Seriál Děcko sabotuje řachanda, stereotypy i konkurenční Náhradníci z Primy

„​​Opravdu aktuální čísla nemám a věřím, že v zásadě se podařilo vyřešit osud všech nebo téměř všech dětí,“ řekl Radiožurnálu zástupce ombudsmana Vít Alexandr Schorm poslední den loňského roku. Mluvil o jedné z největších změn v systému péči o děti, která se v české historii odehrála. Začátkem roku 2025 totiž fakticky zanikly kojenecké ústavy. A v médiích probíhalo nervózní odpočítávání dětí, které stále neměly nový domov, přestože pěstounských rodin v Česku údajně přibývá.

V těsném souběhu se zrušením kojeneckých ústavů teď uvádí Česká televize seriál Děcko. Ten vypráví o nejen o rodinách, které se chtějí stát pěstouny, ale také o lidech, kteří musí řešit nejistou budoucnost vlastních dětí. V samém středu seriálu stojí postava, jejíž jednání nepochybně vyvolá silné divácké reakce. Matka samoživitelka, která své třetí, dosud nenarozené dítě, nabídne k přímé adopci.

Jmenuje se Klára (Judit Pecháček). První dítě, teď už pubertální dceru Zorku (Magdalena Čečo), porodila v sedmnácti letech. Její otec Richard (Jiří Rendl) v Děcku vystupuje také. Působí jako zastydlý kluk, který celé dny tráví pokuřováním trávy ve svém baru a který Zorce nestojí ani za oslovení „tati“. Zora ale nastavuje zrcadlo i Kláře, která ve světle příliš brzy vyspělé dcery působí nezodpovědně a ztraceně.

Mladší syn Daník (Adam Kocúr) se Kláře narodil v perspektivnějším vztahu. Jeho otec Adam (Vladimír Polívka) je zjevně dobře situovaný muž. Hned na začátku seriálu se ale ukáže, proč i tady potenciálně stabilní rodina ztroskotala. Adam je manipulativní typ, který s Klárou bojuje o Daníkovo osvojení. Jeho vlastní syn se před ním ale raději schová do botníku.

Podívejte se na fotogalerii ze seriálu Děcko.

O tom, že je na cestě třetí potomek, se Klára dozvídá příliš pozdě. Na potrat už nemůže, sama tři děti nezvládne a kojenecké ústavy nepřicházejí v úvahu. Už přece neexistují. A tak se Děcko vydává do světa, ve kterém se přímá adopce jeví jako jedno z mála možných řešení krizové situace. A také řešení, které v Česku visí v legálním vzduchoprázdnu.

Úvodní situace, kterou rozehrávají scénáristky Děcka Lucie Macháčková a Kateřina Krobová, je zdánlivě jednoduchá. Ke Kláře připojí čtyři páry potenciálních pěstounů a rozjedou dramatické výběrové řízení. Kdo vytvoří nenarozenému Eliášovi nejlepší útočiště? Influencerka Beáta (Elizaveta Maximová) s bohatým podnikatelem Hubertem (Jan Jankovský)? Alice (Eva Hacurová) s Michalem (Patrik Děrgel), kterým se ale rozpadá vztah? Starší manželé Kryštof (Jaromír Nosek) a Hanka (Tereza Hofová), nebo registrovaní partneři Petr (Daniel Krejčík) a Vladimír (Andrej Polák)? Anebo bude všechno ještě jinak?

Rodičovskou rovnici v Děcku komplikuje jednak samotný fakt, že v ní jde o všechno: nic přece nemůže vzbuzovat takovou nervozitu jako osud nenarozeného dítěte. Navíc je tu ještě postava úředníka OSPODu s ironickým příjmením Čáp (Ondřej Malý), kterého machinace s přímou adopcí rozčilují do běla. Všechno může zkomplikovat i Klářin bývalý manžel, který využije každou příležitost své bývalé partnerce ničit život. A nakonec je tu sama Klára.

Právě postava hraná slovenskou herečkou Judit Pecháček to bude mít u diváků dost těžké. Macháčková s Krobovou ji v prvních epizodách nevykreslují nijak sympaticky. Působí to, jako kdyby záměrně podporovaly stereotypy o nezodpovědných rodičích (nebo specificky matkách samoživitelkách), aby je s postupem příběhu o to důsledněji bořily. Diváci si musí cestu ke Kláře najít sami - možná ji pak budou mít o to radši. Otázka je, jestli na to budou mít trpělivost. Odradit je mohou zdánlivé maličkosti. Lehkovážnost, se kterou se řeší ztracený Daník, nebo scéna, ve které se ukáže, že Zorka nemá ani vlastní postel a usíná na zemi.

Problém není, že by Klára vyvolávala morální pobouření. Tvůrci seriálu ji prostě představují příliš zkratkovitě, hyperbolicky. Stejně postupují i u jiných postav. Dobře je to vidět na „úspěšném páru“ influencerky Beáty a jejího partnera Huberta. Beáta se neobejde bez konstantního livestreamování, Hubert je nebezpečný agresor, který si osvojení nenarozeného dítěte doslova vyřve. Ať už mají působit znepokojivě, nebo naopak komicky, to nejdůležitější jasné není. Proč vlastně chtějí dítě?

Elizaveta Maximová jako Bára dělá všechno proto, aby své postavě dodala hlubší rozměr. Pod povrchem nafintěné instagramové celebrity odhaluje zranitelnou bytost. Stejně ale nedokáže rozbít dojem, že její linka je v seriálu - alespoň podle prvních tří epizod - navedená do slepé uličky.

Ostatní páry jsou na tom lépe. Minimálně nepůsobí jako narušitelé příběhu. Nejuvěřitelnější linku nadělili tvůrci Alici s Michalem. Eva Hacurová jako Alice celou svou duší touží po tom, stát se matkou - i když kvůli tomu páchá škody nejen na svém partnerovi, ale i na Kláře. Patrik Děrgel jako Michal může zpočátku naplňovat stereotyp nerozhodného chlápka, který se bojí zodpovědnosti. Děrgelovi se ale podařilo svému hrdinovi dodat rozměr člověka, který se k velkým rozhodnutím potřebuje stavět poctivě. I partneři Vláďa a Petr dokážou na malém prostoru své postavy vykreslit plasticky - byť má u nich divák pocit, že je trochu manipulován. V porovnání s ostatními páry je jejich vztah bláhově krásný.

A nakonec ještě dvě postavy, které v Děcku budou patřit k těm nejzapamatovatelnějším. Úředník Čáp Ondřeje Malého jako by byl morálním kompasem celého seriálu, člověkem, který se umí spravedlivě rozčílit, ale i přimhouřit oko nebo rovnou bránit ty, kterým se ostatní snaží ukřivdit. Zora v podání Magdaleny Čečo zase působí jako koncentrované dobro příběhu - vůbec nejsympatičtější hrdinka Děcka.

Když se před několika lety na obrazovkách objevily Kukačky, vyvolaly naději, že se domácí televizní tvorba konečně vymanila z nadvlády kriminálek. Rodinných námětů od té doby opravdu přibývá, řeší se v nich komplikované vztahy i aktuální společenské problémy. Na Kukačky nenavázala jen loňská Mozaika z produkce VOYO, která řešila, co s početnou rodinou udělá rozvod na stará kolena. A Prima+ pak na sklonku uplynulého roku přišla se seriálem, který se dá považovat za přímou konkurenci Děcka. I seriál Náhradníci od Alice Nelis totiž podrobně zkoumá přímou adopci. Tedy tabu, které se v Česku s koncem kojeneckých ústavů a zároveň se vzrůstajícím počtem zájemců o pěstounskou péči, zjevně bude muset prolomit.

Nelis se zaměřuje hlavně na ústřední pár v podání Jany Plodkové a Kryštofa Hádka, kteří si vytoužené dítě chtějí koupit u gruzínské náhradní matky. Náhradníci působí soustředěněji než Děcko. Tím, že se nesnaží vyprávět o všech pravděpodobnostních variantách soužití v Česku, ale věnuje se primárně dvěma lidem, má divák větší šanci se do komplikované situace vcítit. Pochopit, jaká přímá adopce skýtá nebezpečí, proč ji lidé vlastně podstupují - a co všechno si při složité cestě za svým snem vytrpí.

Děcko v souboji s Náhradníky zatím prohrává. Nejen tím, že se do podobného prostoru osmi respektive deseti hodinových dílů snaží narvat čtyřikrát víc příběhů, ale hlavně svou dramaturgickou rozstřeleností. Je dobře, že v televizi přibývají rodinné náměty. Proč je ale potřebujeme pořád rozmělňovat řachandou a postavami s přepálenými stereotypy? To by lidi tak odrazovalo, kdyby jim Česká televize nabídla seriál, který je prostě jenom vážný?

Je zřejmé, že v Děcku se s postupujícími epizodami mozaika vztahů a motivací ještě dost zamotá, postavy se vyjeví ve větší plastičnosti. I proto má smysl se seriálem pár týdnů vydržet. Pokud vás ale nepřesvědčí, vzpomeňte si, že k adopci se v televizi nabízí také Náhradníci.