Recenze: Je jedno, kolik to stálo. Velkofilmu Jan Žižka chybí nápad

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jan Žižka. Film, o kterém jsme všichni slyšeli a o němž víme, že jde o nominálně nejdražší českou produkci. Petru Jáklovi se podařilo rozjet na české poměry kolos, do kterého musel jistě vložit veškerou energii a organizační schopnosti. Jenže když vznikne dílo bez jakéhokoliv filmařského citu a rozmyslu, co z toho, že bylo srdíčko na správném místě?

Nejvstřícnější, co jde o výsledku říct, je, že ve svých nejlepších momentech oplývá energií amatérského filmu, u jehož natáčení se sešli nejlepší kamarádi. Co vzniká, je sice z objektivního hlediska nekoukatelné, ale to přece nevadí – ti kluci to dělají pro radost.

Člověk musí zpětně docenit Nabarvené ptáče Václava Marhoula, který se rovněž pokusil prorazit do světa s filmem nadnárodních parametrů a lépe si uvědomoval limity českých produkčních možností. Chápal, že oslovit může i v jádru komorním dramatem s atraktivním námětem, lepší výpravou a kvalitní postprodukcí.

S rozpočtem 20 milionů dolarů Jana Žižky by se v Americe natočila nezávislá konverzačka se dvěma lepšími herci, kteří si řeknou o větší honorář. Pro zajímavost, film pořízený za tyto peníze stále ještě splňuje vstupní podmínky Spirit Awards, nejznámějšího ocenění určeného specificky nezávislým „malým“ filmům. Minulý rok ho vyhrálo psychologické drama Temná dcera o ženě trpící na dovolené u moře depresemi. Ani zlaté české ručičky nezvládnou s prostředky z tohoto ranku manifestovat velkofilm hollywoodského střihu.

Nikdo to po nich samozřejmě ani nežádá. Jak bylo patrné z komentářů pod trailery, diváci z celého světa by s nadšením přijali drsný film odehrávající se ve středověku, který se vymezí proti hollywoodskému pozlátku a zobrazí život tvrdého nekompromisního žoldáka, jak postupně objevuje hodnotu morálky. Dalo by se to smontovat za 20 milionů dolarů, jenže právě takový film Petr Jákl natočit nechtěl. Z jeho Jana Žižky je bolestně patrné, že se pokouší zahrnout vše, co si spojujeme s hollywoodskou velkoprodukcí, každé její klišé.

Upřímně: Jan Žižka by asi nebyl moc dobrý, ani kdyby měl k dispozici 200 milionů, protože nevykazuje nic, co by naznačovalo tvůrčí rukopis, invenci, nápad. Jde o jakési simulakrum hollywoodského filmového stylu, jež by vypadalo divně i s opravdu velikým (tedy také hollywoodským) rozpočtem. Žádný americký film totiž neobsahuje úplně všechna klišé najednou, zatímco Jan Žižka se o to vší silou pokouší.

Film začíná nezaměnitelným hlasem sira Michaela Cainea, který ale opakuje zaměnitelná veliká slova. Záběry na křídla letícího dravce… jak podle algoritmu. Poznáváme žoldnéře Jana Žižku, jak plní úkoly českého krále Václava IV. (Karel Roden), proti němuž kuje pikle jeho bratr Zikmund (Matthew Goode). Po ne zcela pochopitelné sérii událostí se budoucnost království, světa a vesmíru spojí s osudem mladé šlechtičny Kateřiny (Sophie Lowe), neteře francouzského krále a snoubenky mocného Rožmberka (Til Schweiger).

Žižka ji unese a nechá oba pány se o ni přetahovat, zatímco s ním mladá žena prožívá stockholmský románek. Propadá mu například proto, že ji okamžitě neznásilní, i když dá najevo, že by mohl. Jaký romantik, ten Žižka!

Příběh je stěží usledovatelný a nakonec se oba uchazeči o trůn navzájem podrazí tolikrát, že dávno nevíme, komu jde vlastně o co a proč. Není ani jasné, proč celé nemotorné politikaření sledujeme, když žoldáka Žižky se nic z toho příliš netýká.

Vzhledem k tomu, že ani jedna strana není „ta hodná“, nás moc netrápí, ke které se Žižka nakonec přidá. Předpokládáme jen, že fandit máme těm šlechticům, na jejichž straně stojí Batmanův komorník Michael Caine (ve filmu hraje pana Boreše), protože ho máme rádi z jiných filmů, a předpokládáme, že by přece nepomáhal padouchům.

Žižka osobně je velmi pasivní figura, která pouze reaguje na události, do nichž je vržena. Nemá moc příležitostí ani inklinací se sám za sebe rozhodovat. Alespoň než přijde chvíle na závěrečná gesta, která nás mají přesvědčit, že v něm proběhl vnitřní vývoj a nyní bude bojovat za svobodu.

Jakou ale svobodu? Těžko říct, koncept svobody ve středověku byl zcela jiný než dnes a tvůrci nijak nevysvětlují, jak přesně chce Žižka vyřešit nespravedlnost feudálního systému, v němž z principu krom suverénního panovníka není doopravdy svobodný nikdo.

Řešit logiku, logistiku, či nedejbože historickou věrnost nemá cenu. Jan Žižka se odehrává v hypernásilném pseudostředověku videoher a brakových románů, se skutečnou historickou dobou nemá nic společného. Odehrává se v časovém období, z nějž o Žižkovi neexistují prakticky žádné informace, takže tu není s čím srovnávat. Poněkud překvapivě se Jákl rozhodl maximálně potlačit i Husa a budoucí Žižkovo husitství. Mistra Jana vidíme jednou z dálky a film ani nenaznačí, že by s ním měl mít náš hrdina někdy něco společného.

Nic z toho by nebyl problém. Filmový příběh není povinován dodržovat historické reálie v žádném ohledu. Pak je ale třeba vytvořit vlastní svět, který dává smysl sám o sobě. Anebo alespoň bohatě vykreslené postavy, jejichž konflikty nás strhnou tak, že o nesmyslném pozadí nepřemýšlíme. Žižka toho schopen není.

I přesto, že nejsilnějším aspektem filmu jsou herci. Ben Foster má charisma na rozdávání, a kdyby měl jeho Žižka aspoň jednu lidskou vlastnost, k níž by se dalo upnout, tak by ji vyždímal. Bohužel nemá moc příležitostí.

Ostatní nečeští herci pak odvádí nevzrušivý, ale velmi profesionální výkon, což se týká i Michaela Cainea. A když pak mezi nimi vykoukne Ondřej Vetchý – kdo by neměl radost?

Celkově ale Jan Žižka mnoho radosti nepřináší. Ve skutečnosti nevypadá ani na těch 20 milionů dolarů. Většinu času vidíme malou skupinu lidí pobíhat českými lesy nebo válčit ve filmařsky oblíbeném lomu Amerika, který jednou hraje soutěsku v Itálii, jindy místo kdesi u Prahy. Škodolibí diváci najdou pár legračních momentů, jako je Karel Roden s jeho českým lvem či Kateřina ládující Žižkovo čerstvě zraněné oko živými červy.

Po většinu stopáže jde ale o jednotvárný a veskrze šedivý film. Platí to doslova, vizuální postprodukce a barevný grading jsou opravdu příšerné a vedou k unylému obrazu, na nějž není příjemné koukat.

A platí to i v přeneseném slova smyslu. Jan Žižka je špatný film, který je tím horší, čím větší se snaží být.

Plnit si sen je krásné. Proč Petru Jáklovi nepřát trochu radosti? Koukat se na to ale moc nedá.

Jan Žižka (Česko 2022)

režie: Petr Jákl

hrají: Ben Foster, Michael Caine, Til Schweiger, Sophia Lowe, Matthew Goode, Roland Møller, William Moseley, Karel Roden, Jan Budař, Ondřej Vetchý