Salman Rushdie poskytl první rozhovor po útoku: „Cítím obrovskou vděčnost.“

Britský spisovatel indického původu Salman Rushdie v prvním rozhovoru od srpnového napadení, při kterém utrpěl bodná zranění krku a trupu, řekl, že je šťastný, že přežil, a cítí vděčnost. Zároveň popsal fyzické a psychické následky útoku, včetně toho, jak je pro něj nyní obtížné psát.

„Mám štěstí,“ uvedl Rushdie v dnes publikovaném rozhovoru s časopisem The New Yorker. „Co chci říct, je, že cítím hlavně ohromnou vděčnost,“ dodal spisovatel, který po útoku strávil šest týdnů v nemocnici a nevidí na jedno oko.

Pětasedmdesátiletý Rushdie byl pobodán loni začátkem srpna v neziskovém vzdělávacím centru Chautauqua Institution na západě amerického státu New York, kde se měl účastnit debaty o tom, že Spojené státy slouží jako azyl pro pronásledované spisovatele a umělce v exilu. V souvislosti s pokusem o atentát, při němž byl zraněn i moderátor rozhovoru, úřady zatkly 24letého Hadiho Matara a obvinily jej z napadení a pokusu o vraždu. Podezřelý vinu popřel.

„Už mi bylo i lépe. Vzhledem k tomu, co se stalo, na tom ale nejsem tak špatně,“ řekl Rushdie v rozhovoru s novinářem Davidem Remnickem. „Velká zranění jsou v podstatě zahojená. Mám cit v palci a ukazováčku a ve spodní polovině dlaně,“ dodal s tím, že podstupuje rehabilitace, avšak psát na počítači je pro něj obtížné, protože v některých konečcích prstů nemá cit.

„Jsem schopen vstát a chodit. Když říkám, že jsem v pořádku, myslím tím, že jsou části mého těla, které vyžadují neustálé kontroly. Byl to kolosální útok,“ poznamenal Rushdie. Doplnil, že na něm napadení zanechalo psychické jizvy a že musel přehodnotit svůj přístup k bezpečnosti. „Víte, že existuje něco jako posttraumatická stresová porucha,“ řekl. „Zjistil jsem, že je velmi, velmi obtížné psát. Sednu si, abych psal, a nic se neděje. Píšu, ale je to směs prázdna a braku, věcí, které napíšu a pak druhý den smažu,“ dodal s tím, že se s tímto problémem stále potýká.

V roce 1989 íránský duchovní vůdce Rúholláh Chomejní vydal pokyn, takzvanou fatvu, k zabití Rushdieho za román Satanské verše. Část muslimů tuto knihu považuje za urážku islámu. Rushdie se kvůli fatvě léta musel mnohokrát stěhovat z jednoho přísně tajného místa střeženého britskou vládou na druhé. Přestože se íránská vláda od tohoto postoje distancovala, fatva je podle konzervativního výkladu stále platná.

Remnick se Rushdieho zeptal, zda si myslí, že měl po přestěhování do New Yorku v roce 2000 více dbát na svou bezpečnost, když předtím žil dlouho v ústraní. „Tuto otázku si pokládám a neznám na ni odpověď,“ odpověděl Rushdie. „Měl jsem přece více než dvacet let života. Takže je to chyba? Také jsem napsal spoustu knih,“ dodal.

Rushdieho nejnovější román Victory City vyjde tento týden a byl dokončen krátce před útokem. Podle nakladatelství Penguin Random House jde o ságu, která pojednává o lásce, dobrodružství a mýtu a zejména o zrodu a pádu města, které pomůže stvořit hrdinka jménem Pampa Kampana, do níž se vtělí její jmenovkyně, bohyně Pampa.

„Vždycky jsem se velmi snažil nepřijímat roli oběti,“ řekl Rushdie. „Pak sedíte a říkáte si: někdo do mě zapíchl nůž! Jsem to ale chudák… což si někdy říkám,“ dodal s tím, že si ovšem nepřeje, aby si to mysleli čtenáři jeho nové knihy. „Chci, aby je příběh zaujal a nechali se jím unést,“ řekl.

Victory City už pochválili v americkém magazínu The Atlantic. „Čtenáři snadno rozpoznají paralely mezi hrdinkou a jejím stvořitelem – oba jsou plodní budovatelé světů, oba musejí uniknout vraždě na politickou objednávku. Některé paralely ovšem až znepokojivě připomínají události z loňského léta. Nevíme, jestli je Rushdie přidal později, nebo jestli život imitoval fikcí, jak to občas dělává. Na tom nesejde. Důležité je, že Victory City je triumf – ne proto, že existuje, ale protože je naprosto okouzlující,“ píše autorka recenze Judith Shulevitzová.

Popisuje Rushdieho novou knihu jako román o zpětném nárazu, který společnost zažívá v Americe i jinde ve chvíli, kdy se despotičtí vládci začnou cítit ohrožení příliš vzkvétající svobodou. V románu zlým silám vadí, když se uctívá špatný bůh, když si ženy užívají stejná práva jako muži, sexuální diverzita, míchání různých vyznání a kultur, disent, poezie nebo umění. Z kouzelného, vítězného města Bisnaga, založeného bohyní Pampou, se stává místo ovládané zkorumpovaným teokratickým vládcem.

Rushdieho magické vyprávění se dá vyložit jako kritické zobrazení Spojených států. Autorka recenze Judith Shulevitzová s nadsázkou interpretuje knihu s pomocí numerologie. Bohyně Pampa se ve Victory City dožívá 247 let. Kdyby tedy zemřela v roce 2023, znamenalo by to, že se narodila ve stejném roce, jako byly založeny Spojené státy Americké – 1776.