Snad žádné kulturní ocenění se nevyvíjí tak zajímavě jako Cena Jindřicha Chalupeckého. Vizuální umělci a umělkyně ji letos dostávají už po třiatřicáté.
Výstava pěti aktuálních laureátů dohromady ukazuje sdílená témata. Klimatickou a ekologickou krizi, gender a hledání vlastní identity, život v digitálním prostoru, ale i „pandemii jako neustálou připomínku toho, že fyzická realita stále existuje a zůstává pro lidskou zkušenost zásadní“.
Prohlédněte si díla vystavovaná v pražském Veletržním paláci.
Pohled do instalace lauerátských projektů 33. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého v Národní galerii Praha.
Martina Drozd Smutná vystavuje formou závěsné instalace v prostoru rozsáhlý výběr maleb různých formátů.
Jak je pro tvorbu Drozd Smutné typické, návštěvnice se setkají s náměty vycházejícími z feministického přemýšlení a výzkumu, který kriticky přehodnocuje historické i současné otázky genderu, třídního uspořádání, sociálních nerovností a souvisejících mocenských struktur.
V motivech, které zde autorka prezentuje, jsou čitelná také témata domova, rodiny či reproduktivní práce a kritiky heteronormativních genderových rolí.
Pohled do instalace, malby Martiny Drozd Smutné.
Pohled do instalace 33. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Umělecké projekty Davida Přílučíka se opakovaně zabývají zkoumáním přírody, živočichů a vztahů lidských a mimolidských bytostí.
V širším měřítku lze hovořit o komplexním výzkumu na téma etické a ohleduplné existence člověka ve světě a soužití s dalšími tvory, kteří jej spolu s ním obývají.
Pro výstavu CJCH 2022 Přílučík připravil nový film, navazující na jeho dvě předchozí výstavy v Čechách a na Slovensku.
Ve fiktivním příběhu Plemeno se setkáváme s chovatelem československých vlčáků, který zvažuje, zda by se plemeno nemělo vyvíjet jiným směrem, čímž se dostává do konfliktu s ostatními chovateli.
Olga Krykun vystavuje sérii maleb stylizovaných pomocí vyřezávaných dřevěných rámů do podoby oken s výhledem.
Ten autorka divákům předkládá s jasným režisérským záměrem, s nímž připravila také doprovodnou performanci k instalaci. Přestože se nové malby námětem v podobě polidštěných květin zásadně neodlišují od dřívější autorčiny práce, těžiště jejich obsahu je výrazně pochmurnější.
Významem se přesouvají ke stále probíhající tragické ruské válce na Ukrajině, jež se Olgy Krykun a mnohých dalších autorek a autorů pocházejících z Ukrajiny a žijících a tvořících v Praze dotýká.
Svou aktuální tvorbu proto Krykun vnímá jako prostředek k tomu, aby upozornila západního diváka na reálný svět a zároveň se umožnila vyrovnat s jeho prožíváním z pozice člověka z Ukrajiny.
Vojtěch Radakulan: Období osamělých směn aneb Nejdražší muzeum na světě.
Windows aplikace, 3D tiskový filament, kresba, digitální tisk.
Vojtěch Radakulan (roz. Rada) připravil multimediální instalaci kombinující fyzické prostředí a objekty vyprodukované pomocí 3D tiskárny se zážitkem virtuální reality v projektu nazvaném Období osamělých směn aneb Nejdražší muzeum na světě.
Výchozí inspirací pro něj byla bezprecedentní situace z rakouského Zwentendorfu, kde byla v 70. letech 20. století postavena kompletní jaderná elektrárna, jež ale vlivem tlaku místní společnosti na politiky nikdy nebyla uvedena do provozu.
Ezra Šimek, který*která ve své práci dlouhodobě zkoumá téma (vlastní) nebinární identity, představuje nový film a prostorovou instalaci.
Hlavním hrdinou je tady Trans* tulák, který se vydává na cestu skrze opuštěná důlní města starého Divokého západu až do stále zelených plání čarodějnic, zámků a jeskyň symbolizujících tvrdě potlačené sny.
Film balancuje mezi úzkostí z vlastní ztracenosti a nemožnosti najít záchytné body pro svou orientaci ve světě, a nadějí, že někde před vámi jsou přece jen téměř ztracené stopy, po kterých je ještě možné se vydat.
Sušené květiny v instalaci Ezry Šimek/Šimka.
Projekt uměleckým jazykem komentuje problematiku gatekeepingu v kontextu zdravotní péče pro trans* lidi v rámci tranzice nejen v České republice.