Thriller #annaismissing napíná až do poslední chvíle. Pak přijde zklamání

Před čtyřmi lety přišel seriál, který přímočaře a bez vytáček ukázal na problémy, které mladé mohou potkat na sociálních sítích. Díky #martyisdead se každý musel zamyslet nad tím, jak snadné je se dostat do dětských pokojů. Svou urgencí zaujal nejen české, ale i zahraniční publikum a nakonec získal i mezinárodní cenu Emmy.

Teď se jeho tvůrci v čele s režisérem Pavlem Soukupem snaží o podobný úspěch. Jejich nástroje už ale diváci znají a kýžený wow efekt se tak nekoná. To nejlepší z #martyisdead si navzdory tomu celovečerní film #annaismissing uchoval. Dechberoucí napětí.

Jeho základy se budují už v prvních vteřinách, kdy se snímek ocitne na úplném konci. Na několik vteřin se objeví patnáctiletá Anna, pláče a má krev na obličeji. Přežije? Zemře? Víc zahajovací vějička neříká. Až poté se spustí kolotoč filmových událostí, který vás nakonec dovedou zpět k místu, kde jste začínali.

Během ranní jízdy autem patnáctiletá Nina najde náhodou v tátově mobilu fotografii spoře oděné mladé dívky. Vzhledem k tématu by se asi spíš řeklo #nudes. Nedá jí to a začne zjišťovat, o koho jde. Později zjistí, že na snímku je zachycená slavná influencerka Anna, která se před týdnem nečekaně odmlčela z online světa a od té doby o ní nikdo neslyšel. Pátrání začíná.

S každým Nininým krokem, s každým jejím novým zjištěním atmosféra ve filmu houstne a napětí stoupá. Co deset minut se zdá jasné, že za zmizením mladé dívky stojí někdo jiný, než jste se domnívali, a vy se v duchu omlouváte postavám, které jste ještě několik vteřin předtím odsuzovali a posílali do horoucích pekel.

Několikrát se film - a s ním i vaše myšlenky - dostanou ke zdánlivému zlomu, který se ale záhy vysvětlí a pátrání po Anně tak může pokračovat. Chvíli tajíte dech, chvíli valíte oči, chvíli kroutíte hlavou nad úvahou, že takhle by se to v reálném světě určitě nestalo. Film se ale žene kupředu, a tak není čas se nad tím pozastavovat moc dlouho.

Při pátrání po mladé dívce se ale tak trochu na pozadí odehrávají ještě další, vážnější příběhy, které mají varovat před nástrahami reálného světa. Celé vyprávění je prodchnuté apelem, abyste přehodnotili své návyky na mnohdy toxických sociálních sítích a zamysleli se nad tím, co sdílíte a jaké to může mít důsledky. Nechybí ani sexuální predátoři a hon na ně nebo křivá obvinění - to vše zhuštěné v pouhé hodině a půl.

Mezi někdy více, někdy méně neočekávanými zvraty, poloskrytými výzvami k opatrnosti a u českého filmu poměrně překvapivě i opravdu zábavnými a umně použitými vtipy typu „kdyby se dneska chodilo sedět za šíření dezinformací, tak sedí půlka Česka“ si ale uvědomíte, že pravidla téhle hry jste už někde viděli. Ať už před čtyřmi lety v #martyisdead, nebo o rok později v dokumentu V síti. A v tu chvíli napětí opadne.

Nejpozději se vám to přihodí ve chvíli, kdy si uvědomíte, že tenhle případ neřeší ani Hercule Poirot, ani Sherlock Holmes, a dokonce ani major Plíšek. Žádné velké odhalení poskládané z malých úlomků, které celou dobu ležely před námi, zkrátka nenastane. Naopak musí přijít skoro doslova deus ex machina, aby vysvětlil, co se s Annou stalo. A přinejmenším v tomhle ohledu tak #annaismissing zůstává daleko za svým oceněným předchůdcem.

Porovnávání s #martyisdead obecně novému projektu Pavla Soukupa škodí. Jen těžko se mu ale dá ubránit. Například si díky němu uvědomíte, že daleko funkčnějším formátem pro zpracování tématu kyberšikany a obecně světa sociálních sítí je internetový seriál. Krátké, jasně ohraničené díly se zkrátka daleko více podobají videím v online světě a je tak jednodušší na hru přistoupit. A přestože #annaismissing má jasně dělené pointy, které by případně bylo možné rozstřihnout na menší celky, nemá to stejný efekt.

Snímek navzdory tomu téměř bez problémů plyne, čemuž pomáhají výkony mladých hereček, které zatím posbíraly jen málo hereckých zkušeností. Ať už jde o Viktorii Vítovou, která se představila v nelehké roli sebestředné a uvnitř nešťastné Anny, nebo Alexandru Vostrejžovu, která ztvárnila Ninu. V některých scénách jejich výkony znatelně předčí i um o dekádu až dvě starších kolegů.

Zároveň se ale nelze ubránit dojmu, že tvůrci u #annaismissing jen opakují osvědčené recepty, které si vyzkoušeli s Martym a které se od té doby objevily v zahraniční i české produkci nesčetněkrát. Bubliny chatu, které nahrazují dialogy, sexuální predátoři a dokonce i dickpics, to všechno už tu bylo a nikoho to nepřekvapí. (Ano, bohužel v této době skutečně dickpics nikoho nešokují.) A přestože v #annaismissing jsou tyto prvky použité účelně, je to málo. Od týmu, který se může chlubit mezinárodní Emmy, zkrátka musíme čekat víc. Je to nefér, ale je to tak.