Seriál Sex O’Clock je jako dospělý se zaraženou pubertou. Z gayů dělá exoty

Adam, hraje ho nováček Maxmilián Kocek, je typický hlavní hrdina, srozumitelný po několika úvodních větách. Obyčejný kluk, který nám v nich sděluje lehkou skepsi z místa, kde dospívá (Zlín), ze své rodiny (hystericky se projevující máma, netečný táta, progresivní sestra) i sám ze sebe. Později se dokonce obává, že vypadá jako úplný lůzr. Brzo ale zjišťujeme, že zas tak špatně na tom nebude. Patří ke skupince tří nejspíš nejvíc cool kluků, které ze školy poznáváme a přesto, že místo fotbalu dělá společenský tanec, je v něm zjevně dobrý.

Jeho problémem tedy nebude vnitřní nejistota, podle prvních tří dílů Sex o’clock se nezdá, že by chtěl seriál hlouběji vykreslovat charaktery a vztahy mezi nimi. Přináší hlavně rozpustilou zábavu. Trochu vic, než britské komediální drama Sex Education, které je hluboko ponořené v tom, jak sex souvisí s našimi vztahy a sebepojetím, připomíná nový český seriál o dekády starší americké komedie o tom, jak „zasunout.“ Ty v Česku nejlíp napodobili Snowboarďáci s Kotkem a Mádlem.

Ve snaze přinést českému publiku něco o mladých, je tedy Sex o’clock trochu zpožděné, a působí v kontextu dnešního zahraničního, často velmi citlivě pojatého seriálového obsahu, jako dospělý, který má zaraženou pubertu. A to i ve srovnání s webseriály České televize Pět let a TBH. Adam a jeho kamarádi se nám představují jako trojice, která v dívčí šatně tajně nainstaluje telefon, aby mohla během hodiny sledovat, jak se spolužačky převlékají a zjistit. jestli má jedna z nich umělá prsa. Taková zápletka by se v Sex Education, americké Euforii nebo některém ze skvělých severských seriálů pro mladé objevila už jedině s rámováním téhle zábavy jako sexuálního obtěžování. Natáčet si někoho, jak se svléká, je prasárna, která může ubližovat, ne legrace.

Hned zpočátku se tedy ukazuje, že hledisko „obyčejného českého kluka“ bude do seriálu Karolíny Zalabákové, Jana Bártka a Matěje Randára vnášet momenty, které můžou diváctvu aktuálních evropských i amerických seriálů pro teenagery připadat nejen trapné, ale i škodlivé. Je to obrovská škoda, protože seriál na zdejší poměry elegantně zvládl vybudovat lehce stylizovaný barevný seriálový svět a trefit míru stylizace tak, že je zábavná, a přesto v ní české prostředí poznáváme. Kromě toho je dobře obsazený a dobře zahraný a tvůrci měli zároveň nepochybně dobré úmysly.

Přes to všechno však vyznívá homofobně. V momentě, kdy se Adam dozvídá, že jeho táta je gay, můžeme sice vnímat, že Jan Révai tu v roli otce představuje sympatickou i hlouběji propracovanou postavu, než je Adamova matka, hlavní hrdina ale vnímá událost jako kolosální problém, který mu zničí pověst ve škole. Jeho táta je „teplej“. Když Adama později i s partnerem odváží z taneční soutěže, jeho nová taneční partnerka na něj s potlačovaným smíchem dělá posunky, aby si potvrdila, že je to opravdu tak – vezou je domů dvě „homoklády“, jak si v duchu říká Adam, když se špatnou zprávu dozví.

Přesto, že seriál nejspíš spěje k tomu, aby se Adam se svým tátou postupně „smířil“ a zjistil, že mít tátu gaye není společenská katastrofa, Sex O’Clock tímto zpracováním tématu ostře kontrastuje se svými vzory, ve kterých se hlavní postavy od začátku s někým homosexuálním kamarádí, popřípadě mají sami jinou než heterosexuální orientaci nebo jinou než ženskou nebo mužskou identitu. Dva tátové přijíždějící po soutěži pro syna by v nich nebyli pro smích, ale za hvězdy. V Sex O’Clock jednu trans postavu také máme, ale promlouvá k nám pouze tu a tam přes obrazovku počítače, když si telefonuje s Adamovou sestrou. Tu hlavní hrdina osočuje z toho, aby si nehrála na tolerantní liberálku, když se k tátově coming outu staví pozitivně.

Právě použití slova „tolerantní“ v seriálu nám může připomenout, v jaké fázi se Česko ohledně vnímání lidí s odlišnou sexuální orientací nebo lidí s jinými než cis genderovými identitami nachází. Dlouhá léta jsme byli zvyklí na mediální narativ, podle kterého jsou Češi „tolerantní.“ V roce 2006 jsme přece zavedli registrované partnerství. Až v posledních několika letech se v souvislosti s kampaní za manželství pro všechny, větší pozornosti vůči tématům trans lidí, kteří stále musejí podstupovat sterilizaci pokud chtějí být oficiálně “uznáni, ”i pronikání různých zahraničních mediálních obsahů se ukazuje, že život LGBTQ+ lidí v Česku je stále velmi těžký. Stále jsou stigmatizováni, stereotypizováni anebo minimálně exotizováni. A to i kvůli tomu, že se v českých filmech a seriálech téměř nevyskytují LGBTQ+ postavy, které by nebyly popsány stereotypně.

Být tolerantní zkrátka nikdy nemělo být cílem, Česká republika má před sebou pořád ještě kus cesty k uvědomění, že neheterosexuální lidé jiných než cis identit nejsou anomálie a nestandard, který je třeba tolerovat. Povědomí o tom, že jak sexualita, tak genderová identita jsou spektra a nikdo, ať už se prezentuje jakkoliv, nemá být nálepkován jako nenormální, je přitom zjevné právě ze seriálů jako je Sex Education. Sex O’Clock na nás sice pomrkává s tím, že postavy, kterým nově zjevená sexuální orientace Adamova táty vadí, jsou mimo – jako třeba babička – je ale přece jen zjevné, že znepokojení z gayů je v tomto světě normou.

Zamrzí pak i postava Adamovy mámy, kterou s nasazením hraje Petra Bučková. Ta není charakterizovaná ničím jiným než svou zoufalostí. Získáváme v ní tak oblíbený český komediální archetyp ženy ve středním věku, která plave v krizi. Můžeme jen smutně vzpomínat na maminku ze Sex Education, která je v podání Gilian Anderson obdivuhodnou královnou celého seriálu. Sex O’Clock si zkrátka, alespoň v prvních třech dílech, vybírá se postavám smát a karikovat je, než aby s nimi empatizoval a odvážil se jít hlouběji v popisu jejich vztahů. Musíme tak absolvovat i povinné ženské směšné utěšování nejlepší kamarádkou v kavárně, která pak pro Adamovu maminku zprostředkuje setkání se dvěma gayi, aby se dozvěděla, jak to v jejich exotickém světě chodí.

Jak nedávno uvedly Jana Jedličková a Iveta Jansová, v Česku je zatím tak málo popkulturních LGBTQ+ postav, že se teď dá očekávat vlna titulů rozebírajících právě téma coming outu, v zahraničních seriálech už překonané. Podle expertek je nerealistické si myslet, že by se tato fáze dala přeskočit a ve zdejších seriálech se najednou začala objevovat mnohost sexuálních a genderových identit, kterou by nám dávaly najevo, že LGBTQ+ lidé mohou být různí, a ne každý gay musí být jemný, upravený muž se „ženskými“ zálibami.

Přesto toto „zpoždění“ zamrzí. Zdejší televize a streamovací platformy by rozhodně nemusely počítat s komečrním neúspěchem, pokud by uvedly seriál hodnotově progresivnější, než je většina zdejších obyvatel. Ani Británie či Spojené státy nejsou zeměmi, kde by bylo mainstreamové publikum dobře obeznámeno například s trans problematikou. Přesto je artově laděná Euforie mimořádně úspěšným seriálem, na který se dívají teenageři i dospělí.

Leccos se nicméně v Sex O’Clock povedlo. Máme tu třeba dvě kamarádky (hrají je Sára Korbelová a Leona Skleničková), kterým na sobě očividně záleží a dokáží se podpořit. Jejich přátelství tak trochu kontrastuje s tím klučičím, které se projevuje hlavně soutěžením a pošťuchováním, i se vztahy v Adamově rodině, kde se divák zvolání jeho sestry o „rodičích na hovno“ vůbec nediví.

Hlavní hrdina je nicméně přes svou homofobii, nefunkční rodinné vztahy a to, že se přátelí s největším školním kreténem, klaďas. V seriálu se pak objevuje několik sympatickým způsobem pojatých postav, které na obrazovkách téměř nevídáme. Sex O’Clock není marným pokusem, svoje diváctvo si rozhodně najde a zdejší seriálová produkce se tak přece jen posouvá o krok dál. Napříště bychom si ale zasloužili seriál, ve kterém mají postavy opravdové vztahy a komplexní osobnosti, dokázal by tak dohnat zpoždění, které v Česku na poli seriálové tvorby existuje, v tom podstatném.