Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Říkají, že hrají pop z neexistujících rádií. Čeština jim přišla příliš svazující, na angličtinu si zase netroufali, a tak písničky začali psát ve vymyšleném jazyce. Jejich těžko zařaditelnou tvorbu znají i fanoušci oceňovaných počítačových her z dílny studií Amanita Design a Charles Games. Koncertovali po celé Evropě – od Ruska až po Francii, ale i ve Spojených státech, Austrálii a na Novém Zélandu. Kapela DVA je na české hudební scéně ojedinělý úkaz. Duo tvořené Bárou Ungerovou a Honzou Kratochvílem to dokazuje i na nové desce Piri Piri, jejíž název odkazuje k pálivé kořenící směsi z afrických chilli papriček.
„Zahlédla jsem to na etiketě jedné grilovací omáčky a znělo mi to tak zvukomalebně, že jsme z toho udělali pracovní název,“ směje se Ungerová. „Když jsme desku nahrávali, bylo zrovna hrozné vedro, tak jsme si říkali, že to vlastně docela sedí,“ doplňuje Kratochvíl.
Čtvrté řadové album vydávají s desetiletým odstupem od předchozí, cenou Vinyla ověnčené desky Nipomo. „Báře se v mezidobí narodili dva synové a byla s nimi na rodičovské, což nám znemožňovalo koncertovat. Ve studiu jsme si ale pauzu prakticky nedávali, protože jsme skládali věci k počítačovým hrám. Ke každé z nich tvoříme násobně víc hudby než na řadové desky. Jedna videohra jsou pro nás třeba tři roky intenzivní práce,“ přiznává Kratochvíl.
Ale zpátky k vedru, ve kterém vznikala novinka Piri Piri. DVA desku popisují jako „soundtrack nikdy nekončícího léta a tanec na pokraji světa, kde je hudba jedinou odpovědí“. Už úvodní singl Kung Fu je energický a svižné tempo převládá i ve zbytku tracklistu. Skladbami se však zároveň prolíná trochu postapokalyptická nálada, jako by se kapela snažila tancem smířit s nevyhnutelnými hrozbami současné civilizace. „Výzva globálního oteplování se do tvůrčího procesu už vzhledem počasí určitě otiskla. Nereagujeme na ni ale tím, že bychom upadli do deprese, spíš vyzýváme, ať se do toho společně opřeme,“ zdůrazňuje Kratochvíl.
S britským producentem na Vysočině
Desky nenahrávají s žádným konkrétním konceptem ani sdělením, které by posluchačům chtěli předat. Jejich skladby zpravidla vznikají tak, že si Kratochvíl představí scénu z imaginárního filmu a vymyslí hudbu, která by ji mohla doprovázet. Instrumentální základ následně předá Ungerové, aniž by jí prozradil, co má vyjadřovat, a ona k němu prostřednictvím zpěvu přidá zase svoje asociace.
Ukázkovým příkladem je písnička Liku Ranu Sun. „Představil jsem si situaci, kdy už na světě nežijí žádní lidé, teploty dosahují šedesáti stupňů a roboti si uspořádají piknik u řeky, aby oslavili zánik lidstva,“ přibližuje Kratochvíl. „Já jsem nad skladbou naopak uvažovala jako nad vzkazem kytek směrem k lidstvu,“ dodává Ungerová.
Na albu Piri Piri se podílel také britský producent Tim Brinkhurst, který v minulosti spolupracoval s formací Young Fathers. „Seznámil nás náš manažer Prokop Holoubek. Když bookoval koncerty Young Fathers v Česku, poznal se s Timem a napadlo ho, že bychom mu mohli poslat naše dema,“ říká Kratochvíl. „Tima naše tvorba bavila, a tak jednoho dne přiletěl z Londýna a my jsme ho vzali ke mně domů, na Vysočinu. Přitom jsme netušili, jestli ho naše venkovská idylka nenaštve. Posadili jsme ho na dvorek, kde jsme si rozložili nástroje a odehráli jsme mu soukromý koncert, aby tušil, jak působíme naživo,“ líčí Ungerová.
Kulturní šok nakonec nenastal, DVA si s Brinkhurstem porozuměli, a chvíli dokonce zvažovali, že by nové album opět nahrávali v domácích podmínkách, jak byli v minulosti zvyklí. „Tim si taky uvědomoval, že je to pro naši tvorbu přirozené prostředí. Pak se nás ale přece jenom rozhodl poslat do profesionálního studia. Řekl nám, že domácí atmosféru do hudby dostaneme i tak, ale pokud nás má někam posunout, musíme si zkusit přístup, který pro nás bude nový,“ popisuje Ungerová.
„Věděli jsme, že se nechceme stát svým vlastním revivalem a kdybychom znovu nahrávali doma, narazili bychom na svoje limity. Od posluchačů jsme navíc opakovaně slýchali, že naše koncerty bývají energičtější, kdežto naše desky zadumanější a Tim nám tu energii pomohl přenést i do studia,“ vyzdvihuje Kratochvíl. Novinka nakonec vznikla ve studiu Jámor u producenta Ondřeje Ježka, kde Brinkhursta okamžitě okouzlila bohatá sbírka analogových syntezátorů.
Vymyšlenému jazyku nerozumí ani AI
DVA jsou už z podstaty věci multiinstrumentalisté, jinak by jejich zvuk nemohl být tak mnohovrstevnatý, plný všemožných těžko dešifrovatelných ruchů. Kratochvíl hraje na kytaru, banjo i klávesy a také ovládá looper. Ungerová zpívá a do toho střídá saxofon, klarinet nebo flétnu. Oba se pak starají o perkuse a navíc používají ještě nejrůznější hračky.
Na desce Nipomo bylo možné zaslechnout pingpongové míčky, Piri Piri je zase okořeněné třeba zpěvem ptáků a šumem louky. „Vycházel jsem z terénních nahrávek, které jsem pořídil v přírodě, ale pak jsem je přehrál na synťák, aby zvuky zněly co nejpodobněji originálu. Pozorní posluchači si tak mohou všimnout, že je s těmi ptáčky něco špatně,“ upozorňuje Kratochvíl na nesoulad ve skladbě Unreal.
Přestože DVA zpívají vymyšleným jazykem, mohou si zájemci na jejich webu najít i české překlady jednotlivých textů. Vnitřní pravidla ani ustálená spojení ovšem jejich řeč nemá. „Texty vznikají tak, že se nechám vést atmosférou konkrétních písniček. Dopředu si nic nepíšu, zpívám intuitivně, spatra. Jednotlivá slova z nahrávek lovím až zpětně, což je snad nejpracnější fáze. Umělá inteligence bohužel s neexistujícími jazyky zatím pracovat neumí. Jak si slova z demonahrávek postupně zaznamenávám, přemýšlím, co mi evokují, a tlumočím je do češtiny,“ vysvětluje Ungerová.
Posluchači z neslovanských zemí přitom většinou předpokládají, že DVA zpívají česky. Publiku ve slovanských státech naopak jejich řeč často připomíná skandinávské jazyky. „Sama mám severské jazyky ráda, líbí se mi, že spojují germánskou tvrdost s jistou měkkostí. Nepopírám, že si z nich beru inspiraci. Zároveň si všímám, že se náš jazyk na každé desce posouvá trochu jinam. Na debutu jsme třeba hodně vycházeli z maďarštiny,“ zmiňuje Ungerová. „Dokonce jsme tam měli předělávku jedné lotyšské lidovky. Kdyby si text někdo v Lotyšsku přečetl, dokázal by ho dost možná rozklíčovat,“ myslí si Kratochvíl.
Silnou fanouškovskou základnu mají DVA například v Polsku, které podle svých slov procestovali křížem krážem a cítí se tam jako doma. S přívětivou odezvou se ale setkali i za oceánem, když v roce 2014 vydali desku Nipomo u newyorského labelu Northern Spy a pak díky tomu vyrazili na turné po USA. „Evropa je pro kapely mnohem víc protektivním prostředím. Když někde hrajete, zajistí vám třeba pořadatelé automaticky ubytování. V Americe si ho naproti tomu musíte zařídit sami, což vás přiměje, abyste šli při koncertech opravdu s kůží na trh. Víte totiž, že když se lidem vaše hudba bude líbit, nechají vás u sebe přespat,“ vyzdvihuje Kratochvíl. „Byl to ideální způsob, jak si vyzkoušet, jestli naše kapela není tak trochu chráněná dílna,“ souhlasí Ungerová.
Jiřina Bohdalová herního průmyslu
Překvapilo je, když je ve Spojených státech ani v Austrálii a na Novém Zélandu nevnímali jako kapelu z východní Evropy. „Pro lidi z jiných kontinentů už zjevně železná opona nehraje žádnou roli. Byli jsme pro ně jen Evropané,“ všímá si Kratochvíl. Do Spojených států se poprvé podívali díky soundtracku k videohře Botanicula z roku 2012, za nějž si odvezli cenu Excellence in Audio Award z Independent Games Festivalu v San Franciscu. Spolupráce s animátorem Jaromírem Plachým z českého herního studia Amanita Design se jim navíc tak osvědčila, že složili hudbu i k jeho dalším titulům Chuchel a Happy Game. „Řada fanoušků nás objevila právě díky hrám,“ připouští Ungerová.
Pro studio Charles Games, které vzniklo pod Karlovou univerzitou, později vytvořili zvukový doprovod ke vzdělávacím hrám Attentat 1942 a Svoboda 1945: Liberation s tematikou druhé světové války. Momentálně už prý pracují na další hře z dílny Amanita Design, jen zatím nemohou prozradit její námět. Nabízí se přitom otázka, jak tvůrčí kooperace s vývojáři vůbec vypadá. „Většinou si projdeme jednotlivé levely, přes program QuickTime Player si je natočíme, včetně všech kliknutí, pak je ozvučíme jako filmové sekvence a nakonec vložíme do hry,“ shrnuje Kratochvíl. „Já navíc musím nahrát i hlasy všech postaviček, aby se vzájemně nepletly. Připadám si trochu jako Jiřina Bohdalová herního průmyslu,“ usmívá se Ungerová.
V nejbližších měsících se však DVA od počítačových obrazovek opět přemístí na koncertní pódia. Ještě než s deskou Piri Piri zavítají do českých a slovenských měst, zahájí turné 19. září v ukrajinském Lvově. „K Ukrajině máme dlouhodobě vřelý vztah. Začalo to tak, že za námi do pražského klubu MeetFactory někdy v roce 2009 dorazil promotér Bohdan Lohvyněnko. Řekl nám, že stopoval až z Ukrajiny, aby se na nás mohl podívat, a že nám chce ve své zemi uspořádat turné. Od té doby jsme se tam vydali už několikrát, máme mezi místními spoustu známých a přijde nám skvělé, že šňůru odstartujeme právě na Ukrajině,“ uzavírá Kratochvíl.