Recenze: Smysl pro tumor léčí rakovinu odvahou a nadhledem

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česká televize umí natočit pecku. Od thrilleru Metanol, dramatu Volha až po komedie jako Dabing Street nebo Dobré ráno, Brno!. Umí výpravnou dobovku, napínavý příběh, ale i hlášky - jako „Dycky Most“. Když se televizním producentům chce, umí konkurenci vypálit rybník. Zatím poslední zářez z dílny České televize: Smysl pro tumor v režii Terezy Kopáčové.

Od výše zmiňovaných se ale tento seriál v jistých ohledech liší. Například v tom, že se jedná o českou verzi belgického seriálu Gevoel voor Tumor, podle stejnojmenné knihy Leandera Verdievela. Právě Verdievel se sám podílel jak na belgické, tak na české verzi scénáře tohoto seriálu, s jejímž vznikem pomáhal scénáristovi Matěji Podzimkovi.

Hlavní postava Smyslu pro tumor, Filip (Filip Březina), má všechno. Mimo znamenité výsledky na praxích ve fakultní nemocnici, kde se chce uchytit jako neurochirurg, je také oblíbený mezi dívkami i kamarády. Jak už to u spokojených lidí bývá, máloco ho zajímá tolik, jako on sám a jeho úspěchy. Filipovo největší trápení? Snaha získat vytoužené místo na neurochirurgii a vyhrát víkendový zápas se svým ragbyovým týmem. Dívky, které se kolem něj motají, bere jen jako chvilkovou zábavu na doplnění hladiny hormonu štěstí, podobně jako ragbyové mače.

Filip ve své sebestřednosti není sám. Jeho otec Mirek (Pavel Řezníček) fanaticky řeší svou práci, tedy obchodování s dlaždicemi všech dekorů, tvarů a velikostí, matka Jarka (Tereza Brodská) myslí hlavně na svou vysněnou výtvarnou kariéru.

Je symptomatické, že když chce otřesený Filip rodině na křtu svého synovce sdělit, že mu diagnostikovali rakovinu, upozorní ho ostatní, ať není sobecký. „Dneska je to Pepíčkův den, ne tvůj, Fílo,“ říká synovi matka Jarka, aniž by tušila, co se zrovna Filipovi odehrává v hlavě.

Oblíbenému, úspěšnému klukovi se začne vše, na čem pracoval, hroutit pod rukama. Dřív by ho nikdo nepřehlédl. Teď se pro okolní svět stává neviditelným.

Rakovina není motiv, který by se v seriálech, ať už těch tuzemských, či zahraničních nevyskytoval. Jen namátkou: Walteru Whiteovi z kultovního amerického Perníkového táty diagnostikují rakovinu plic v den jeho padesátých narozenin. V aktuálním českém seriálu Adikts se zase dozvíme, že na onemocnění umřela matka Maxe, jednoho z protagonistů celého příběhu. Ani v jednom z těchto příkladů ovšem rakovina nehraje prim: S postavami netrávíme až tři čtvrtiny celého seriálu zavření na nemocničních pokojích nebo uvnitř CTček.

Smysl pro tumor je v tomto směru jiný. Odvážnější. Rakovina v postavách neprobouzí touhy po stvoření drogového impéria. Nutí lidi „jít do sebe“. Filip, jako by v sobě najednou objevil touhu po něčem dlouhotrvajícím, poprvé vymění známost na jednu noc za pokus o hlubokou lásku. Jeho rodiče se pro změnu po letech denního snění o kachlích i obrazech zase rozkoukávají kolem sebe. Hledají, kam se jim poděl vztah a ztracené mládí.

Právě linka Filipových rodičů přináší do Smyslu pro tumor vítané odlehčení. Mezi scénami plnými hadiček, skenerů a lidské bolesti se divák může i zasmát, a to například v momentě, kdy se čerstvě opuštěný Mirek snaží poprvé pustit pračku a na svůj úspěch později balí ženy v baru.

Pocitově se občas zdálo, že dějově druhotná linka rodičů zabírá stejně času jako ta Filipova. Myslím, že by pár vystřižených scén ničemu neuškodilo. Také mi přijde škoda, že se románek mezi Jarkou a fotografem Davidem (Petr Vaněk) nijak neprotínal do života Filipa a Hany. Oproti tomu linka s Havrany, Filipovým ragbyovým týmem, skvěle ukazovala, jak důležité je v těžkých chvílích přátelství.

Pro samotný seriál je pak bezpochyby nejdůležitější, jak dobrou práci v něm odvedli představitelé hlavní herecké dvojice, tedy Filipa a Hany, bez nichž by Smysl pro tumor určitě nebyl tak barevný a emotivní. Byli uvěřitelní a v jejich lidskosti se odrážel smutek těžkého boje se zákeřnou nemocí. Filip Březina dokonale osciloval mezi sebevědomím a pocitem bezmoci. S Alžbětou Malou, představitelkou Hany, tvořili skvělý herecký pár. Jejich vztah byl jako jízda na horské dráze, který byl díl od dílu uvěřitelnější a silnější.

Perfektní byl Jiří Bartoška hrající s rakovinou bojujícího Hanina dědečka Antonína. Pavel Řezníček jako Filipův táta Mirek také zaslouží pochvalu. Jeho postava si projde jednou z nejviditelnějších proměn v celém seriálu. Ze sebestředného muže zahleděného do velikostí a tvarů dlaždic se za osm dílů stane empatický a milující otec.

Seriál odtajňuje nejen to, jak vypadá léčba rakoviny, nabízí niterný pohled do duše pacienta, ale i jeho okolí. Dělá to důsledně, nekompromisně, vážně, ale i s tolik potřebným humorem. Byly přitom chvíle, kdy Smysl pro tumor v divákovi vyvolal pocit bezmoci. Jestli mám vyzdvihnout jeden seriálový moment, určitě musím zmínit scénu z prvního dílu, kdy Filip poprvé slyší svou diagnózu. Kamera Pavla Berkoviče přímo mířící na tvář mladého muže dokázala skvěle evokovat pocit, když se vám během pár minut zhroutí celý svět.

Smysl pro tumor není lehce stravitelný seriál, ale ani takový nechce být. Za každého, kdo posledních osm nedělí seděl přilepený u televizní obrazovky, se najde snad stejné množství těch, kteří v čase mezi osmou a půl desátou večerní raději přepnuli program. Jen ze svého okolí znám lidi, kterým rakovina vzala blízké, proto se na seriál nedokázali koukat. Asi se není čemu divit. To ovšem není věc kvality, nýbrž samotného tématu.

Je sympatické, že Česká televize Smysl pro tumor opravdu pojala veřejnoprávně, tedy s úmyslem o problematice rakoviny komplexně informovat. Kromě samotného seriálu nabídla řadu rozhovorů s bývalými onkologickými pacienty na témata, která se v daném díle řešila, ale i podcasty a další obsah vysvětlující, co přesně znamená s rakovinou bojovat.

Seriáloví herci se také stali tvářemi spotu organizace Fuck Cancer, hnutí mladých pacientů s onkologickým onemocněním. Právě oni nakonec, po těch osmi společných nedělích, přirostli divákům k srdci možná ještě víc než samotné seriálové postavy.