Recenze: Chápe, co štve generaci Z. Olivia Rodrigo na nové desce dospívá

„Vím, kolik mi je let, a chovám se podle toho,“ začíná dvacetiletá Olivia Rodrigo své druhé album. Deska GUTS je přesně taková, jak ji v první písni deklaruje: do důsledku teenagerská. Stejně jako její pop-rockové předchůdkyně Avril Lavigne, Pink nebo Alanis Morissette se Olivia Rodrigo vzteká, pláče, škrtá fotky ve středoškolské ročence, demoluje dětský pokoj nebo třeba vrhá nože. Čtyřicet minut překotně zpívá, křičí a rapuje výčet stížností, a je přitom tak upřímná a zábavná, že v den vydání Rolling Stone prohlašoval GUTS za novou klasiku žánru.

Olivia Rodrigo je vtipná vypravěčka s nadhledem, sama tvrdí, že se „směje vlastní stupiditě“, a písně psala spolu s producentem Danem Nigrem, který má zkušenost s rockovým zvukem a emo stylizací. Nová deska je energická, ironický tón vypravěčky často rozesmává a budí sympatie. Přes všechny odlehčovací strategie je ale sdělení GUTS hutné, i když nijak objevné: dospívání opravdu je těžké, zejména po středoškolských letech v karanténě, se zlomeným srdcem a se začínající kariérou, na kterou se upírají pohledy celého světa.

Pozornost si získala paradoxně díky televizním obrazovkám. Disney Channel v roce 2016 teenagerku obsadil do seriálu Bizaardvark a později High School Musical: The Musical: The Series. Zlom v relativně dobře nastartované kariéře ale nastal v jednom zběsilém lednovém týdnu roku 2021. To když tehdy sedmnáctiletá Rodrigo vydala svůj první singl „drivers license“, rozchodovou baladu, která se vzápětí vyšplhala na vrcholy hitparádových žebříčků a v průběhu pouhých sedmi dní dvakrát prolomila denní streamovací rekord platformy Spotify. „drivers licence“ si svět v ty dny pustil 17 000 000×.

„Byl to absolutně nejšílenější týden mého života. Všechno se ve vteřině změnilo,“ komentovala svůj nástup na popovou scénu zpěvačka, kterou média přirovnávala k Taylor Swift. Debutová deska SOUR plná popových konfesí z amerického předměstí vyšla ještě ten rok v květnu. Z průměrně známé teenagerské celebrity byla hvězda. Na novince GUTS svůj status potvrzuje – ale k Taylor Swift přidává tvrdší vzory.

Hudební publicistika často přirovnává performance dvacetileté zpěvačky ke kazatelství, na nové desce GUTS ale připomínají spíš exorcismus. Jemné melodie se mění v neartikulovaný křik a jekot, při koncertu vybuchuje pódium. V odkazu na Kingův horor Carrie se ze stropu spouští rudá látka symbolizující krev a ve videoklipu telekinetickou silou vybuchují auta. Olivia Rodrigo se nebojí přiznat dívčímu vzteku plnou vážnost i ničivou sílu.

Destrukce není v jejím podání jen součást pubertální rebelie, ale komplexní téma, a to samé platí pro ostatní motivy desky: přátelské a romantické vztahy, osamělost puberty nebo prosazování se na hudební scéně. Z úhlů pohledu, které Olivia Rodrigo zaujímá, je zjevný vliv, který na ni má společenské klima a všudypřítomná edukace v oblasti mentálního zdraví. Nejen že zná pojem „gaslighting“, nejvyhledávanější slovo roku 2022, ale navíc ví, jak mu nepodléhat (⁠⁠⁠⁠⁠i když se jí to v praxi často nedaří, z čehož se nebojí udělat vtipnou pointu). V písni „make the bed“ se svěřuje se svou životní nespokojeností, po každé sloce ale důsledně dodává, že „si tak sama ustlala“, zkrátka si je dobře vědomá zodpovědnosti, kterou za vlastní emoce nese.

Stejně tak je ovlivněná feminismem, a proto sice přiznává svou závist vůči jiným dívkám, ale druhým dechem přidává, že se za ni stydí. Ví, že nároky, které společnost na ženy klade, jsou absurdní, a stejně ji rozčiluje, že jim sama neumí dostát. Podává tak důležitou zprávu o prožívání své generace, protože výstižně popisuje, že teoreticky vzato má sice jasno, ale v dramatickém pubertálním životě nedokáže naplnit vlastní ideály. GUTS si tak navzdory zvukové podobnosti se svými předchůdkyněmi nespleteme třeba s tvorbou Avril Lavigne, která před třinácti lety zpívala „nelíbí se mi tvoje holka, myslím, že potřebuješ jinou“, zatímco shazovala svou romantickou sokyni do vody.

Několikrát načaté téma morálky ale Olivia Rodrigo nijak významně nerozvádí, protože její zběsilé tempo nenechává úvahám moc prostoru (což může být důvodem, proč je velká část desky naplněná výčitkami svědomí). Na druhou stranu má i GUTS díky tomu potenciál vydržet zábavná na několikátý poslech: jednotlivé písně jsou úsměvné, dramatické epizody ze středoškolského života, jako celek ale drží pohromadě a skládají se v překvapivě silnou výpověď.

Poslech GUTS může posluchačům sloužit buď jako generační manifest, nebo třeba jen jako krátké ohlédnutí za vlastním dospíváním. K tomu se Olivia Rodrigo rozhodně hodí jako zbrklá, vtipná vypravěčka, která ale tuší, že těžké období žádný humor neskryje.

Když po konci poslední písně nechává na nahrávce tiše dohrát hudební motiv, kterým začal v roce 2021 její první singl driver’s license, vrací nás do nejtemnějšího období její pandemické puberty. Spouští tak podrážděné nutkání s ní celou vzteklou desku projet znovu.