Článek
Serhij Sternenko říká, že od vypuknutí ozbrojeného konfliktu v roce 2014 mezi ukrajinskými nacionalisty a Moskvou podporovanými separatisty na východě Ukrajiny provedl několik odvážných nočních misí proti ruským cílům, včetně jedné akce několik měsíců před nynější ruskou invazí. Jeho terčem byly sochy, napsal zpravodajský server The Washington Post.
Před několika lety spolu s několika přáteli strhl sochu sovětského vojenského velitele, maršála Georgije Žukova, a těsně před válkou poničil další sochu, tentokrát generála Ivana Treťjaka.
„Pomníky sovětského režimu a ruského impéria připomínají lidem všechna zvěrstva, která Rusko a Sovětský svaz spáchaly na obyvatelích Ukrajiny,“ řekl Sternenko, jehož kanál na serveru YouTube odebírá 90é tisíc lidí; některé ze svých činů zveřejnil i na internetu. „Když vidím pomník Kateřiny II. v Oděse, připadá mi to jako Hitlerův pomník v Izraeli,“ říká.
Začátek války uspíšil snahu Ukrajiny odstranit jména slavných ruských a sovětských osobností ze stanic metra, ulic a pamětihodností. Existuje na to dokonce i aplikace. Jediným důvodem, proč nebylo v poslední době strženo více ruských soch, je podle Sternenka to, že Ukrajinci jsou příliš zaneprázdněni válkou.
„Až vyhrajeme válku, budeme mít čas a všechny sovětské a ruské imperiální pomníky z Ukrajiny odstraníme,“ řekl Sternenko; bývalý regionální šéf ultranacionalistické militantní skupiny Pravý sektor, který uvedl, že jeho osobním cílem je právě monumentální socha Kateřiny II. Veliké v jeho rodném městě Oděse.
Od 24. února, kdy ruský prezident Vladimir Putin zahájil válku proti jejich zemi, začali Ukrajinci s větším důrazem prosazovat vlastní historický odkaz.
„Je obecně zajímavým rysem naší doby, že jsme začali chápat historii tak citlivě,“ řekl Anton Drobovyč, šéf ukrajinského Ústavu národní paměti. Dodal, že pro Ukrajinu je proces odkrývání historie z let ruské a sovětské nadvlády poměrně nový.
Připomínky ruské a sovětské nadvlády lze na Ukrajině najít téměř všude. Jedna z ulic v Buči je pojmenována po Alexandru Puškinovi, básníkovi, kterého Rusové uctívají jako svého Shakespeara. Na jeden z hlavních bulvárů v Dnipru shlíží z podstavce spisovatel Nikolaj Gogol, který se narodil v 19. století na Ukrajině, ale Rusko ho považuje za jednoho ze svých největších autorů, protože psal rusky.
Na samotném bulváru – ačkoli byl před lety přejmenován po významném ukrajinském historikovi – je dodnes alespoň jedna deska, která ukazuje, že se kdysi jmenoval třída Karla Marxe.
Jaroslav Hrycak, ředitel Ústavu historických studií Národní univerzity Ivana Franka ve Lvově, řekl, že když vyrůstal, byly sovětské názvy a památníky všudypřítomné.
„Pro mě to byla součást šedé sovětské reality,“ řekl Hrycak. Jako by Sovětský svaz ulici po ulici a náměstí po náměstí na Ukrajině a v dalších bývalých republikách vymazával historickou paměť, dodal Hrycak. „Ukrajincům byla odepřena jakákoli paměť, která by je odlišovala od Rusů. Politikou Sovětského svazu vůči Ukrajině byla totální amnézie,“ uvedl.
Snaha o obnovu ukrajinského kulturního dědictví nabrala v posledních týdnech na obrátkách. Starosta Mykolajiva v sobotu na telegramu oznámil, že Puškinův památník byl odstraněn, protože podle něj potřebuje ochranu před vandaly. Začátkem tohoto měsíce kyjevské metro oznámilo, že přejmenuje pět stanic, včetně zastávky na náměstí Lva Tolstého, zatímco charkovská městská rada odhlasovala přejmenování tří ulic a jedné čtvrti.
Nový nástroj na sociálních sítích s názvem „Co vám udělal Puškin?“ nabízí minipoučky o tom, proč by různé ruské osobnosti měly zůstat nebo zmizet. Klikněte na Puškinovo jméno a program telegramu vyplivne verdikt, v němž ho odepisuje jako „ruského šovinistu“, který oslavoval carský imperialismus. Podobně se vyjadřuje i o ruském spisovateli Fjodoru Dostojevském.
Michail Bulgakov, sovětský autor „Mistra a Markétky“, je také „ni“ (ukrajinsky „ne“), protože – ačkoli se narodil v Kyjevě v roce 1891 – hanobil národní aspirace Ukrajiny a měl tu drzost znevažovat její mateřský jazyk.
Další dva velikáni ruské literatury – Lev Nikolajevič Tolstoj a Anton Pavlovič Čechov – jsou vzati na milost díky svému humánnímu a empatickému přístupu prakticky ke všemu, o čem psali. Přesto program míní, že by bylo dobré je časem nahradit ukrajinskými historickými a kulturními osobnostmi.
Kdo by to mohl být? Ukrajinci jako Vasyl Semenovyč Stus, básník, který zemřel v sovětském gulagu při hladovce v roce 1985. Nebo Levko Lukjanenko, další sovětský disident, který strávil roky ve vězení a napsal novodobou Deklaraci nezávislosti Ukrajiny. Nebo Myroslav Skoryk, hudební skladatel, jehož lyricky truchlivá díla obsahují prvky lidové hudby. Nebo dokonce zesnulá izraelská vůdkyně Golda Meirová, která se narodila v Kyjevě.
Starosti o názvy ulic a památníky se mohou zdát v době války zvláštní, ale podle vědců jsou součástí snahy o sjednocení Ukrajiny. Navíc právě falešná historie a mýty podle nich pomohly Rusko zavést do války.
„Putin používá dějiny jako zbraň,“ říká Anton Drobovyč z ukrajinského Ústavu národní paměti. „Věci, které říká, nemají nic společného se skutečnou historií. My jako instituce v našem procesu nefalšujeme minulost. Snažíme se ukázat minulost takovou, jaká byla, bez vnucených mýtů a podvrhů,“ dodává.
Drobovyčův institut vede snahy o obnovu ukrajinské historie tím, že pátrá v archivech KGB a vyzdvihuje příběhy Ukrajinců, kteří byli pronásledováni nebo umlčováni. Institut také hodnotí ruské osobnosti, jako je Puškin, a sestavuje seznam Ukrajinců a ukrajinských událostí, které by mohly zaujmout místo na památnících. Na seznamu je například i zesnulá hollywoodská hvězda Jack Palance, jehož rodiče pocházeli z Ukrajiny.
Jako dítě vyrůstající v 70. letech ve Lvově pod sovětskou kontrolou Hrycak doufal, že jednou přijde den, kdy začne střídání na piedestalech pomníků. Dokonce měl v hlavě jasnou představu, jak by to mohlo vypadat: „Strhneme Lenina a na jeho místo nastoupí John Lennon.“
