Teenageři mají svůj progresivní seriál. Upřímnost TBH bude bavit i rodiče

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zatímco na zahraničních streamovacích službách se seriály pro náctileté objevují jako jejich přirozená součást již roky, v české produkci ještě donedávna zela pustá díra. První úspěšný pokus o její zaplnění přišel s thrillerovým seriálem #martyisdead televize MALL.TV, který reflektoval život na sociálních sítích a kyberšikanu.

Záběr TBH je ale mnohem širší a jedná se rozhodně o nejprogresivnější teenagerský seriálový počin u nás. Poprvé se publiku představil již na queer festivalu Mezipatra a z mezinárodního festivalu Serial Killer si odnesl hlavní cenu v kategorii webový seriál.

Seriál, jak napovídá sám název (TBH je zkratka anglické fráze to be honest, česky upřímně), beze studu otevírá citlivé problémy i traumata, s nimiž se generace Z potýká. Nenásilně tematizuje dospívání v prostředí sociálních sítí, homosexualitu i bisexualitu, šikanu a vyrovnávání se s následky traumatického zážitku.

Příběh TBH se z velké části odehrává za zdmi brněnské střední školy, kde se na vrchních příčkách popularity umisťují pubertální frajeři z místního florbalového klubu společně se skupinkou holek, které si říkají Bitches. Když ve škole dojde ke střeleckému útoku, začne se hierarchie školních vztahů rozpadat a pomalu vyplouvá na povrch, že samotná střelba byla pouze vyvrcholením neřešených konfliktů a důsledek dlouhodobé šikany ve vypjatém kolektivu.

Do děje diváka uvede ekofeministická aktivistka Mája, která zapáleně sdílí své názory na sociální sítě. V den útoku vysílá živě na Instagramu, kde ironicky glosuje prostředí školy a vztahy mezi populárními studenty. Podaří se jí zachytit i průběh střelby, a stane se tak během chvíle virální senzací. Kromě útoku ale odvysílá i trapnou konverzaci mezi florbalistou Lukášem a oblíbenou Nessou, kvůli níž se oba stanou terčem posměchu. A když se ukáže, že útočníkem je Nessin nevlastní bratr, introvertní Tonda, který chtěl falešnou zbraní pouze vystrašit namachrované spoluhráče z florbalu, Nessino postavení se v sociální struktuře školy radikálně změní.

Seriál sleduje vývoj několika hlavních hrdinů — Máji, která chce bojovat za lepší svět, Lukáše řešícího svou sexuální orientaci, Nessy, která se musí vyrovnat se ztrátou role školní královny, a šikanovaného Tondy. Přeskakuje v čase k událostem před a po střelbě, aniž by ve vyprávění způsobil chaos. Pomalu rozplétá komplexní síť vztahů, aby propojil dění ve škole s útokem, a ukazuje nelehkou situaci z mnoha různých úhlů.

Jediná perspektiva, která zůstává potlačena ve prospěch příběhu, je ta dospělácká. Rodiče i učitelé fungují v seriálu pouze jako přihlížející. Divák tuší, že i dospělí mají spoustu vlastních problémů k řešení. TBH ovšem zajímá primárně to, jak se angažují ve světě svých dětí. Oslabená perspektiva rodičů může být paradoxně důvod, proč seriál sledovat, i když člověku není patnáct. Pro starší diváky může být inspirativní nechat si odvyprávět příběh, který jim nejde na ruku, ale zároveň je nutí reflektovat vlastní léta dospívání.

„Nejsme v Americe, jsme v zas*anym Brně.“ prohlásí Lukáš v úvodním dílu, když se společně s Nessou a Májou schovává před střelbou ve školní knihovně. A tvůrci se opravdu o žádnou Ameriku nesnaží, v určitém ohledu nad ní mají dokonce i navrch. Ve srovnání s některými americkými seriály pro mládež je totiž TBH výjimečná zejména pro svou autentičnost. Na rozdíl od postav ve známém seriálu Euphoria, kde mnohdy téměř třicetiletí herci budí dojem, že vylezli z obálky časopisu Vogue, se brněnští středoškoláci nejen chovají jako obyčejní středoškoláci, ale především tak i vypadají.

Při pokusu o přesné vykreslení generačních trendů je rozhodně jedním z nejtěžších úkolů zachytit jazyk tak, aby výsledný obraz nesklouzl ke karikatuře nebo stereotypní představě, kterou si o mladých vytvořily starší ročníky. Tvůrcům se ale podařilo vybalancovat používání anglicismů, internetového slangu i vulgarismů, a tak dialogy zůstávají relativně věrohodné. K tomu přispěly nejen skvělé herecké výkony, ale i přístup mladých scénáristů pod vedením režisérky Lucie Kajánkové, kteří při tvorbě seriálu komunikovali s českými školáky a zjišťovali, jaké výrazy používají, jak se oblékají nebo co je baví. Kde to však často skřípe, jsou Májiny angažované komentáře. Její promluvy přetékají odbornými termíny z feminismu, genderu a ekologie a ve srovnání se slovníkem průměrného puberťáka působí nepřirozeně.

Nedílnou součástí světa TBH je samozřejmě i život online. Děti generace Z rostly a rostou společně s internetem, málokdo z nich by si asi dokázal představit život bez něj. Děj rozvíjejí zprávy, skupinové chaty nebo instagramové streamy, díky nimž jsou protagonisté lépe propojeni, ale zároveň je jednou z hlavních příčin vyhrocených školních vztahů. A jak později odkrývá zápletka, pár kliků na mobilu stačí k tomu, aby se člověku obrátil život naruby. Dospívání samo o sobě není lehké, dospívání na internetu, který násobně pokřivuje naše vidění reality a často funguje jako katalyzátor konfliktů i vnitřních traumat, je ještě složitější.

TBH je přelomový zejména v tematizaci mužské bisexuality, která si s sebou nese znatelné stigma. Tvůrci reflektují, jak bolestivé je pro mladého kluka vyrůstat v kolektivu, ve kterém slovo gay stále označuje něco negativního a který ho neustále zaplavuje představami o tom, jak by se „správný chlap“ měl a neměl chovat. Na bisexuálního muže je stále nahlíženo jako na někoho, kdo za bisexualitou schovává svou homosexualitu, a společnost ho přijímá mnohem hůř než bisexuální ženu. Jak je řečeno v jednom z dílů „pro holku asi cool, ale já jsem kluk.“

Scéna, kdy se Lukáš v návalu úzkosti pokouší vygooglit, zda může být gay, bisexuál, nebo jestli jeho sexuální zmatení není způsobeno nějakým traumatem, pouze akcentuje, jak těžké je někdy přijmout sám sebe.

Česká televize prolomila ledy a na deseti svižných dílech konečně obsáhla některá témata, která domácí tvůrci dosud přehlíželi. TBH sice v kontextu světové tvorby nepřináší nic nového, je však důležitým impulzem, který potřebovali jak čeští náctiletí, tak jejich rodiče. Seriál dospívajícím naslouchá a zároveň jim propůjčuje hlas. A těm, kteří z puberty už dávno vyrostli, pomáhá svět dnešních puberťáků lépe pochopit. Lze jej vnímat jako slibný začátek nové, otevřenější televizní éry, která se nebude bát veřejně mluvit i o citlivějších tématech.