Striptérka okouzlí ruského oligarchu. Anora je Pretty Woman pro generaci Z

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Třiadvacetiletá Anora žije v newyorském Brooklynu, vydělává si jako striptérka v nočním klubu na Manhattanu a příležitostně poskytuje také sexuální služby. Při jedné směně ji šéf pověří, aby šla dělat společnost klientovi z Ruska. Sama je ruského původu a v cizí řeči se díky rodinným kořenům lámaně domluví. Seznámí se tak s mladým Rusem Ivanem, který si do Spojených států vyrazil užívat za peníze svých zámožných rodičů. Zdá se, že tentokrát nepůjde jen o povyražení na jeden večer. Krásná Ani rozmařilého Váňu natolik okouzlí, že se jí rozhodne zaplatit, aby s ním strávila celý týden a tvářila se jako jeho přítelkyně.

Film amerického režiséra Seana Bakera oceněný Zlatou palmou na letošním ročníku festivalu v Cannes, který od konce října promítají i česká kina, začíná jako Pretty Woman pro generaci Z. Vychází ze schématu Popelky – dívky z chudých poměrů sedřené tvrdou prací, která čeká, až si jí všimne princ na bílém koni a odvede si ji do svého paláce. Jen tentokrát sledujeme spíš opulentní jízdu plnou sexu v přepychové vile, šňupání kokainu ve VIP salóncích a spontánních výletů zlaté mládeže do Las Vegas. Právě ve městě hříchu Ivan své placené společnici navrhne, aby se za něj v jedné z proslulých místních kaplí vdala. Divák už přitom tuší, že šťastně až na věky spolu žít nebudou.

Anora na rozdíl od Popelky není žádná nezkušená naivka, práce v erotickém byznysu ji naučila využívat mužské touhy ve svůj prospěch. Dala jí ostré lokty, bez kterých by v branži nepřežila. Vycházející hvězda Mikey Madison ji hraje s podmanivou drzostí, její charisma je natolik silné, že publikum spolu s ní na chvíli podlehne i povrchnímu pozlátku světa boháčů. Když ji ovšem ruský herec Mark Ejdelštejn v roli Ivana požádá o ruku, ukazuje poprvé i křehkost. Nejdřív předpokládá, že ji tahá za nos, vtipkuje, aby nepřiznala zranitelnost, než lákavému návrhu podlehne. Někde pod drsnou maskou ulicí ostřílené holky pořád věří na romantickou lásku, nebo přinejmenším doufá v lepší život, než zná ze striptýzového klubu.

Neméně uvěřitelný výkon ve filmu předvádí Ejdelštejn, jehož Ivan je ztělesněním těch nejhorších stereotypů o zazobaných Rusech, kteří si na Západě vyhazují z kopýtka. K hlavní hrdince se přitom nechová majetnicky, je spíš nevyzrálým, rozmazleným synkem, který se narodil se zlatou lžící v puse. Neuvědomuje si, že život není jako videohry, kterým se po sexu tak rád oddává. Leckoho při sledování filmu nejspíš napadne, jak životem protřelá Anora může uvěřit, že ji s narcistickým floutkem čeká nějaká budoucnost. Všichni se ale nakonec potřebujeme vztahovat k nějaké naději, jakkoli se může zdát vratká a mlhavá.

Po úvodní romantické euforii však Baker ústřední dvojici vystavuje nevyhnutelnému vystřízlivění. O impulzivním sňatku se dovídají Ivanovi rodiče a posílají za nezvedeným synem trio Arménů, kteří ho mají přesvědčit, aby manželství anuloval. Navzdory očekávání přitom nejde o žádné nelítostné gorily, jeden je neschopnější než druhý, a z filmu se tak rázem stává parodie na gangsterky. Útrapy rádoby drsňáků, kteří si nedovedou poradit se zlobivým dítětem Ivanem, natož s jeho novomanželkou, skýtají mimořádně zábavnou podívanou. Z jednoho se dokonce později vyklube hodný kluk, který k Anoře ve výsledku projeví víc empatie než její vyvolený.

U Ivana se naopak v konfrontaci s jeho nesmlouvavými rodiči naplno projeví jeho slabošství. Baker tím ještě zvýrazňuje kontrast mezi sebevědomou ženou, která se za sebe navzdory nepřízni osudu dovede postavit, byť čelí početné přesile, a mužem, jenž měl nad ní nejprve mocensky navrch, ale nakonec se ukázal být jen maminčiným mazánkem. Zachycuje emancipovanou hrdinku ve světě, jemuž stále vládnou malí kluci. Zároveň vedle sebe staví nabubřelou vrstvu ruských oligarchů a prostředí bílé chudiny, kterým pohrdají, aby ukázal, že bohatství člověku nedává morální převahu a opovržení vůči sexuálním pracovnicím je pouze projevem vlastního pokrytectví.

Baker se o příběhy lidí na sociální periferii zajímá dlouhodobě. Kritiky si získal například už dramatem The Florida Project, kde sledoval osudy mladé matky, která s dcerou bydlí na předměstí poblíž Disneylandu a pracně se snaží sehnat peníze na nájem. Není tedy divu, že režisér iluzi amerického snu bourá také v Anoře. Dokazuje to zejména v závěrečné scéně, kde hrdinka odhodí všechny obrany, které ji chránily před krutým okolním světem. V tu chvíli paradoxně odhalí mnohem víc, než když zákazníkům ve striptýzovém klubu tancuje na klíně, a zasadí tím divákům ránu přímo do srdce.

Tvůrci českých romantických komedií se dlouhodobě cyklí v unaveném chlapáckém humoru a genderových stereotypech, které ženy zplošťují na oddané hospodyně, vášnivé milenky nebo zoufalé chudinky. Na Anoře by se mohli učit, jak natočit film, jemuž nechybí ani romance, ani vtip, a který ještě navíc zvládá říct něco o současné společnosti, aniž by tím ztratil lehkost a přestal být divácky vstřícný.