Článek
Když se nevidomý syn Daniel vrací domů z procházky, jeho vodící pes ho upozorní na nezvyklou věc. Před jejich domem leží ve sněhu tělo. Patří Danielovu otci Samuelovi. Nejspíš vypadl z okna a způsobil si smrtelné poranění hlavy. Není jasné, jestli šlo o úmysl, nebo tragickou nehodu. Jediný další, kdo byl v době Samuelova úmrtí doma, byla Danielova matka Sandra. Mimochodem úspěšná spisovatelka.
Vítězným filmem 76. ročníku filmového festivalu v Cannes se stal thriller Anatomie jednoho pádu (Anatomie d'une chute) francouzské režisérky Justine Triet. Film vteřinu po vteřině v soudní síni zkoumá, jak mohl Sandřin manžel vypadnout z okna a zemřít. Studuje anatomii jednoho rozpadajícího se manželství a zároveň odměřeně studuje, jak se rozhodujeme o tom, co je pravda a co lež, co spekulace a co nezpochybnitelný důkaz.
O tom, zda Samuela zabila Sandra, mohou pomoci rozhodnout úryvky z jejích románů, simulace pádů s pomocí figurín, ale zejména pak slepý syn Daniel. „Neviděl vůbec nic, ale pořád si může vzpomenout na něco, co se může hodit kterékoli straně,“ vysvětloval ambivalentní thriller britský kritik Peter Bradshaw, který film Anatomie jednoho pádu chválil hlavně za jeho nepředvídatelnost a chladný odstup, kvůli němuž je divák až do poslední chvíle držen v nejistotě. Jistě tomu přispívá i vychvalovaný herecký výkon německé herečky Sandry Hüller, která se proslavila rolí v komedii Toni Erdmann.
„Nebyl to můj výběr na Zlatou palmu, ale snímek je to excelentní. Hluboce inteligentní, dospělý, film, jehož významy vám unikají, čím víc je pronásledujete a jehož emocionální sílu mu dodává jeho německá herecká hvězda,“ shrnuje Bradshaw letošní vítězný film Cannes.
Láska a zlo
76. ročník festivalu kritici hodnotí jako velmi silný — po hubenějších pandemických letech nabídl jak širokou plejádu hvězdných hostů, tak i očekávaných filmů. Od pokračování Indiana Jonese po novinky režisérů Martina Scorseseho, Wese Andersona, Kena Loache nebo finské filmařské legendy Aki Kaurismäkiho.
Zatímco Pete Bradshaw píše, že šestasedmdesáté Cannes bylo hlavně o lásce (ať už odmítnuté, nepochopené, nebo dobře živené, opečovávané), podle filmové kritičky amerického deníku Vox Alisse Wilkinsonové patřil letošní ročník „banalitě zla“. Termín, kterým na tiskové konferenci Scorcese uvedl svůj film Killers of The Flower Moon, podle Wilkinsonové trefně vystihuje i další velmi diskutovaný snímek festivalu, Zóna zájmu (The Zone of Interest) režiséra Johnatana Glazera.
„Glazerův film je krátký, napínavý horor, který evokuje holokaust tím, že ho udržuje mimo obraz; Scorseseho snímek naopak zcela neúprosně zobrazuje krvavé sériové vraždy z minulého století,“ srovnává oba filmy Wilkinsonová. Lépe přitom z jejího hodnocení vychází Glazer, režisér, který se k řemeslu vrací po desetileté pauze a skvělém, komorně natočeném hororu Pod kůží.
Láska v žaludku
Zóna zájmu, která si z Cannes odváží cenu poroty Grand Prix, je volnou adaptací stejnojmenného románu před týdnem zesnulého spisovatele Martina Amise. Podle Wilkinsonové ale film odkazuje na jinou zásadní knihu o absurditě jednání nacistických zločinců: Eichmann v Jeruzalémě od Hannah Arendtové. Zachycuje znepokojivou, bukolickou idylu života nacistického pohlavára Rudolfa Hesse, který se se svou rodinou přestěhuje k jezeru vedle koncentračního tábora Osvětim.
„Hössovy vidíme poprvé, když za slunečného dne pořádají piknik u pobřeží. Kamera je často zabírá na zahradě, jak slaví narozeniny nebo se při párty koupají v bazénu. Jasně viditelný kouř (a jistě i silný pach) z nedalekého osvětimského krematoria, hlasy křičících vězňů, štěkot hlídacích psů ani dozorci přikazující exekuce – to všechno nechává Hössovy chladnými. Jako by všechna ta hrůza vycházela z televize v obýváku,“ píše o filmu web The Hollywood Reporter.
Sféra zájmu patří mezi nejlépe přijaté filmy 76. Cannes. Snímek Pot-au-Feu, který získal cenu za nejlepší režii, zanechal kritiky spíše vlažné. Z protagonistů snímku, Juliete Binochettové a Benoita Magimela, vymáčkl vietnamsko-francouzský režisér Tran Anh Hùng nejlepší výkony, ale jinak je to film s příliš velkým obsahem cukru, myslí si kritik Peter Bradshaw. Naopak spokojenost vyvolala cena poroty pro snímek Aki Kaurismäkiho Fallen Leaves.
