Recenze: Prsteny moci se ve své druhé sezoně zlepšily. Téměř na úroveň Xeny

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Bylo nebylo, společnost Amazon si koupila práva na Pána prstenů. Ona to tedy nebyla tak úplně práva na Pána prstenů, jako spíš na jeho Dodatky – což je něco přes sto stránek stručných letopisů, rodokmenů a Tolkienových oblíbených lingvistických poznámek. Ne zrovna materiál, kolem kterého by nezkušení tvůrci dokázali vystavět epický příběh. Odvaha, s níž se showrunneři Patrick McKay a John D. Payne pokusili převyprávět historii ukutí prstenů moci a skrze ni i dějiny tzv. Druhého věku Středozemě, je vlastně obdivuhodná. Bohužel, k odvaze se nepřidaly další potřebné ingredience, jako jsou vypravěčský talent, osobní vize nebo třeba základní pochopení látky, kterou adaptovali.

Výsledek byl strašlivý. Dokonce tak, že v žánrovém časopisu, kde dělám zástupce šéfredaktora a kde se z podstaty věci věnujeme každému většímu fantasy či sci-fi projektu, jsme nenašli nikoho, kdo by byl ochotný nám o druhé sezoně napsat. U seriálu, v němž byla utopena zhruba miliarda dolarů a na nějž čekaly miliony fanoušků a fanynek, zcela bizarní situace.

Po dvou letech se stejný tvůrčí tým vrací s druhou sezonou. Dobrá zpráva je, že se seriál zlepšil. Špatná zpráva? Inu, napáchané škody jsou takové, že shovívavě na Prsteny moci můžeme hledět jen tehdy, když jim odmítneme přiznat původ ze stejného kadlubu jako Pán prstenů a budeme je raději poměřovat s „kultovními“ seriály typu Xena. Všichni jsme věděli, že princezna válečnice przní odkaz antické mytologie ve velkém stylu, ale bylo to tak hloupoučké, až to byla vlastně zábava. Bohužel i proto, že zrovna za Xenou stál hororový klasik Sam Raimi, který se nikdy nebál projevit svůj smysl pro bizarní a skrznaskrz černý humor. Prsteny moci jsou ovšem až nesnesitelně vážné a nabubřelé.

Aby bylo jasno, v podstatě tvůrce seriálu lituju, protože šli do bitvy, kterou nemohli vyhrát. Osobně se domnívám, že prodej „práv-nepráv“ byl ze strany Tolkienových dědiců grandiózní zlomyslností (ostatně jako konzultant působí pouze Simon Tolkien, který má dlouhodobě pověst černé ovce rodiny).

Varující byly už první zprávy. Z těch bylo totiž jasné, že se tvůrci pokouší na svět Středozemě naroubovat machiavelistické drama ve stylu Hry o trůny – přičemž Středozemě vždy nabízela dramata spíše faustovská a autor předlohy ke Hře o trůny George R. R. Martin opakovaně tvrdil, že chtěl napsat antitezi Pána prstenů.

Na první pohled – a skutečně jen pohled – se ještě dařilo selhání maskovat drahými efekty a líbivými obrazy, které ždímaly nostalgii po Jacksonově trilogii a dílech slavných ilustrátorů Johna Howea a Alana Leeho. Na pohled druhý ovšem i zdánlivě krásné kulisy působí… právě jako kulisy.

Hlavní problém přitom nebyl v pokroucení předlohy nebo domýšlení nových dějových linií. I ve druhé sérii platí, že nejlepší je vše kolem „otce uruků“ Adara, kterého v Tolkienovi nenajdeme. Jeho příběh je zajímavý a zároveň tragický a děsivý – i v tom, jak ční vysoko nad ostatní dějové linie, které se k Tolkienovi hlásí mnohem víc. Z podstaty toho, na co měli tvůrci práva, to ale ani jinak nešlo.

Je ovšem pravda, že jejich umění udělat botu v podstatě v čemkoliv, je fascinující. Týká se to i takových zdánlivých drobností, jako je jazyk, kterým v seriálu mluví skřeti. Tzv. černá řeč Mordoru totiž byla vytvořena Sauronem hluboko ve Druhém věku Středozemě a – světe, div se – v Mordoru. Ovšem seriál ji pravděpodobně považuje za relikt Prvního věku, protože jím temné bytosti mluví dlouho před vznikem Sauronova království a on sám není jako tvůrce nijak zmíněn.

Hlavní problém je v tom, že ten seriál prostě byl a je špatně udělaný. Herecké výkony jsou směšné, z pokusů většiny zúčastněných mluvit s „elfím“ přízvukem bolí u srdce (vrcholem je velekrál elfů Gil-galad, který vydává zvuky, které by slušely spíše vzteklinou nakaženému bernardýnovi ze slavného hororu Cujo) a bojové scény jsou o ždibíček lepší než ty, kterým jsem se coby teenager smál v Buffy, přemožitelce upírů.

A k tomu nedává smysl časoprostor. Například ukutí prstenů moci trvalo podle Tolkiena několik staletí, stejně tak korupce Númenorejců – a ještě se jednalo o navazující události, nikoliv souběžné. V seriálu máme bohužel věřit, že se vše zvládne během několika málo týdnů. Celý druhý věk, tisíce let událostí, komplikovaných vztahů mezi národy a děsivé události, během nichž vznikaly a zanikaly celé říše, jsou natlačené k sobě. Ve světě moderní fyziky by to možná vedlo k velkému třesku a vzniku nového, nekonečně se rozpínajícího živoucího vesmíru. Zde bohužel došlo k tomu, že byla vymačkána a zdeformována jakákoliv duše, kterou příběh mohl mít, a zbytek náhodně rozpoznatelných jmen postav i míst vpasován do plechovky na sardinky.

Navíc v podání tvůrců, kteří ani v nejmenším nechápou mytologický rozměr předlohy. A vlastně ani hru na středověk, které se nám dostalo v Pánovi prstenů. Jejich limitem jsou středoškolské seriály s trapnými intrikami o to, kdo bude králem plesu. Případně ty horší příspěvky do franšízy Star Treku.

Druhá sezona se pokouší méně skákat mezi jednotlivými dějovými linkami a soustředěněji vyprávět a narovnat znetvořený příběh, který byl ustaven před dvěma roky. Pořád je sice těžké uvěřit, že postavy jsou tisíce let staří moudří elfové nebo vznešení Númenorejci, ale aspoň je vidět snaha jít trochu do hloubky. Tu ovšem mnohdy sráží laciné provedení a hra na efekt, která vraždila záblesky logiky a vnitřní soudržnosti fikčního světa už v první řadě.

Například úvod prvního dílu nové řady se vrací do minulosti na úsvit Druhého věku – což může být klidně rok, ale taky několik tisíc let před aktuálními událostmi, těžko říct. Sauron řeční ke shromáždění skřetů a víc než co jiného připomíná parodii na mítinky Donalda Trumpa. Pochybuju, že mělo jít o metaforu, to si spíš tvůrci právě takto představují charismatického a svůdného padoucha a jeho schopnosti.

Legrace ovšem nastává ve chvíli, kdy je Sauron „zavražděn“ Adarem, respektive připraven o svou fyzickou podobu. To vychází z Tolkiena, kde se to našemu milému Temnému pánovi stane hned několikrát. Ovšem Tolkien jej pak popisuje jako přízrak, stín prchající do míst, kde může znovu nabýt síly a fyzické podoby.

V seriálu si ale řekli, že to je moc abstraktní (i když na první sérii se podílel hororový mistr J. A. Bayona, který by si na tom mohl smlsnout) a že co naopak fungovalo třeba v komiksových filmech jako Venom, bude určitě působit i ve Středozemi. A tak Sauronova esence přežívá v podobě černého slizu, který se krmí různými malými tvory, až zesílí a vydá se do světa. Bohužel přesně v intencích pohádky „Šel koblížek na vandr“. Znovu, ten seriál stál stovky milionů dolarů, takže je něco perverzního sledovat, jak sebou Sauron pleská o skály ve stylu zkaženého těsta na tvarohové knedlíky.

Právě podobné lapsy v provedení, kdy se smrtelně vážný seriál stává nechtěně směšným, sráží druhé sezoně vaz. Stane se to pokaždé, když Galadriel jako kolovrátek opakuje, za co všechno může Sauron (jehož vazbu na probouzení zla v celé Středozemi se tvůrci nijak nesnaží dokázat a prostě ji odbydou slovy, že to tak je); ale i tehdy, když hrdinní elfové narazí na oživlé přízraky, které způsobně čekají, až jejich oběti ve vycházkovém tempu proniknou do jejich hrobek a získají potřebné zbraně. Nebo ve chvíli, kdy se Cizinec (s největší pravděpodobností později známý jako Gandalf) natahuje ke svým oblíbeným protohobitům, aby je zachránil před tornádem, a vypadá při tom jako děcko hrající si na přírodní katastrofu na pískovišti za panelákem. Nebo vlastně ve chvíli, kdy na sebe Galadriel a spol. „náhodou“ narazí, aby bylo proneseno něco pseudomouder, a všichni zúčastnění připomínají spíše postavičky ze starých videoher, které ožívají vždy jen tehdy, když k nim dojde hráč a na něco se jich zeptá.

Seriál, který postrádá duši, logiku a základní řemeslo, tak nakonec opět spoléhá hlavně na peníze. Které ovšem jen zdůrazňují vše výše uvedené. Protože v podstatě všechny lokace a kostýmy, pokud neodkazují přímo na design Jacksonova Pána prstenů, nakonec působí uměle a smutně digitálně. Klasik by řekl řídce a nataženě.

Amazon sice už dávno schválil třetí sezonu, ale i vzhledem k propadům sledovanosti je nyní na pořadu dne jediná otázka: Dokážou se tvůrci v nadcházejících sezonách včas zlepšit dost na to, aby nám naservírovali alespoň průměrný fantasy seriál, nebo bude jejich projekt dříve odpískán? To záleží jen na tvrdohlavosti vedení Amazonu a jejich neochotě přiznat si, že tohle všechno prostě byla chyba.