Článek
Seriál Emily in Paris z dílny streamovací platformy Netflix už od svého uvedení v roce 2020 opakovaně sklízí kritiku za to, že divákům vštípuje zkreslený pohled na francouzské hlavní město. Odpůrci poukazují na to, že nablýskané ulice a luxusní restaurace neprezentují skutečnou Paříž, ale spíše romantickou představu o ní.
Podle zástupců pařížské městské rady je ale vliv oblíbeného seriálu ještě o něco problematičtější, upozorňuje deník The Times. Tvrdí, že je zpátečnický a brzdí debaty o životním prostředí a přizpůsobování města nové klimatické situaci.
„Emily nám na svých cestách předkládá snímek neměnné Paříže, Disneylandu, který se omezuje na ultra-centrum, obývané pouze nejbohatšími lidmi v jednotném architektonickém dědictví. Zkrátka ‚instagramová Paříž‘ s dokonalými barvami a ideálními výhledy,“ píše ve společném textu pro francouzský deník Libération několik zástupců města v čele s Davidem Belliardem, lídrem Strany Zelených, která je součástí vládnoucí levicové koalice.
„Tato pohádka není ani žádoucí, ani životaschopná. . . Emilyina Paříž se vyhýbá řadě otázek,“ tvrdí s tím, že v seriálu chybí „omezení vyplývající ze změny klimatu a nedostatku zdrojů“. Vize města zobrazená v netflixovém seriálu podle nich nahrává konzervativcům, kteří se brání snahám radnice přizpůsobit město moderním potřebám.
Citovaní zástupci Paříže vyzývají k tomu, aby se veřejnost „vymanila z nostalgie po stereotypním městě“ a „vymezila nová kritéria krásy přizpůsobená měnícímu se světu“, která by pomohla zachovat kulturní dědictví pro budoucí generace.
Recenze seriálu Dobré ráno, Brno
Seriál z televizního prostředí Dobré ráno, Brno je sprostá, ne moc ostrá satira, která baví hlavně dílčími nápady. Promyšlenosti jiných děl Jana Prušinovského nedosahuje.
Jednou z otázek je podle nich například radikální proměna klasických pařížských domů v centru Paříže, které se v seriálu stávají dočasným domovem i Američance Emily. Jejich šedé střechy, které dotváří obraz města, jsou totiž špatně izolovány a do budoucna, kdy můžeme očekávat stále vyšší teploty, neudržitelné.
„Byty v nejvyšších patrech, které často obývají ti nejchudší, se v horkém počasí stávají nesnesitelnými pecemi. Jednoduchým řešením… by bylo natřít střechy bílou reflexní barvou. Jsme však připraveni opustit barevnou paletu Paříže?“ ptá se v textu Belliard, který má ve městě na starosti dopravu a „proměnu veřejného prostoru“.
Belliardův výrok odráží frustraci pařížské městské rady, která při prosazování ekologických projektů čelí odporu veřejnosti. Ta ekologicky úsporná opatření často odmítá coby necitlivé zásahy do estetického obrazu Paříže, za kterým se každým rokem vydávají davy turistů.
