Článek
„Nezasloužím si být sama jen proto, že to říkáš,“ zpívala irská zpěvačka Sinéad O’Connor ve skladbě Jealous z páté studiové desky Faith & Courage z roku 2000. V té době za sebou měla náročné období. Vychovávala prvního syna, bojovala o možnost péče o svou dceru, měla za sebou pokus o sebevraždu.
Deska Faith & Courage přišla po šestileté odmlce a média o ní psala jako o odvážném comebacku. Povedl se, i přesto, že se Sinéad O’Connor opět nepodařilo vyšplhat až do hitparádových top 10. To vlastně dokázala jen jednou. A vůbec o to nestála.
„Vykolejilo to mou kariéru,“ řekla o svém hitu Nothing Compares To You, coveru skladby zpěváka Prince. Dlouho přemýšlela, jak se extrémní popularity zase zbavit.
Pocházela z chudých poměrů a hluboko v sobě nesla trauma z dětství. Týrala ji vlastní matka. „Ve škole jsem zvítězila v soutěži o to, kdo se stočí do nejmenší kuličky. Nikdo netušil, jak jsem to dokázala,“ psala ve svých memoárech z roku 2020, v nichž popisuje i bolestivé momenty týrání. Matka ji svlékla do naha a násadou od koštěte dceru mlátila do intimních partií. Přesto se O’Connor neubránila slzám, když si při natáčení klipu ke svému největšímu hitu na matku vzpomněla.
Tehdy to byla poměrně čerstvá vzpomínka. Sinéadina matka zemřela při autonehodě, když bylo zpěvačce sedmnáct let. Jakmile se to dozvěděla, z matčina pokoje sebrala fotku papeže a rozhodla se počkat na správnou příležitost k tomu, aby ji zničila.
Kontroverzní matka
Právě tak se zrodil ikonický moment kariéry Sinéad O’Connor v záznamu Saturday Night Live. Roztrháním fotky Jana Pavla II. jako by zpěvačka chtěla prolomit prokletí nejen katolické církve a zneužívání dětí, ale také celého showbyznysu. Toužila se zbavit slávy a místo toho získat zpět sebe samu.
„Byl to takový šok, když jsem začala být slavná. Nechtěla jsem zpívat. Chtěla jsem křičet,“ řekla v dokumentu Nothing Compares. O popularitu nikdy tak docela nepřišla, stejně jako o svou pověst kontroverzní osobnosti.
Ve svých skladbách dokázala kritizovat britský kolonialismus v Irsku, skládat chvalozpěvy emancipaci, nebo prostě jen konejšit. „Všechna bolest, kterou jsi znal / všechno násilí v tvé duši / všechno „špatné“, co jsi udělal / z tebe sejmu, až přijdu“ zpívala O’Connor ve skladbě I am Here To Mother You z alba Gospel Oak (1997).
S matkou Sinéad O’Connor zažila traumata, ale sama o mateřství ráda zpívala. Její konejšivý tón měl hluboký vliv i na autora tohoto článku. Slyšet byl nejen na Gospel Oak, ale třeba i na předchozí desce Universal Mother (1996), kterou Sinéad O’Connor považuje za svou vůbec nejlepší, nebo na pozdější spolupráci s triphopovými legendami Massive Attack.
„Tvoje mysl se nikdy nezmění / pokud ji o to nepožádáš: / s láskou ať přeskládá / všechny myšlenky, z nichž je ti úzko,“ zpívala ve skladbě What Your Soul Sings z desky 100th Window.
Některé její písně dnes znějí jako ukolébavky, které irská zpěvačka skládala pro neklidná srdce. Už od dětství věděla, že hudba promlouvá k duchům. Ve svých vzpomínkách z roku 2020 popisuje Vánoce, při nichž se jako malá proplížila domem prarodičů až do babiččiny ložnice ke stařičkému pianu.
Když zahrála na zažloutlé klávesy, znělo to smutně. „Jsem zakleté,“ vysvětlovalo piano. „Lidé spolu nemluví. Jejich pocity se převtělují do hudby. A duchové jsou věci, které si lidé nechtějí pamatovat.“
Právě What Your Soul Sings, skladba z dnes polozapomenuté desky Massive Attack s tajuplnou atmosférou a zastřeným, osamoceným vokálem O’Connor, zní nejvíc jako song zpívaný opuštěným duchům.
Znovu se narodit
„Z mých čtyř dětí je Shane nejvíc jako já,“ psala irská zpěvačka ve svých pamětech o tehdy čtrnáctiletém synovi. Loni v lednu zemřel, spáchal sebevraždu.
V té době už Sinéad O’Connor nebyla moc vidět. Spíše než o její hudbě se mluvilo o bolestivém facebookovém videu z roku 2017, v němž se zpěvačka přiznávala k sebevražedným tendencím.
„Celý můj život se točí kolem toho neumřít. A to není život. Neumřu, ale stejně, tohle není žádný život,“ říkala zpěvačka v slzách o videu, které prý natočila, aby lidem vysvětlila, jak se žije s duševní nemocí.
O tři roky později, když vydala své paměti a opět mluvila s novináři, působila šťastněji. „Myslím, že je mi teď dobře. Nejsem ale tak hloupá, abych si myslela, že nebudu mít relapsy,“ řekla deníku Guardian v květnu 2021 O’Connor, která o sobě již dříve prohlásila, že trpí bipolární poruchou a později opravila diagnózu na post-traumatickou stresovou poruchu. „Zotavuji se ze zneužívání, to je práce na celý život. Není to tak, že se znovu narodíte.“
Irská zpěvačka svou kariéru zasvětila tomu, aby se druzí necítili osamocení. Celou tu dobu bojovala se svou vlastní samotou.
