Článek
Město Atlanta se v poslední dekádě stalo středobodem amerického rapu a mohli byste si tak myslet, že stejnojmený seriál od Donalda Glovera bude primárně právě o rapu. Ostatně i on sám má za sebou kromě televizní práce i kariéru rappera pod jménem Childish Gambino. A v prvních dvou sezonách, vysílaných v letech 2016 a 2018, si to ještě šlo myslet. Většina dílů se točila okolo hlavní postavy Earna Markse, který se snaží uživit jako manažer svého bratrance vystupujícího pod pseudonymem Paper Boi.
Od prvního dílu ale byla Atlanta také pěkně surreálnou podívanou – přímo Glover při uvedení první sezóny médiím řekl, že chtěl, aby jeho seriál byl jako „Twin Peaks s rappery“. Už v prvním díle se objevila nadpřirozená postava podivného muže se sendvičem s Nutellou v autobuse, v druhé sezóně nejde opomenout bizarní hororový díl se stárnoucí hudební hvězdou Teddym Perkinsem, jakousi parodií na Michaela Jacksona.
Všechno je jinak
Ani tyto dřívější náznaky ale nemohly fanoušky Atlanty připravit na to, co tvůrci v čele s Gloverem připravili pro několik let očekávanou sezónu, jejíž poslední díl byl uveden koncem května. Především proto, že téměř půlka jejích dílů úplně opouští dosud klíčové postavy Paper Boie, Earna, jeho bývalou přítelkyni Van a Paper Boiova podivínského kamaráda, nigerijského Američana Dariuse, kterého famózně ztvárňuje Lakeith Stanfield.
Jiní tvůrci by možná z těchto samostatně fungujících dílů poskládali krátký povídkový film, Glover je prostě zařadil mezi příběh o svých hlavních postavách. Najdete tu znepokojivý díl o dvou běloškách, které si adoptují několik afroamerických dětí – navíc částečně založený na skutečné události, newyorskou povídku o bohaté rodině, která se vypořádává se smrtí své chůvy nebo černobílou anabázi ze střední školy pojednávající o tom, co to vlastně znamená být Afroameričanem.
Nejvýrazněji se vám do paměti zapíše satirický díl, který si představuje svět, ve kterém by bílí Američané museli platit rasové reparace – nikoliv kolektivně, ale osobně, na základě žalob potomků.
Atlanta možná zní jako všechno, jenom ne lehká podívaná, ale Glover a jeho spolupracovníci umí i tak ožehavou problematiku jako rasové otázky podat osvěžujícím způsobem. Nejenže rozhodně nejde o nějakou plochou politickou agitku, ale navíc umějí tvůrci s vtipem pomrkávat po divácích při poměrně drsných fórech. Občas, jako v případě deváté epizody, pomrkávají i přímo herci z obrazovky.
Vložené díly jsou paradoxně méně šílené než ty, které sledují čtveřici hlavních postav. Zatímco první dvě sezóny ukazovaly Paper Boie jakožto rappera, který se snaží prodrat na vrchol, třetí se odehrává v době, kdy o jeho slávě už nemůže být pochyb. Earn, Paper Boi, Darius a Van teď tourují po Evropě, koncerty jsou vyprodané. Předmětem děje jsou přitom hlavně cesty mezi evropskými městy, dny odpočinku a nejrůznější prostoje, které tvoří nedílnou součást i těch nejslavnějších hudebníků na turné.
Bar U Zrušenýho
Gloverovi se podařilo pro třetí sezónu sehnat docela neuvěřitelné hostující obsazení v čele s Liamem Neesonem. Ten se objevuje v jednom amsterdamském díle během Paper Boiova tripu na fiktivní droze: rapper potká irského herce v jakémsi imaginárním baru, kam chodí na odpočinek oběti „cancel culture“, a povídají si chvíli o Neesonově pár let staré reálné kauze, kterou rozjely jeho výroky o tom, jak se potom, co byla jeho kamarádka znásilněna, toulal ulicemi a toužil zabít jakéhokoliv „černého bastarda“.
Podobně hvězdným cameem je Alexander Skarsgård v desátém díle, který stejně jako Neeson hraje satirickou a rozhodně nepříliš lichotivou verzi sebe sama. Tento poslední díl si bere název od historické postavy Tarrareho, francouzského vojáka a „muže, který snědl všechno“. V samotném díle najdete k životu francouzského podivína jen nepřímé odkazy, zatímco sledujete vyšinutou a perverzní parodii na Amélii z Montmartru, v jejíž hlavní roli stojí jedna ze zmíněné čtveřice hlavních postav: Earnova bývalá přítelkyně Van.
Celá třetí sezóna je na první pohled nesourodou, šílenou jízdou. Není to vada seriálu, ale jeho hlavní přednost. Atlanta je dost možná nejlepší současný seriál právě proto, že jeho tvůrci kašlou na konvenční televizní pravidla. Vydávají si vše ve vlastním tempu – na třetí sezonu diváci, nejen kvůli koronaviru, čekali čtyři roky a Glover se přímo nechal slyšet, že další díly budou, až bude mít zase dost nápadů – a scénaristicky si dělají, co chtějí.
Některé fanoušky Atlanty možná Glover a jeho spolupracovníci přílišnou nevypočitatelností mohli naštvat, ale ve skutečnosti ve třetí sezóně dělají přesně to, v čem jsou nejlepší. Servírují tu absurdní komedii, která nebere příliš vážně ani sebe, ani svoje publikum. Čistě z obchodního hlediska je to pro televizní kanál FX, který Atlantu produkuje, určitě riskantní tah. My ostatní ale můžeme mít radost, že je tu v údajné nové „zlaté éře televize“ i někdo, kdo se riskovat nebojí.
