Recenze: Zakopejte Kazmův film pod zem a vyhrajte cenu za záchranu diváků

Když známý český mystifikátor Kazma odhalil, že svou Onemanshow přesouvá na velká plátna, opakoval, že půjde o víc. „Natočili jsme něco, co ještě nikdo na světě nenatočil. Nikdo nemá film, který by v kině teprve začal. A to, co se stane po filmu, si myslím, že bude velká věc,“ řekl Kamil Bartošek novinářce webu iDnes.cz chvíli poté, co způsobil poprask v Karlových Varech. Ukázalo se tam, že avizovaný film s Hynkem Čermákem, Jiřím Langmajerem, Ondřejem Sokolem v nacistických uniformách a hajlujícím Jiřím Bartoškou byla jen habaďůra.

Po zhlédnutí Onemanshow: The Movie se člověk nemůže ubránit dojmu, že byl opět napálen. Co naplat, u Kazmy se to přece dalo čekat. Všichni to od něj tak trochu chceme. Jenže napálení tentokrát budou i ti, kdo se těšili na další velkolepou show.

Celé to mohlo skončit pár vteřin poté, co Kazma nastoupil před zaplněný premiérový kinosál pražského multiplexu, kam se vešel pečlivý výběr celebrit: od Karlose Vémoly po Miroslava Donutila, Petra Rychlého nebo mistra etikety Ladislava Špačka. Kamil Bartošek prohlásil, že ti, kdo spekulovali, že žádný film neexistuje, měli pravdu. Na plátně se objevil prostředníček, Kazma dal pokyn uklízečce, ať začne luxovat sál, a byl na odchodu.

Pak se ale za doprovodu bubnujících klaunů a „ozbrojených“ kazmopolicajtů vrátil a uznal, že když nikdo neodchází, může se jeho celovečerní dílo pustit.

Před nedávnem jsem spekuloval, že největším překvapením v Kazmově kariéře by bylo, kdyby natočil dobrý film. Uznávám, že stopový prvek údivu při sledování jeho novinky se nakonec dostavil. Onemanshow: The Movie opravdu je film.

Má scénář, zápletku, postavy… snad neprozradím moc, když řeknu, že připomíná Dannyho parťáky – ostatně jako většina dílů Kazmovy slavné show. Spousta geniálních plánů, spousta zmařených akcí, spousta tajných místností s blikátky a monitory, legrační dodávky s odposlouchávacími zařízeními, nepovedené vloupačky. A celé to má na svědomí parta kluků: nerdy programátor, něžný drsňák, tupec v šusťákovce, zlý mafián a tak dále.

Kdyby měl divák před sebou pouze Kazmův filmový pokus bez vší té mystifikační omáčky kolem, Onemanshow: The Movie by se zapsala jako neoriginální krimikomedie se zmateným scénářem a nekonečně dávkovanými peripetiemi, v níž nejlepší herecký výkon předvádí nic netušící důchodce. Prostě počin od party nadšených kluků, který mohl klidně zůstat někde na streamu.

Jenže Kazma chce víc. Víc než jen film. Chce jediný film, který končí v realitě.

Na jednu stranu je to pochopitelné. Kouzlo předchozích Bartoškových projektů nikdy nespočívalo jen v šoufku samotném, ale i v jeho pozdější rekonstrukci. Bylo zábavné sledovat záznamy ze skrytých kamer schovaných v oblecích najatých herců, kterak se pokoušejí přechytračit oblíbenou celebritu nebo rovnou celý národ. Kazmova pečlivě skrývaná nervozita, i viděná zpětně, dokázala vtáhnout a člověk si musel přiznat, že občas tomu frajírkovi ve slunečních brýlích vlastně fandí.

Problém je, že tenhle koncept už nějakou dobu vykazuje únavu materiálu. Kazmovy mystifikace přestávají být překvapivé… nebo prostě jen zajímavé. Vystoupit do reality tentokrát neznamená chytnout se za hlavu, zjistit, že jste byli napáleni a propadnout smíchu (pokud jste to kdy u Onemanshow zažili). Kazmova tolik oblíbená „realita“ je teď nuda.

Ke cti může Bartoškovi sloužit, že se filmovou kameru snaží otočit i proti sobě a poodhalit vlastní soukromí. Ale nefunguje to. Pokusy o upřímnost tady paradoxně shazuje filmové plátno, příšerné herecké výkony a scénář, díky kterému všechno působí bezpečně a kontrolovaně. Žádné napětí, co přijde teď, se nekoná.

Avizovaná soutěž po filmu, do níž se mají diváci zapojit, dojem z Onemanshow: The Movie rozhodně nespraví. Působí jako zcizovák, který má kouzelníkovi pomoci odvést pozornost, aby mohl dotáhnout svůj trik: tedy narvat kinosály lidmi, kteří s vidinou odměny ochotně dokoukají fakt špatný biják.

Onemanshow selhává na obou frontách. Že nepůjde o dobrý celovečerák, se dalo čekat. Místo filmu, kterým má začít celonárodní lov pokladu, mohl Kazma nastartovat zlaté helikoptéry a po republice rozházet letáky s libovolným sloganem. Víc než jen bageta. Sbírejte soutěžní kódy a vyhrajte čapku, sportovní tašku nebo automobil.

Tentokrát ale nepřichází ani masochistická radost, že si z nás někdo udělal dobrou srandu. A tak se nabízí: co kdyby někdo začal hrát hru s Kazmou? Zakopal disky s jeho filmem do kontejneru hluboko pod zem a nikomu neřekl, kde je najít? Kdo to udělá, zaslouží si cenu za záchranu vkusu českého diváka.