Recenze: Haló, nejsme šmejdi? Telemarketéři odhalují tajemství call center

Sam Lipman-Stern začal v nultých letech v New Jersey dělat v podivné firmě. Civic Development Group (CDG) provozovala divoký telemarketingový byznys, jménem jiných organizací obvolávala Američany a škemrala na nich údajně charitativní příspěvky. Pokud byste si ale představili chladný korporát, kde v jednotlivých kójích uměření telefonisté v kravatách obvolávají domácnosti, byli byste na omylu.

Lipman-Stern se rozhodl svoje zážitky z CDG zaznamenat na video a vy díky dokusérii Telemarketéři (HBO) můžete bizarní atmosféru firmy zažít na vlastní oči. Spíš než korporátní šeď vám ale připomene ty nejdivočejší středoškolské večírky, které si dovedete představit. Už samotný úvodní díl plný neuvěřitelných postav zdejších zaměstnanců stojí za zhlédnutí, i kdyby děj dokusérie dál nepokračoval.

„Bylo to jako dysfunkční rodina. Po pravé ruce jste měli vraha a po levé bankovního lupiče. Takovéhle postavičky byste si nevymysleli,“ říká Lipman-Stern v rozhovoru pro časopis Time. V Telemarketérech uvádí, že CDG běžně najímala čerstvě propuštěné vězně. Paradoxně přitom nejčastěji obvolávali respondenty jménem policejních sborů či jejich přidružených spolků.

Celý děj třídílné dokumentární série se pak točí okolo zprvu amatérských, ale postupně čím dál úspěšnějších pokusů Lipman-Sterna rozkrýt špinavý a mnohdy protizákonný obchodní model CDG (který mnoho dalších firem stačilo okopírovat). Jak je možné, že drtivou většinu peněz, údajně vybíraných na charitu, si nechává jeho zaměstnavatel? Jakto že se telefonisté můžou vydávat za policisty? Ví o tom policejní spolky? A jak na něco takového mohou přistoupit?

Vyšetřování Lipman-Sterna se táhne skoro dvě dekády. Divák tak sleduje jeho postupnou proměnu z vyjukaného kluka čerstvě po škole do aspirujícího filmaře. Kouzlo Telemarketérů ale spočívá v jeho parťákovi, který ho po většinu děje provází. Tím je podivín Patrick J. Pespas, kterého bych se nebál označit za soudobého amerického hrdinu.

Na začátku Telemarketérů se s Patem Pespasem seznámíte jako s Lipman-Sternovým svérázným kolegou středního věku. Také pracuje pro CDG a patří mezi ty úspěšnější telefonisty. A to i přesto, že je závislý na heroinu, fetuje často v práci a mezi telefonáty mnohdy usíná, jak se díky Lipman-Sternovým dobovým záběrům můžete přesvědčit sami.

Pespas je přesto (nebo možná právě proto) nejsympatičtější postavou celých Telemarketérů. Rozhodně se do něj zamilujete i díky oddanosti, se kterou se stará o svou rakovinou trpící partnerku. Pro děj dokusérie je nicméně nejdůležitější, že je to právě Pespas, který režiséra série postupně pošťuchuje k tomu, aby CDG začal zkoumat.

„Uděláme to ve stylu Michaela Moorea!“ vykřikuje v jeden moment Pat Pespas v narážce na slavného režiséra dokumentů Roger a já, Bowling for Columbine nebo Fahrenheit 9/11. A Pespasův a Lipman-Sternův v dobrém smyslu neumětelský styl skutečně Mooreovu tvorbu připomíná.

Vůbec nevadí, že se dvojice investigativců-samouků mnohdy utne. V jedné scéně se Pespas rozčiluje, že mu ředitel Fraternal Order of Police Patrick Yoes zatajuje svou identitu, jen aby ho Lipman-Stern s hrůzou upozornil, že ho oslovoval špatným jménem. V Texasu nahání jiného policejního předáka. Pespas si čekání na policistu zkracuje tím, že si koupí pouliční barbecue. V tom se texaský policista zjeví, od jídla zamazaný Pespas za ním peláší, ale neúspěšně. Policista ujede a dokumentaristi se nic nedozví.

Autoři dokusérie to postupně dopracují až do amerického Kongresu, kde si vyprosí schůzku se senátorem Richardem Blumenthalem, kterého chtějí přesvědčit, aby proti podvodné telemarketingové praxi zakročil. Je z toho další selhání a Blumenthal je bez skrupulí přezíravě odpálkuje.

Přes neustále opakující se nezdary je ale fascinující, kolik se toho v Telemerketérech stihnete dozvědět. O fungování celé této pololegální sféry se dozvíte více než chcete od anonymního provozovatele firmy, která se u CDG inspirovala. Dříve byl kolegou Pespase a Lipman-Sterna na telefonech, ale z pozice ředitele vlastní firmy jim o provozu, najímání trestanců a legálních kličkách prozradí první poslední.

Když protagonisti Telemarketérů kontaktují novinářku Sarah Kleiner, aby jim s vyšetřováním pomohla, expertka na podvody po telefonu je z jejich nálezů u vytržení. Nečekala, že se dvěma amatérům podaří nashromáždit tolik informací. K tomu, co o firmě zjistili její vlastní zaměstnanci, by se Kleiner k nim ani přes dlouhé snažení „svrchu“ neměla šanci dostat.

A to je právě nejsilnější, byť trochu nenápadná zpráva, kterou Telemarketers přináší. Americká novinařina bývala v průběhu 20. století daleko méně elitářským prostředím, ve kterém si úctyhodné kariéry vybudovalo mnoho lidí z nuzných poměrů a bez vyššího vzdělání.

Dnes jsou tyhle doby pryč a právě překvapení novinářky nad syrovými zjištěními dvou amatérských novinářů to ilustruje nejlépe. Se závislostí na opiátech zápolící Pespas pak působí jako zjevení. A přes veškeré klopýtání po cestě je dokusérie nakonec triumfem, který podvodnému molochu policejních charit a telemarketingu zasazuje drsnou ránu. Kéž by takových Pespasů bylo víc.