, které se sami sobě bojíme přiznat. Nikdo nedokáže psát o sebeklamu tak jako Ishiguro.

Klára a slunce by se skvěle hodila třeba dospívajícím čtenářům. Dobře píše o tom, jak zvláštně se tvaruje kamarádství a první láska. I o tom, jak těžké jsou ty nejpřirozenější vztahy, které známe – ty mezi rodiči a dětmi.

Komu udělá radost: Všem, kdo zažívají první lásku.