Jak vyvést Hollywood z krize. Nový seriál oživuje staré časy

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Matt nemá nejlepší den. Nedávno povýšil na šéfa fiktivního hollywoodského filmového studia Continental a čelí problémům. Nejraději by produkoval sofistikované žánrové snímky jako Annie Hallová nebo Rosemary má děťátko. Nejvyšší vedení od něj ale očekává, že přijde s podobným hitem, jakým byl konkurenční film o „plastové panence bez vaginy“.

Od výkonného ředitele se Matt dozvídá, že firma získala práva k postavičce reprezentující populární nápoj v prášku. Jeho úkolem je vymyslet, jak toto „duševní vlastnictví“ proměnit ve velkorozpočtový trhák.

Když hrdina zlanaří ke spolupráci slovutného režiséra Martina Scorseseho, chvíli to vypadá, že našel umělecky i byznysově uspokojivé řešení. Jenomže Scorsese chce za přislíbených 250 milionů dolarů natočit film o masakru v Jonestownu, k němuž došlo roku 1978 na severu Guyany. Kazatel Jim Jones tehdy přiměl skoro tisíc členů své sekty vypít limonádu s kyanidem. Využít tímto způsobem produkt, který má být propagován, by pro studio Continental znamenalo sebevraždu. Matt tak musí věhlasnému filmaři oznámit, že má utrum.

Pro neurotického manažera, kterého výborně hraje jeden z autorů seriálu Seth Rogen, jde o krajně nekomfortní pozici. Do nejvyšších pater showbyznysu se vyškrábal hlavně díky schopnosti nalhávat slavným hercům a režisérům to, co chtějí slyšet. Falešné komplimenty místo pravdy. Realita výrobního systému, který Matt zastupuje, je nicméně taková, že spokojeni musejí být především akcionáři, nikoliv tvůrčí lidé.

Podobně prekérní situace Matta čekají také v dalších devíti zhruba půlhodinových epizodách, které fungují samostatně, a zároveň je propojuje protagonistova snaha vyrobit kasovní trhák. Jak sdělit oscarovému Ronu Howardovi, že závěr jeho nového filmu je k nepřežití dlouhý, a přitom si ho neznepřátelit? Jak sestavit herecké obsazení, aby bylo dostatečně rozmanité a nikdo neměl pocit, že se ocitl ve stínu kolegů?

Obvykle to probíhá podle podobného komediálního schématu jako třeba v sérii Larry, kroť se. Kdyby Matt a jeho kolegové z dalších oddělení nebyli pokrytci či strašpytlové, mohli by problémy řešit napřímo. Místo toho na jeden drobný přešlap nabalují další a další, až je z toho opravdový průšvih.

V tisícihlavé společnosti kromě Matta rozhodují jeho kamarád Sal, asistentka Quinn a vedoucí marketingu Maya. Moc nepomáhá, že ani jeden nezvládají práci ve stresu. Místo aby vše promýšleli s klidnou hlavou, vrhají se do řešení po hlavě. Čemuž odpovídá atmosféra na pracovišti. Několik lidí na hraně nervového kolapsu neklidně popochází po místnosti a pokřikují po sobě nadávky či nefunkční řešení.

Většinu scén přitom sledujeme v dlouhých záběrech, kdy kamera netrpělivě, přitom promyšleně krouží kolem herců, kteří tak stejně jako diváci nemají šanci se zastavit a vydechnout. Druhá, ze všech nejlepší epizoda, ve které Matt svou nemotorností neustále hatí zdárné dokončení „jednozáběrovky“, byla dokonce celá natočena na jeden zátah.

Horečnaté tempo vyprávění à la mysl pod vlivem stimulantů umocňuje jazzová hudba složená bubeníkem Antoniem Sánchezem. Kombinace dlouhých záběrů, rychlých dialogů a jazzu není ve filmech či seriálech ze zákulisí zábavního průmyslu nikterak neotřelá. Stačí vzpomenout na Birdmana, Babylon nebo vynikajícího Hráče od režiséra Roberta Altmana.

K němu ostatně odkazuje jméno slizkého výkonného ředitele firmy, kterého hraje Bryan Cranston s „pornoknírkem“. Podobným pomrkáváním na zasvěcené publikum seriál nešetří. Někdy cituje repliky z klasických hollywoodských filmů, jindy se před kamerou objevují skutečné herecké, režisérské či manažerské hvězdy, od Charlize Theron po šéfa Netflixu Teda Sarandose.

Zatímco Robert Altman ale pohlížel na poměry v Hollywoodu značně cynicky a nešetřil ani tvůrčí profese, autoři Studia našlapují opatrněji. Umělci jsou možná občas na zabití, ale jejich talent a integritu tady nikdo nezpochybňuje. Epizody přes všechnu kousavost obvykle končí ve smířlivém duchu a každou narážku na bezduchost obřích konglomerátů vyvažuje připomínka, že bez společností jako Apple by dnes ani Martin Scorsese nenatočil nic.

Některé odkazy sice docení jen hrstka cinefilů, jinak je ale humor seriálu široce přístupný. Jako většina obsahu pro streamovací platformy. Jde tak o poněkud paradoxní satiru. Strefuje se do korporátní mašinerie, která nepřeje originalitě, a přitom je její produkt vyladěný s cílem oslovit každého. Včetně diváků, jimž ke spokojenosti stačí, když Seth Rogen zakopne na schodech. Kadence vtipů nicméně zůstává dost vysoká, aby se mezi nimi ty slabší ztratily.

Lásku ke kinematografii projevují tvůrci také vychytanou výpravou a stylizací prozrazující, že projekt rozhodně neměl skromný rozpočet. Čtvrtá epizoda, ve které se pátrá po ztraceném kotouči s filmem od Olivie Wilde, například připomíná neo-noirové thrillery jako Čínská čtvrť. Celý seriál se pak sice odehrává v současnosti a na reálných hollywoodských lokacích, tlumenými barvami či vintage estetikou ale odkazuje k 70. letům.

Právě období takzvaného nového Hollywoodu, jemuž kralovaly osobnosti jako Peter Bogdanovich nebo Francis Ford Coppola, nejvíc zbožňuje hrdina Matt. Šlo pro něj o poslední etapu, kdy ještě Hollywood točil dospělé filmy bez mimozemšťanů či superhrdinů a umění mělo navrch nad komercí. Proto si protagonista zakládá na přátelských kontaktech s talentovanými personami a slibuje sehnat horentní sumy na jejich pošetilé projekty.

Pravidla se ale změnila. Víc než do dlouhodobých vizí, nových talentů či odvážných nápadů dnes filmová studia investují do nových technologií či rozvoje „značek“ zaručujících zisk. Podobně jako v 70. letech, kdy začal rozklad tradičního studiového systému, se Hollywood nachází na rozcestí. A tuto rozpolcenost Matt skvěle zosobňuje. Idealizuje si staré časy a přemýšlí o sobě jako o pokračovateli slavné tradice, zároveň se ale musí dennodenně přizpůsobovat moderním trendům, streamovacím službám, TikToku, YouTube či umělé inteligence.

Ústřední postava řeší celý seriál totéž dilema – jak milovat film, a přitom pracovat v průmyslu, který ho chce zničit? Přičemž tu lásku Matt vyjadřuje povšechně: třeba tím, že si po náročném dni pouští Scorseseho gangsterku Mafiáni. Kdykoli se nás tvůrci snaží přesvědčit, že jeho chování motivuje něco jiného než obsedantní potřeba uznání, vyznívá to neupřímně. Navíc těžko věřit, že by se takhle nesebevědomý trouba vypracoval podobně vysoko.

Možná to ale byla součást záměru, s nímž Seth Rogen, Evan Goldberg a další scenáristé seriál psali. Lidé, kteří by měli Hollywood vyvést z krize, žijí v sebeklamu a nevědí si rady ani sami se sebou, natož s tím, jak by měl vypadat úspěšný film. Panika a chaos prostupující každý záběr proto působí opodstatněněji než ve starších dílech z téhož prostředí. A také ve smíchu, který Studio často vyvolává, je notný kus beznaděje.