Článek
Skutečně, Batman býval v začátcích své komiksové kariéry samozvaným detektivem, který se snažil po chandlerovsku rozplést klubko zločinu. Pro film nebylo něco takového dost sexy, takže veškeré detektivní pátrání se obvykle omezilo na jednu dvě scény, kdy se Bruce Wayne zamyšleně dívá na monitor a pak mu všechno docvakne.
Teď je všechno jinak. Batman se vydává na sledovačky, luští šifry a hádanky a sleduje stopy, které mu zanechává sériový vrah Riddler. Ten si volí za cíle ty nejvýznamnější osobnosti Gothamu, počínaje samotným starostou, načež jim kromě života sebere i pověst, když odhalí jejich nejhorší tajemství. Před veřejností se tak rozkrývá obraz institucí plných korupce a úplatků. Napětí v už tak dost podrážděné metropoli narůstá.
Kromě Batmana-detektiva se upgradu dočkal i Bruce Wayne. V předchozích filmech jsme byli zvyklí, že miliardářský sirotek před světem vystupuje buď jako extrovertní playboy (v nolanovkách), popřípadě jako introvertní samotář připomínající Howarda Hughese (v burtonovkách). Ben Affleck byl pro změnu stárnoucím unaveným Waynem, jakého známe z komiksu Franka Millera.
Jakkoliv byl pro Waynea boj se zločinem na prvním místě a společenský život jen předstíral, vždy se alespoň částečně podílel na řízení zděděné miliardové korporace. Ostatně, velká část zápletky Nolanova Batmana se točí okolo možného nepřátelského převzetí této firmy. Bruce Wayne však své dědictví úspěšně uhájil a enormní bohatství poté využíval k páchání dobra, ať už veřejně jako filantrop, nebo potají k vývoji zbraní a bondovských hračiček.
Nový Pattinsonův Bruce Wayne je diametrálně odlišný. Stranící se lidí, ba i slunce, utápějící se v depresi, nihilismu, vzteku a bolesti. O rodinnou firmu se nezajímá, natožpak o správu dědictví. Odmítá se sejít s účetními, jsou náznaky, že zdroje bohatství vysychají. Je zalezlý ve své „jeskyni“, a když nevyšetřuje případ, vyráží do temné noci, aby brutálně zmlátil bandu chuligánů.
Jednoduše řečeno, je to extrémně naštvaný buldozer, kterému je lepší jít z cesty. I tuto polohu jsme tu už měli, opět v Nolanově prvním filmu. Tehdy ale Bruce Wayne sešel z nastoupené cesty pomsty a vydal se na pouť dobra. Nový Batman je jiný. Surový a nelítostný nepřestane být prakticky po celou tříhodinovou stopáž. Konečně změna, která by nebyla možná bez hlavního představitele.
Plakát filmu The Batman.
Jakkoliv se mnozí fanoušci báli, že Robert Pattinson se do této role nehodí, protože přece před patnácti (!) lety hrál upíra v teen-sáze Stmívání, zpětně půjde jen o další předsudečné zaškatulkování, jaké známe třeba u Craigova Bonda nebo u DiCapria po Titanicu. Pattinson výborně zvládá obě polohy — akčního hrdiny i emo dědice, jakkoliv se člověk musí povznést nad skutečnost, že jeho Bruce Wayne je poměrně arogantní a nepříliš sympatický kamarád do deště. Ale takový zkrátka musí být. Není to ještě ten maják naděje pro Gotham, jaký známe z dřívějších filmů. Na ulici mu ostatně ani nikdo neříká Batman, pro všechny je Vengeance – pomsta.
Pattinson po Tenetu definitivně potvrzuje, že bez problémů utáhne jak malé artové filmy (Maják, The Devil all the Time), tak blockbustery. Ani ostatní z hereckého ansámblu si ale neutrhnou ostudu, byť je jejich prostor většinou omezen na pár scén. Nejvíc místa dostává překvapivě detektiv Jim Gordon, Batmanův věrný pomocník v policejním sboru, v podání spolehlivého Jeffreyho Wrighta. V paměti však utkví hlavně záporácký trojlístek: psychopatický Paul Dano, k nepoznání namaskovaný Colin Farrell a nejednoznačná Zoë Kravitz. Co se záporných postav týče, DC nad Marvelem vede.
Batman ze sedmdesátek
Pattinsonův Batman coby depresivní nihilista působí novátorsky, přitom vůbec nemusel existovat. Batmanovskou franšízu měl ještě donedávna autorsky na starost Ben Affleck. Jeho nový film se měl točit kolem vyzrazení hrdinovy pravé identity a následné likvidace jeho blízkých. Po rozpačitém Batman v. Superman a naprosto tragické Justice League šly ale všechny další plány s Affleckem k ledu. Herce a filmaře souběžně s tím dostihly různé osobní problémy a závislosti a z projektu, jakož i ze samotné role gothamského mstitele vycouval.
Studio Warner Bros. to však nezastavilo. Jeho přímý souboj s utvářením podrobného fikčního světa, jaký se povedl Marvelu/Disneymu, sice nedopadl, jak si představovalo, ale postava temného rytíře z Gothamu je natolik různorodá a oblíbená, že ji jen těžko dáte k ledu. Hledal se proto nový tvůrce a nové pojetí, které by navázalo na to lepší z odkazu Christophera Nolana, a pokud možno potlačilo vše, co diváky štvalo na vizi Zacka Snydera.
Okolo roku 2017 se na scéně objevuje režisér Matt Reeves, který si získal ostruhy divácky i kriticky dobře přijatými pokračováními Úsvit planety opic a Válka o planetu opic. Ten se kromě angažmá Pattinsona a odklonu k batmanovským „začátkům“ rozhodl i pro svébytné atmosférické pojetí, které se nebude v ničem podobat Burtonově gotice, Schumacherově neonům, Nolanově hyperrealismu a Snyderově trikovému cirkusu.
Deštivý Gotham od prvních minut upomíná na Fincherův temný thriller Sedm a podobností bychom nalezli mnohem více — Riddlerovo doupě s hustě popsanými deníky, zanechávání vzkazů bezradné policii, vynalézavé a brutální způsoby zabití. Město je pak se svými špinavými ulicemi plnými bezdomovců a narkomanů klasickým bezútěšným New Yorkem, jaký si pamatujeme z thrillerů ze 70. let, jako je Přání smrti nebo The Warriors.
Byť je vše natočeno s absolutním perfekcionismem a vizuální stránka patří mezi vůbec nejlepší v rámci žánru, člověk se neubrání podobným pocitům jako u Jokera s Joaquinem Phoenixem — tohle všechno jsem už někdy někde viděl.
Na rozdíl od Jokera, který působil dojmem, že tvůrci neviděli v životě jiné filmy než Scorseseho Taxikáře a Krále komedie, Reevesův Batman inspirací variuje přece jenom více, čímž se stává zábavnějším a dějově sevřenějším kouskem. Zároveň si zachovává komiksový původ, který tolik chyběl u Jokera. Zde byla největší inspirací kultovní série Dlouhý Halloween, v níž Batman pátrá po sériovém vrahovi známých gangsterů.
Ale nic naplat, všechny ty atributy jsou vám svým způsobem povědomé — řeči o vině a trestu uměl přesvědčivě Nolan, sériové vrahy zase lépe točí Fincher. Režisér nového Batmana Reeves je ale silný ve své schopnosti natočit naprostou antitezi blockbusteru, v němž by mělo do pěti minut začít vše vybuchovat (ano, Marvelovky, koukáme vaším směrem). V Batmanovi se místo toho dočkáme za celou první polovinu filmu, tj. 90 minut, jen dvou kratších rvaček, jinak je vše podřízeno pozvolnému budování noirové atmosféry zmaru, deziluze a rozkladu společnosti.
Odvážné tvůrčí rozhodnutí, jakož i důvěra studia nechat jít do kin takřka tříhodinovou „origin story”, budou s největší pravděpodobností korunovány i velkým komerčním úspěchem. Pro Warner Bros. je to jednoznačné potvrzení trendu, který nastolil už zmíněný Joker, když oproti všem předpokladům vydělal přes miliardu dolarů.
Diváci mnohem více než pitoreskní kopírku Marvelovek ocení silné autorské vize, které se nutně nemusí odehrávat v propojeném fikčním světě. Nový Batman v tomto pozitivním duchu pokračuje. Jen by bylo pro příště konečně dobré dohlédnout i na to, aby film nebyl jen vršením scén, které už člověk „někde viděl”. Pak si možná zase řekneme, podobně jako před čtrnácti lety u Temného rytíře: teď se píšou filmové dějiny.
