Seriál plný penisů a drog. „Chtěl jsem bavit, až pak poučovat,“ říká tvůrce

„Pořád mluvíme o důsledcích drog, ale vůbec ne o příčinách. Mentální zdraví mladistvých mě zajímá daleko víc,“ říká režisér nového seriálu České televize Adikts, Adam Sedlák.

Čtyřiatřicetiletý filmař se proslavil filmem Banger, teď Česká televize nabízí jeho šestidílnou minisérii Adikts. V ní se pětice mladých adiktologů snaží dostat z bizarního drogového rauše. Aby to dokázali, musí porozumět příčinám toho, proč si vůbec drogy vzali.

„Kodex veřejnoprávní televize je informovat, vzdělávat a pak až bavit. Já jsem to otočil,“ vysvětluje Sedlák svůj postup při tvorbě seriálu, ve kterém se objeví i mluvící penis. Provokativní seriál Adikts přitom původně měl být osvětovým dokumentem. „Nevím, jak moc by se to chytlo s pozorností mladých,“ pochyboval režisér, který zároveň vysvětluje, že ho nebaví být vážný a mravokárný.

Jak se vyrovnává s rozporuplným kritickým přijetím? Jak podle něj bude vypadat budoucnost filmové a seriálové tvorby u nás a proč do ní zasáhnou soukromé subjekty? A proč režiséra tak baví chodit na terapie?

Nejen o tom se bavíme v následujícím rozhovoru.

Adikts vyprávějí o pětici adiktologů, tvůj předchozí snímek Banger byl o drogovém dealerovi a raperovi. Nabízí se otázka, čím tě tak fascinují drogy?

Mě nefascinují drogy. Myslím, že v Bangeru nejsou téma drogy, ale spíš honba za úspěchem, kterému jsi schopný obětovat úplně cokoliv. Adikts jsou zakázka, na kterou jsem byl najat na základě Bangeru. Kdybych ji neobdržel, dělám něco úplně jiného, vůbec tady nesedím a nepokládáš mi tuhle otázku.

Ta zakázka má zajímavé kořeny. Odkud vzešel nápad udělat seriál nebo pořad o závislosti na drogách pro Českou televizi?

Přišla za mnou kreativní agentura, jejíž klientem je Česká asociace pojišťoven, mají preventivní protidrogovou kampaň, která se nazývá Zkratky. Nabídli mi, jestli na ní nechci spolupracovat, že prý mají nápad, abych natočil dokument. Pak jsme ale došli k tomu, že dělat dokument pro mladé lidi, to by se moc nechytlo s jejich pozorností. Dávalo nám největší smysl to udělat jako seriál. Řekli: OK, super, tady máš peníze a za rok nám to dodej. Celý ten rok jsem nespal. Teď odpočívám.

Říkal jsem si, že Adikts nejspíš vznikaly v rauši. Rok je dost krátká doba na vývoj a dokončení seriálu.

Nejsem fanoušek takových projektů. Mám rád, když si na tom můžu dát záležet. Banger jsme stříhali deset měsíců, takže si dokážeš představit, že je to něco úplně jiného. Řekl jsem si ale, že do Adikts půjdu, zkusím to. Zajímalo mě, jaké to je, fungovat v takovém tom televizním presu. Takové to, že druhá sezona White Lotus vyjde prakticky po roce a jeho tvůrce Michael White to sám napíše, natočí, zrežíruje. Vždycky mě zajímalo, jak to tihle lidé dokážou.

Vrátím se zpět k té první otázce. Takže tě drogy nefascinují?

Mě fascinuje závislost.

Čím?

Je to vnitřní démon. Člověka dokáže nějak ovládat. Zajímá mě závislost na čemkoliv, ať už je to sport, vztah, hazard. Vidíš, jak to ty lidi ničí. Postavy, které jsou něčím posedlé, jsou vždycky hrozně zajímavé ve filmu. Vem si Wernera Herzoga a jeho filmy s Klausem Kinským. Na tom jsem vyrostl. Hrozně mě to fascinuje.

Jsi ty sám na něčem závislý?

Mám hrozný problém s cukrem. Když si nedám plechovku coly nebo něčeho, prostě nefunguju.

Vzhledem k tomu, co řeší tvé postavy v Adikts, je závislost na cukru pořád docela dobrá varianta, ne?

Cukr je podle statistik největší zabiják na planetě. Obezitou trpí hrozně moc lidí. Cukr je větší zabiják než kokain, což je docela zajímavé.

Pověz mi víc o těch postavách v Adikts, o jejich závislostech. Zajímá mě, jestli je bereš s nadhledem, nebo jestli jejich závislost považuješ za něco fatálního?

To vůbec ne. Každá scéna v seriálu se nějak shazuje. Nic se tu nebere vážně. Jasně, je tam postava s poruchou příjmu potravy, ale já nechtěl, aby to byl takový ten francouzský artový film, který řeší vážná témata. Já je chtěl řešit, ale zábavnou, barevnou formou. Nejsou tam žádné drogy jako takové, všechno je stylizované, aby byl kontakt s realitou co nejmenší. Všechno je to podobenství, vycházíme z věcí, které znáš ze svého života. Ale neberu to nijak fatálně. Znám spoustu holek, co mají poruchu příjmu potravy, takže to neberu nijak fatálně. Beru to jako normalizovanou věc.

Počkej. To, že má ten problém spoustu lidí, přece nemusí znamenat, že je to normální nebo malá věc. Nechci tě chytat za slovo.

Chci říct, že je to docela běžná věc, že se s ní setkává každý.

„Drogy jsou zkratky.“ To říká v tvém seriálu Lenka Dusilová jako profesorka Jensenová. Zkratky k čemu?

Jde o slogan té kampaně. Ptal jsem se České asociace pojišťoven, co tedy vlastně prodávají, o co jim jde. Řekli mi, že dělají preventivní kampaň a jediné, co chtějí říct, je, že drogy jsou zkratky. Můj seriál tedy opisuje oblouk, že drogy jsou zkratky, že místo toho, abys své problémy řešil složitě, terapeuticky nebo jakkoli jinak, tak sáhneš po droze, po té lehčí cestě.

To se mi líbilo. Přišlo mi, že je to preventivní kampaň, která nedělá bububu, neříká „neberte drogy“, ale jde po něčem jiném. Problém drog podle mě není v důsledcích, ale v příčině. Nutí mě to jít dovnitř těch postav, což mě bavilo. Celý ten seriál je postavený tak, že působení té drogy hrdinové vypnou jen tím, když se snaží vyřešit, co byl jejich opravdový, hlubinný problém.

Je to vlastně jako na terapii. Tam jdeš taky s nějakou zakázkou a vždycky je to pak jako detektivka. Zjišťuješ sám v sobě, co je tvůj problém. Až na dvacátém sezení zjistíš, co se v tobě někde schovávalo.

To je hrozně složitá otázka. Točí se pro ně asi tak, jak je natočený seriál Adikts. Chceš upoutat pozornost stylem, barvou, tématy a tím, jak jsou podaná. Tohle je spíš otázka pro filmového vědce.

Myslím to tak, že pro mladé diváky točíš už několik let. Zajímá mě, jaké při tom nabíráš zkušenosti, jakou získáváš zpětnou vazbu. Nebo jestli nějak vnímáš tvorbu pro mladé obecně.

Nechci se nikoho dotknout. Chápu Pět let, vím, jakým tématem se zabývá (sexuální zneužívání, pozn. red.) a že je to těžké. Ale mě nebaví být vážný. Nechci být mravokárný, těžkopádný. Já vím, že kodex veřejnoprávní televize je informovat, vzdělávat a až pak bavit. Když jsem Adikts prezentoval, měl jsem ten kodex otočený. První je bavit, pak informovat, pak se vzdělávat.

Celý rozhovor si poslechněte v audiopřehrávači.