Článek
Přenosilová nazpívala například hity Boty proti lásce, Roň slzy, Sklípek či Tak prázdná. Kromě nejbližších dnes přišli na Nový židovský hřbitov v Praze také třeba zpěvák Václav Neckář, herečka Jitka Zelenohorská, muzikant Petr Janda, zpěvačka Pavlína Filipovská a moderátorka Saskia Burešová.
Pohřbu, který následoval po obřadu uzavřeném veřejnosti, se zúčastnili také členové Židovské obce v Praze a vrchní zemský rabín Karol Sidon. Po krátkém shromáždění v obřadní síni se k pozvaným hostům přidali i další návštěvníci a fanoušci kdysi oblíbené zpěvačky s charakteristickým hlasem. Průvod šel s rakví k hrobové jámě za doprovodu rituálních zpěvů, ve kterých se střídalo několik mužů. U hrobu ještě zástupci židovské obce pronesli několik modliteb a nejbližší pozůstalí začali hrob zasypávat symbolickými hrstmi hlíny.
Přenosilová v začátcích hudební kariéry mimo jiné zpívala se skupinou Olympic a už v 16 letech v roce 1964 získala úspěch s českou verzí písničky I’m Sorry z repertoáru Brendy Leeové, nazvanou textařem Jiřím Štaidlem Roň slzy. Následovaly hity jako Boty proti lásce, Tak prázdná, Loutka na provázku či Sklípek, v nichž vynikl její dravý a syrový pěvecký projev.
Už záhy po úspěšných hudebních začátcích zasáhla do jejího života okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Přenosilová podepsala v červnu 1968 dokument Dva tisíce slov, ale v srpnu téhož roku místo demokratičtějších poměrů, k nimž manifest vyzýval, začala invaze sovětských vojsk. Jen šest dní poté Přenosilová odešla do emigrace. Zamířila do Rakouska, ale nakonec se usadila v Mnichově. Pracovala jako letištní pozemní stevardka a v zahraničí vystoupila už jen na několika koncertech pod jménem Silová.
Od roku 1987 začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa, kde se částečně vrátila k hudbě. V rádiu spolupracovala například s písničkářem Karlem Krylem, který také žil v emigraci. Po konci totality se v roce 1994 Přenosilová natrvalo vrátila do Prahy.
