Šéfka Českého centra Tchaj-wan: Nejsme jen Kafka a Smetana. Máme co ukázat

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tchajpejský knižní veletrh patří k těm nejprestižnějším na světě. Teď tu mají šanci zaujmout i čeští autoři. Nově zřízené České centrum na Tchaj-wanu pod vedením Markéty Záhumenské na veletrhu odprezentuje sborník jedenácti textů toho nejlepšího ze současné domácí tvorby.

„Chceme na Tchaj-wanu ukázat, že naše kulturní dědictví není jenom Kafka nebo Smetana,“ vysvětluje Záhumenská. Sborník, který vznikal pod dohledem bohemisty Kryštofa Edera nebo sinoložky Táni Dluhošové, vybírá z děl oceňovaných autorů a autorek, jako jsou Radka Denemarková, Jiří Hájíček, Elsa Aids nebo Marek Torčík. Ukazuje, že mezi tak vzdálenými kulturami, jako je ta česká a tchajwanská, se nacházejí nečekané styčné plochy. Ať už ve vztahu ke krajině, problematice genderu či zkušeností LGBTQ+ komunity nebo mysticismu.

„Když lidé na Tchaj-wanu uvidí, že máme také svého hastrmana, pomyslí si: To známe, i když trochu jinak,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy šéfka nového Českého centra v Tchaj-peji.

Už za několik dní představíte na jednom z největších knižních veletrhů na světě, Taipei International Book Exhibition, soubor textů od českých autorů a autorek nazvaný Co chybí v okolí, nenacházíš uvnitř. Za jakým účelem vlastně vzniká?

Když jsme zhruba před půlrokem zahájili činnost Českého centra Tchaj-pej, připravila jsem seznam prioritních akcí, kterých bychom se chtěli zúčastnit. Už tenkrát mi bylo jasné, že bych pro Tchaj-wan chtěla vytvořit něco speciálního v oblasti literatury. Jednak mám sama k literatuře velmi blízko, jednak si myslím, že právě literatura pomáhá poodhalit psýché národa a zvýšit tak porozumění mezi kulturami. Česká a tchajwanská kultura může být na první pohled odlišná, ale myslím, že jakmile se blíže poznáme - třeba právě na úrovni literatury - může další komunikace a interakce probíhat mnohem snazším způsobem a otevřít dveře v dalších oblastech.

Soubor představuje jedenáct současných autorů a autorek - od Radky Denemarkové po Elsu Aidse. Jak je sestaven, co na něm chcete ukázat?

Těžištěm té knihy je sedm hlavních témat, která jsme vymysleli s kurátorem souboru, bohemistou a literárním kritikem Kryštofem Ederem. Vybral texty od současných autorů, z nichž většina je oceňovaná nejen u nás, ale i v zahraničí. Každé z témat jsme navíc ztvárnili vizuálně s pomocí ilustrací od tvůrců oceněných na Czech Grand Design 2023.

Na Tchaj-wanu chceme primárně ukázat, že česká literatura není jenom Kafka nebo Kundera, ale že máme i talentované mladé spisovatele, kteří se umí prosadit v zahraničí a jejichž díla mají potenciál se stát klasickými, nadčasovými tituly. Každý rok totiž v Česku vycházejí zajímavé knihy, které reagují na současné společenské dění.

Takže už žádný Kundera nebo Kafka?

Rozhodně nechci ignorovat významné osobnosti české literatury. Jedna z prvních akcí, kterou jsme tu udělali, nesla název Kafka in Tchaj-wan (vznikla ve spolupráci s Goethe Institutem, Muzeem tchajwanské literatury a Českou ekonomickou a kulturní kanceláří). Vysoká návštěvnost a ohlasy potvrdily, že Kafka Tchajwance zajímá.

Když jsem teď dávala dohromady tiskovou zprávu pro místní média, agentura, se kterou spolupracuji, mi nabízela, že musíme dát do názvu Kafku, aby to zaujalo. To jsem odmítla. Ano, chci na to jít přes klasickou literaturu, ale bojím se, že by autoři ve stínu Kafky zapadli. Můj plán je proto začít právě s velkými tématy.

A jaká témata tedy máte na mysli?

Například práva LGBTQ+ lidí, což je v tchajwanské kultuře obrovsky reflektované téma - v roce 2019 se tu uzákonily sňatky párů stejného pohlaví. Téma nostalgie k půdě a kořenům zase dominovalo v tchajwanské literatuře ve druhé polovině 20. století a podobné tendence jsou vidět i v české literatuře - třeba na románu Selské baroko Jiřího Hájíčka, ze kterého jsme do souboru vybrali ukázku, se zabývá lidskými kořeny na venkově a má navíc přesah do minulého režimu.

V souboru také řešíme téma mysticismu a environmentalismu, které se českou literaturou prolíná už po staletí, v lidových příbězích se objevují mýtické postavy spjaté s přírodou - od bludiček až po klekánice.

Tchajwanská literatura je na tom podobně?

Ano, často se v ní objevují postavy s nadpřirozenými schopnostmi. Říkala jsem si, že když čtenáři na Tchaj-wanu uvidí, že máme také svého hastrmana, pomyslí si: „To známe, i když trochu jinak.“

A co třeba téma genderu? V česku je vidět čím dál víc.

I to je v knize zastoupené: „Ženy ve světě mužů“ - to je vlastně globálně aktuální téma. Myslím ale, že asijský přístup k němu může být trochu jiný, takže bude zajímavé oba pohledy srovnat. A také je v souboru zastoupeno téma „Pohled ven“. V něm nabízíme ukázku z románu Radky Denemarkové Hodiny z olova, který se dotýká Číny i naší zkušenosti s komunistickým režimem. Denemarková tady na Tchaj-wanu strávila tři měsíce v rámci umělecké rezidence Muzea literatury v Tchaj-nanu, nějaké propojení už tu tedy je.

Co přesně si od vydání souboru současných českých autorů slibujete?

Samozřejmě chceme podpořit překlad české literatury v zahraničí. Když jsem knihu představovala, měla jsem možnost prezentovat ji místním nakladatelům a chystám se v tom pokračovat. Za pár let bych chtěla v místních knihkupectvích vidět překlady alespoň některých knih, které jsme zahrnuli do našeho souboru.

Má vlastně už česká literatura na Tchaj-wanu na čem stavět? Vycházely tu nějaké překlady z češtiny?

Nejjednodušší cestu sem měl vždycky Kafka nebo Kundera. Kafka se často překládá z němčiny, Kundera zase z francouzštiny. Také tu ale funguje nakladatelství Mi:lu Publishing, za kterým stojí pan Tomáš Řízek, který se zde literatuře věnuje dlouhodobě a významně se zasloužil o propagaci české literatury, stejně tak jako té tchajwanské v Čechách. Také za svou práci dostal v roce 2023 od ministra zahraničí Jana Lipavského cenu Gratias Agit. V roce 2021 vydal na Tchaj-wanu čínský překlad Erbenovy Kytice, která se tu dostala i na seznam doporučené literatury pro školy.

To je docela velký úspěch, že klasická Kytice zaujala i tady. A myslím, že to je právě kvůli tomu, že v ní je to nadpřirozeno, které tu platí za velké téma. Podobně jako vztah matek a dcer, rodinné vazby.

Může ale Česko uspět v tak silné konkurenci, na jednom z největších knižních veletrhů na planetě?

Česko vlastně už na Tchaj-wanu nějaké jméno má. Už během tiskové konference jsem si všimla, že nám média věnovala docela pozornost a že jsou organizátoři rádi, že se Česko účastní s vlastním stánkem. Při jeho přípravě jsme věnovali hodně pozornosti i vizuální stránce, což je tady na Tchaj-wanu hodně důležité. Ústředním vizuálním bodem stánku bude český lev jako čtenář, speciálně pro tuhle akci ho ilustroval Václav Šlajch. Vycházeli jsme z jeho prací na výstavě Tady a teď, kterou organizovala Česká centra loni. Takovéhle ilustrované postavičky mají na Tchaj-wanu šanci zaujmout, takže jsem myslela na to, abychom mohli zaujmout na první dojem.

Co se týče vizuality, budeme tu mít i nejkrásnější českou knihu do roku 2023 nebo nejkrásnější české ilustrace. A jak jsem říkala, ilustrace jsou i v knize Co chybí v okolí, nenacházíš uvnitř. myslím, že máme dost co ukazovat a věřím, že máme šanci obstát v konkurenci zemí, jako je Japonsko, Německo nebo Itálie, která bude letos čestným hostem veletrhu.

České centrum na Tchaj-wanu vzniklo teprve loni. S jakou koncepcí jste se ho ujala?

Jak jsem říkala, nějaké základní povědomí o české kultuře tu mají. Mají rádi velká jména. Mistry uznávají i ve vlastní kultuře. Zajímá je klasická česká hudba, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, výtvarné umění od Alfonse Muchy, o kterém bohužel často neví, že je český malíř, protože ho mají spojeného s francouzskou secesí. Zajímá je Kafka, Kundera a další.

Já bych na tom povědomí chtěla dál stavět a ukazovat nejdřív to, v čem mají obě kultury blízko. Loni jsme představovali české loutky, český modrotisk - oboje má i tchajwanská kultura. Chtěla jsem tu ukázat, co máme společného a v čem jsme my Češi dobří. Měli jsme tu i gamingovou výstavu vytvořenou v Českých centrech s názvem Infinite Universes, která ukazovala naše suočasné hry. Tchajwanci vůbec nevědí, že děláme hry. Když jsme jim říkali, že Kingdom Come nebo Mafia pocházejí z Čech, koukali na nás s otevřenými ústy. Chceme na Tchaj-wanu i jinde ukázat, že naše kulturní dědictví není jenom Kafka nebo Smetana.