Recenze: Z pošuků dělá hrdiny. Grand Prix s Kozubem je komedie roku

Roman (Kryštof Hádek) je majitel autobazaru, příležitostný autokrosový závodník a trochu kretén. Před závody i jinými životními výzvami si dodává kuráž alkoholem. „Střízlivý nezrychlím“, hájí se, když ho manželka Iveta (Anna Kameníková) přistihne s plechovkou piva v ruce. Do auta řízeného osobou opačného pohlaví si odmítá sednout, druhé jen využívá. Na prvním místě jsou pro něj karoserie, disky a poklice, až pak žena a tři děti. Při řízení a před důležitými rozhodnutími se řídí intuicí. Neplánuje.

Stejnou impulzivností se vyznačuje nová komedie Jana Prušinovského Grand Prix, jejíž devízou je nepředvídatelnost. Postavy sice většinu času odněkud někam jedou, ale žádný vyšší cíl nesledují. Pouze reagují na momentální podněty. Kvůli snížené schopnosti domýšlet důsledky si ovšem akorát způsobují další problémy. Jedno nedorozumění dává do pohybu další a to další. Jako soustava ozubených kol. Překvapivé zvraty však nepřicházejí zničehonic. Mají oporu v dřívějším dění nebo mimoděk utroušené informaci o vadné elektroinstalaci.

Mottem filmu by mohlo být „hlavně si užít cestu, jedno kam povede“. Přesto nejde jen o řetězec prvoplánových gagů, jak by člověk očekával od snímku s herci proslavenými ostravskou improvizační show Tři tygři. Prušinovský se stejně jako v Okresním přeboru, Kobrách a užovkách nebo Mostu! snaží svým postavám z periferie porozumět. Bez omlouvání jejich charakterových vad, ale také bez nadřazenosti nebo shovívavého soucitu. A také divákům dává příležitost je líp poznat, vidět v nich ve finále víc než pologramotné maloměstské křupany, z nichž táhne pivo, cigarety a motorový olej.

Třeba Romanův bratranec Emil (Robin Ferro) je navenek jen blázen do aut, který motorům rozumí víc než lidem, natož emocím. O vozy ve své autodílně pečuje s důsledností mechaniků formule 1, jejichž práci by si jednou rád vyzkoušel. Stejnou preciznost očekává od ostatních. Na změny plánu reaguje záchvaty vzteku. Sem tam někoho pokouše. Jenomže stejně jako se film nevysmívá koníčkům a sociálnímu statusu postav, nezesměšňuje ani Emilovy autistické rysy. Vtipný je především kontrast mezi jeho obezřetností a Romanovou odbržděností.

Emilovy encyklopedické znalosti o všem, co má čtyři kola a výfuk, zároveň neslouží jen k tomu, aby vytáčely ostatní postavy. V televizní soutěži díky nim vyhrál dvě vstupenky na Velkou cenu Španělska. Konečně si tak bude moct splnit dávný sen a vidět naživo oblíbené závody. Do Barcelony ale nakonec nevyráží sám, jakkoli by tuto variantu upřednostňoval. Roman zneužívá bratrancovy dobroty a poddajnosti a na jih vyráží spolu s ním.

Třetím, zprvu utajeným pasažérem je Štětka (Štěpán Kozub), Romanův prostořeký kámoš z lochu, který má problém se udržet, když vidí vnadnou ženu nebo nezamčené auto. Výlet za hranice mu umožňuje zmizet z dohledu mafiána podnikajícího v oblasti tvrdých drog a zemědělství. Štětka, netušící, s kým si zahrává, nebezpečnému muži ještě během prologu filmu stačil zmrzačit psa a ukrást auto s pneumatikami napěchovanými špinavými penězi.

Dodávku, ve které trio „kamarádů“ míří za formulemi, má v merku taky její majitel, pan Nováček (Miroslav Donutil). Vůz Romanovi nabídl ke komisnímu prodeji. Teď jej chce zpátky. Má k němu prý osobní vazbu. Vybaven tabletem a taškou plnou jídla přichází agilní senior na policejní stanici, kde hodlá setrvat, dokud se odpovědné orgány jeho případem nezačnou zabývat. Cholerickému policistovi (Marek Daniel), který by si raději v klidu vychutnával šálek lehce oslazeného kafe, tak nezbývá než se pustit do pátrání.

Nostalgický trip Romana, Emila a Štětky, přerušovaný zastávkami na benzin, křupky a milostná povyražení, díky tomu může být prokládán akčnějším vyšetřováním zločinu v Česku. Střídání dvou paralelně běžících, svým vývojem podobně nevyzpytatelných dějových linií dynamizuje vyprávění a zajišťuje, že film je stále poutavý i bez toho, abychom věděli, kam přesně míří. Děje se toho v něm tolik, že nemáte čas a ani potřebu hledat za všemi drsnými fóry hlubší smysl. Ten ale Grand Prix nepostrádá.

Čím víc toho zjišťujeme o minulosti postav a podloží jejich vztahů, navenek založených jen na křiku a pohrdání, tím jsou snesitelnější. V jejich slovních výměnách zaznívají vedle nápaditých vulgarismů i slova nesoucí náznak porozumění či lítosti. Začínáme rozumět, před čím utíkají, co jim chybí, proč se slepě ženou za příslibem lepšího života. Zjevně je toho spojuje víc než jen ukradená dodávka. Třeba vězeňské tetování, záliba v rychlé jízdě nebo nedostatek odvahy.

Roman s Emilem opakovaně čelí situacím vyžadujícím, aby spolupracovali, čehož ale ani jeden není schopen. Nejsou tradičními hrdiny statečně překonávajícími překážky. Každý si sebestředně hledí svých zájmů, zodpovědnost hází na druhé a doufá, že se situace i bez jeho přičinění nějak vyřeší. Pakliže se v nečekaně dojemném závěru, kdy klíčovou roli sehraje kšiltovka Karla Lopraise, přece jen ujímají iniciativy, pak díky přátelské podpoře a porozumění. Sami by si neporadili. K variaci téhož dochází v linii s policejním vyšetřováním.

Hrdinové připomínající zpočátku karikatury se tudíž stávají plastičtějšími, komické motivy získávají váhu. S pochopením postav a životní pozice, ve které uvázly, nám vedle svižných dialogů a šťavnatých výkonů výborně nacastovaných herců a hereček pomáhají i autentické lokace. Kameraman David Hofmann postavy často snímá v celcích dávajících vyniknout ušmudlaným, nepřívětivým interiérům a exteriérům typu pump, autobazarů a motorestů, kde pro samá auta a byznys nezbývá moc prostoru pro lidi a upřímné city.

Nadstandardní řemeslnou úrovní, nejen na poměry tuzemské žánrové produkce, se vyznačují i ostatní stylistické složky od střihu a masek po hudbu a zvukový design. Grand Prix sice některými vtipy míří dost nízko a například vykreslení vícero ženských postav jako hysterek, kterým nevadí mít s kýmkoli na potkání sex, není dvakrát vnímavé. Z formálního hlediska ale film lacině nepůsobí, a byť je založený na prosté premise, dotažená dramaturgie a výjimečný filmařský talent jej povyšují na nejlepší českou komedii letošního roku.