Článek
Fotografii Karel Bucháček (1932-2008) nikdy nestudoval. Po celý život se věnoval výzkumu v Akademii věd. Ve fotografování ambice neměl a se svými snímky se nijak nechlubil. V přidušené atmosféře normalizace takové fotky vystavovat ani moc nešlo. Naprostá většina zůstala neznámá i jeho příbuzným a úzkému okruhu přátel.
Bucháčka nejvíce zajímala momentka. Se systematičností vědci vlastní se rozhodl dokumentovat obyčejné výjevy ze života. Doba před jeho objektiv postavila i zlomové dějiny a s nepochybnou obrazovou kvalitou vyfotografoval nejdramatičtější momenty invaze v srpnu 1968. Ojedinělý pražský deník z následujících let podává svědectví o postupně se hroutícím komunistickém režimu, ale zachycuje i historické okamžiky.
Karel Bucháček za normalizace fotografoval život na nově vystavěném sídlišti v Praze-Bohnicích, asanaci části Žižkova, zanikající tváře tradičních čtvrtí, sledoval výstavbu pražského metra a bourané domy v Holešovicích kolem nádraží, Matějskou pouť v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, prvomájové oslavy, dostihy ve Velké Chuchli, celonoční čekání ve frontě na nové televizory, hry dětí na ulicích. Ale také protirežimní demonstrace v letech 1988–1989, blahoslavení sv. Anežky, rozehnání demonstrace na Národní třídě, listopad 1989, volbu Václava Havla prezidentem a jeho uvítání po příjezdu z projevu v Kongresu Spojených států.
Nejvlastnější metodou Karla Bucháčka byl opakovaný návrat na stejná místa a ke stejným událostem. Pokorně hledal, čekal, třídil, vyřezával obraz hledáčkem aparátu a fotografoval, aniž by používal nějaké prvky jasného zvýtvarňování nebo manipulace obrazu. Navzdory introverzi, ostýchavosti i pomalé metodě tohoto dokumentování jedinečné doby, v níž každý autor žije, před námi vyvstávají dosud neznámé, a přesto obrazově silné fotografie. Praha umlčená, Praha normalizační.
Archiv, který po sobě zanechal, čítá mnoho desítek tisíc snímků.
Autorem fotografické publikace shrnující tvorbu matematika Karla Bucháčka je Tomáš Pospěch. Graficky knihu zpracovalo Studio M Nedvěd.
Podle vzpomínek příbuzných a přátel byl Karel Bucháček spíše samotář, nikdy se neoženil, neměl děti. Jeho přátelé jej ovšem líčí také jako dobrého a otevřeného společníka se smyslem pro humor a se schopností poutavě vyprávět. Fotografování, spolu s výlety do hor, starost o zahrádku v Neratovicích a občasné setkání s několika přáteli tvořilo středobod jeho nepracovních zájmů. Je potěšitelné, že Bucháčkovi příbuzní archiv negativů a nemnoha dochovaných fotografií po jeho smrti nevyhodili, ale naopak se jej snaží postupně digitalizovat a zveřejňovat.
Karel Bucháček (1932 – 2008)
Karel Bucháček se narodil 21. ledna 1932 v Praze. Jako prvorozený syn dostal jméno po otci Ing. RTDr. Karlu Bucháčkovi, důstojníku prvorepublikové čs. armády a řediteli vojenského leteckého ústavu v Praze-Kbelích.
Maturoval v roce 1951 na osmiletém reálném gymnáziu na Praze 6 a v roce 1956 ukončil Fakultu inženýrského stavitelství ČVUT.
O čtyři roky později získal vědeckou aspiranturu (CSc.), věnoval se především nelineární mechanice železobetonových skořepin. Během dvou semestrů v letech 1956–1957 byl zapsán jako mimořádný student na Fakultě fyzikálně-matematické Univerzity Karlovy.
Po krátkém zaměstnání v Energoprojektu (1956) působil na Fakultě inženýrského stavitelství ČVUT (1956–1959) a krátce nato i ve Státním ústavu pro projektování hl. m. Prahy (1959–1960).
Od roku 1960 byl až do odchodu do důchodu v roce 2002 zaměstnán v Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Československé akademie věd (ÚTAM). Věnoval se výzkumu v nově se rozvíjejícím oboru mikromechaniky, později se ve svém výzkumu zaměřoval na biomechaniku.
Nikdy nebyl členem KSČ.
Karel Bucháček přesto nikdy samostatně nevystavoval, naprostá většina fotografií je publikována vůbec poprvé. Knihu Karel Bucháček: Přidušené město / The Stifled City vydalo v červnu nakladatelství Tomáš Pospěch/PositiF.
Autoři knihy se spíše jen domýšleli, jak by Bucháček svou monografii býval koncipoval. Nezanechal totiž po sobě nic, co mohlo sloužit jako klíč k jeho dílu.
