Recenze: Potter pro temné duše. Burtonova Wednesday je sadistická Hermiona

Smrtelně vážná dívenka v černých šatech a lakovaných střevících cílevědomě nakráčí na uzavřený trénink středoškolských vodních pólistů, kteří šikanují jejího bratra. Poté, co jim oznámí, že „mého bratra může mučit jediná osoba – já“, vypustí do bazénu živé piraně. To vše za podkresu slavné písně Edith Piaf „Non, Je ne regrette rien“. Ona dívenka je Wednesday Addamsová a v okamžiku, kdy se první piraňa zakousne do své oběti, si konečně dovolí i úsměv.

Lepší úvod si seriál Wednesday nemohl přát. A i když během svých osmi epizod seriál ne vždy vzbuzeným očekáváním dostojí, rozhodně se jedná o nejlepší addamsovku nového tisíciletí…

Fenomén Addamsových se zrodil na sklonku třicátých let minulého století. Kreslíř a scenárista Charles Addams tehdy stvořil sérii makabrózních komiksových stripů, které satiricky reflektovaly ideální americkou rodinku. Kanonickou podobu ovšem (včetně jmen, nádherně gotického sídla a některých dalších, dnes již klasických, postav a propriet) získala Addamsova rodina až díky televiznímu seriálu z roku 1964. Druhý dech pak chytila díky celovečernímu snímku Barryho Sonnenfelda z roku 1991, který se dočkal o dva roky později výborného pokračování a později inspiroval také animovaný (neúspěšný) a hraný (zcela po právu ignorovaný) seriál. Zatím poslední relativně úspěšnou inkarnací je tak dvojice filmů vytvořených pomocí 3D animace z let 2019 a 2021.

Wednesday ovšem navazuje spíše na nikdy nerealizovaný projekt Tima Burtona, který již roku 2010 oznámil, že by rád vytvořil seriál pomocí techniky, s níž slavil úspěch u skvělé Mrtvé nevěsty a především s Ukradenými Vánocemi Tima Burtona (režírovanými ovšem Henry Sellickem). Aktuální seriál je nakonec hraný, Burton nicméně alespoň osobně natočil první čtyři epizody, přesvědčil k účasti i Christinu Ricci, která ztvárnila do té doby nejlepší Wednesday v Sonnenfeldových filmech, a především vtiskl seriálu osobitý vizuální styl.

I když se natáčelo v Rumunsku, je prostředí akademie Nevermore, kam je Wednesday „uklizena“ mezi ostatní „vyvrhele“ (vlkodlaky, gorgony, sirény…), dokonale domáckým prostředím pro všechny, kteří si pamatují časy, kdy byl Tim Burton sebevědomou gotickou můrou disneyovské roztomilosti, jež dominovala americké rodinné zábavě osmdesátých a devadesátých let. Ostatně, právě na jeho tehdejší filmy jako například Beetlejuice se v seriálu objeví řada narážek. A nejen na ně, ve čtvrté epizodě odehrávající se během školního plesu se dočkáme pocty slavné Carrie, byť, jak znechuceně Wednesday konstatuje, se zdejší narušitelé nezmůžou ani na pravou prasečí krev.

Přesun do Nevermore – a ostatně i sám název seriálu – zároveň jasně signalizuje odklon od předchozích podob Addamsových rodin. I když je třeba obsazení Wednesdayiných rodičů dle jmen hvězdné (Catherine Zeta-Jones a Luis Guzmán) a odpovídá původní komiksové podobě postav, jsou zde vlastně všichni její příbuzní jen na obtíž, nerozvíjí se a plní jasně předepsané funkce v příběhu. Kterým je pro Wednesday školní dobrodružství. Tedy cynická odpověď na potřebu milionů fanoušků a fanynek vrátit se do oblíbených Bradavic. Netflix vlastně zopakoval a ještě vylepšil formulku, která stála už za skvělým seriálem Sabrinina děsivá dobrodružství.

Zároveň je titulní hrdinka dědičkou ani ne tak svých makabrózních předchůdkyň, které stínají panenky a vypalují letní tábory (byť na onu slavnou scénu z Addamsovy rodiny 2 se dočkáme milého odkazu, protože epizoda, kde se alespoň pětkrát nemrkne na fanoušky, je považována za promarněnou), ale spíš středoškolských outsiderek v tradici třeba takové Veronicy Mars ze stejnojmenného seriálu vysílaného v letech 2004–2006. Wednesday tak žánrově koketuje především s detektivkou, byť v nádherně hororových kulisách.

I když je tedy nakonec v seriálu překvapivě málo skutečně černého humoru, je skvělé, jak se do pátrání promítá podstata Wednesdayiných spolužáků a učitelů, dávné proroctví o návratu největšího místního bigota ze záhrobí i skvělý pomocník, kterým není Watson, ale oživlá useknutá ruka zvaná Věc. Burton dohlédl na to, aby byl seriál hravý, nakonec nikoho příliš nepobouřil a obhájil všechna stará dobrá poselství o síle přátelství a spolupráce.

Že je ona temnota v seriálu spíše „na první dobrou“, pak úspěšně maskuje především Jenna Ortega v titulní roli. Její herecký výkon je jakousi karmickou odplatou za mrkací a mhouřící role Billa Nighye (třeba v béčkovém Underworldu), protože ona nemrká vůbec. Navíc ke své roli dokázala přistoupit opravdu osobitě, když si sama připravila choreografii tance do zmíněné epizody se školním plesem. Onen tanec je nejvíc creepy scéna seriálu, protože hereččiny pohyby připomínají zábavné trhání mrtvol pod elektrickým proudem nebo cukání marionet, jimž někdo přestřihl vodicí drátky.

Celá Wednesday je tak složená z příjemně plynoucího vyprávění plného nijak objevných milostných zápletek dospívajících a pramálo komplikovaných záhad. Vždy ve správný čas se objeví nějaká ta opravdu geniální scéna nebo hláška.

Ne, Netflix a Tim Burton nám nenaservírovali dokonalou přehlídku temného cynismu. Pokud ovšem bude v podobném duchu pokračovat i druhá série, není co namítat.