Recenze: Praha plná gangů a papoušků. Z románového debutu může být kult

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

O románu Sestra Jáchyma Topola se traduje, že je to jeden z nejvýznamnějších, ale také nejnesrozumitelnějších textů porevoluční literatury v Česku. Někdo cituje věty o Jíchovi nebo Kostře Josefu Novákovi s posvátnou úctou. „Dneska už se tomu jenom smějeme.“ Jiní říkají, že Topolovi se divokou obraznost a roztěkané vyprávění podařilo ukočírovat až v následující novele Anděl. Prahu v ní rozkládají drogy, v ulicích kolem Smíchova se pohybují podivné existence, nebe nad stanicí metra nabobtnává krvavými obrazci.

I v loni vydané novele Lover/Fighter debutující spisovatelky Kristiny Hamplové posedne Prahu nová droga. Sirdin je látka, která se získává z modrého papouščího masa a ve svých uživatelích vzbuzuje chaotickou agresivitu. Lover/Fighter je po vzoru sirdinu také chaos. V roztěkanosti vyprávění si Hamplová nezadá s Jáchymem Topolem – to samé platí i o její představivosti.

Příběh bezejmenné vypravěčky knihy Lover/Fighter se vejde na prostor o 152 stranách a spíš než o souvislé vyprávění jde o útržky, které se táhnou přes 15 let. Začínáme na pražském předměstí kolem roku 2014 a končíme v agresivitou zdecimovaném hlavním městě na začátku třetí dekády. Z učesaného života v suburbii, kde se tatínkové přes týden ženou za pracovními úspěchy, aby se o víkendu mohli v cyklistických trikotech hnát za úspěchy sportovními, se pomalu propadáme do světa výbušné agresivity, kterou město nedokáže ukočírovat.

Vypravěčka Lover/Fighter tvrdí, že sirdin nevyvolává štěstí, ale spíš příval sladké, zbrklé škodolibosti. A možná že vztek v nás bujel ještě dávno předtím, než se v Praze objevilo papouščí maso poprvé, napadá později hrdinku příběhu. Lidi jsou krutí i bez sirdinu.

Kniha, která se před několika týdny dostala mezi nominovanou trojici Ceny literární kritiky, stačila vyvolat debatu o své vyzrálosti. Josef Chuchma označil debut pětadvacetileté Hamplové za „asi nejpřeceňovanější knihu roku“. Poznamenal například, že když Hamplová píše o blízké budoucnosti a lidské krutosti, jen „efektně konstatuje“, nemá v plánu popsat třeba „bytostnou obavu o dohlédnutelnou budoucnost“.

Lover/Fighter opravdu nenabízí hluboké úvahy o tom, kde se v lidech bere agresivita – když odmyslíme vliv tajuplné papouščí drogy. Neříká toho moc ani o blízké budoucnosti české společnosti. Ostatně postavy příběh zbrkle opouštějí a zase se do něj vracejí. Nikdo si moc neláme hlavu s motivací. Ale vadí to?

To, co rozcupovaný text drží pohromadě, je Hamplové fantazie, její neotřelý, drzý jazyk a nakonec i nespolehlivá vypravěčka, na které celý Lover/Fighter stojí a padá. Buď se čtenář smíří s jejími kusými záznamy z městských bitek gangů a zamiluje si její cool aforismy, nebo ho dožene frustrace z toho, že polovinu příběhu si sám musí domyslet. Lover/Fighter by se s trochou štěstí mohl stát podobně kultovním textem jako kdysi Topolova Sestra. I kdyby měl kolovat jenom mezi sídlištními čtenářskými gangy nebo milovníky literatury z generace Z.

Dá se předpokládat, že i Hamplová nakonec přinese svého Anděla, tedy promyšlenější, učesanější text na úkor atmosféricky hutného chaosu. Možná to ale není třeba. Lover/Fighter byl podmanivý zážitek i tak.