Recenze: Uvízli v jeskyni a sledoval je celý svět. Teď bude zase

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Záchranná akce v jeskyním komplexu Tham Luang, který se velice rychle proměnil ve smrtící past a uvěznil skupinu mladých fotbalistů 4 kilometry od vchodu, představuje typickou roznětku pro snadný patos. Celý svět se spojil, záchranáři neztráceli naději, neváhali nasadit vlastní životy a ve zdánlivě neřešitelné situaci zasáhlo několik obětavých amatérů, od kterých to nikdo nečekal. Jejich postup byl stejnou měrou šílený jako revoluční a vedl k happy endu, který rezonoval dlouhé týdny a měsíce.

Není náhodou, že Tham Luang inspiruje filmaře. Rychlokvašený dokudramatický film Jeskyně režiséra Toma Wallera z roku 2019 ponechme stranou. Mnohem pozoruhodnější zpracování nabídl dokument Záchrana, pod kterým je podepsané oscarové duo Elizabeth Chai Vasarhélyi a Jimmy Chin (Free Solo). Dokumentaristé proslulí odvážnou prací v terénu, při které často nasazují svůj život, se tentokrát mohli opřít jen o bohatý archiv záběrů z místa a o mluvící hlavy. Výsledný film ale není žádnou mechanickou rekonstrukcí.

Režiséři, kteří milují odvážné outsidery, se zaměřili na amatérské potápěče zodpovědné za samotnou záchranu a vytvořili působivý portrét podivínských, ale obětavých samotářů zvyklých pohybovat se ve stísněném a děsivém prostředí zatopených jeskyní. Možný patos nahradili empatií a humorem, samotná záchranná akce není stavěná na piedestal, ale je vylíčená s pokorou a citem pro detail, jako směsice extrémního rizika a hraniční odvahy.

Celovečerní film Rona Howarda 13 životů, který měl původně jít do kin, ale kvůli prodeji studia MGM Amazonu bohužel skončil jen na streamovací platformě Prime, může budit podezření, že se dopustí všeho toho, čeho se Záchrana vyvarovala: vyšší rozpočet, režisér, který proslul jako hitmaker i spolehlivý hollywoodský řemeslník se sklonem k lehce plakátovým zkratkám… O to větší překvapení tenhle ponor pod hladinu reálné operace v důsledku představuje.

Howard se zapsal jako autor komerčně i kriticky úspěšných filmů jako Těžká váha nebo Čistá duše, tradičně pojatých velkofilmů, které dovedně pracují s úderem na první signální a bohužel kvůli tomu i rychle stárnou. V posledních letech navíc očividně vypadl z nejvyšší hollywoodské ligy a s výjimkou na poslední chvíli zděděného (a tragicky nezdařeného) snímku Solo: A Star Wars Story pracoval s nižšími rozpočty, natáčením mimo americký studiový systém a méně okázalými projekty.

Nejvitálnější stopu tak zanechal divácky vděčným, i když šablonovitým formulovým dramatem Rivalové a především famózním verbálním duelem amerického exprezidenta a nezodpovědného britského playboye Frost/Nixon, filmem, který dodnes představuje etalon precizně a zábavně zpracované historické události s hollywoodským drivem a výtečnou dvojicí ústředních postav.

Obava, že notoricky známou událost z Thajska pohltí schematický patos, se ukazuje jako naprosto lichá. Jedná se možná o nejuměřenější a nejcivilnější Howardův film zrežírovaný s lehkostí a citem pro všednost, který má v lecčems blízko k jeho staršímu dramatu Apollo 13. I v něm Howard procedurálně inscenoval události ve stísněném prostředí, které hrozily přerůst v katastrofu obřích rozměrů, a dokázal přitom v notoricky známém příběhu o nezdařeném letu na Měsíc udržet lidskou dimenzi.

Scénář Williama Nicholsona k Třinácti životům volí velmi šťastnou perspektivu. Je semknutý kolem osmnácti dnů záchranné operace, zbytečně netěká kolem, soustředí se především na ústřední dvojici britských záchranářů, kterou tvoří srdečný John Volanthen a přehnaně komisní Rick Stanton, člověk, který si očividně lépe rozumí s jeskyněmi než s lidmi.

Film chytře „okřesává“ například milostné peripetie, které líčil dokument Záchrana, a pohybuje se jen kolem jeskyně Tham Luang, kde skupiny profesionálů a dobrovolníků svádí boj s přírodou a mýty opředenou horou. Howard citlivě vpouští do příběhu spirituální elementy v podobě místních pověr a božstev, což přesně koresponduje s líčením aktérů, kteří si sice mohli na místo přinést západní racionalitu, ale na konci se museli pokorně sklonit i před tím, co se jí vymyká. Třináct životů není tak jen filmem o heroické záchraně, ale i o pokoře před vyšší mocí, přijetím role něčeho, co pro jednoho může být ryzí náhodou a pro druhého božskou prozřetelností.

Rytmicky a dramaticky skvěle postavený snímek plně využívá epickou stopáž dvou a půl hodiny. Nic nenatahuje, je přehledný v distribuci informací, nezhlíží se přehnaně v samotném technickém provedení záchranné operace, ale citlivě vnímá roli psychologie všech zúčastněných – od thajských úředníků přes rodiny až po samotné chlapce lapené v nepředstavitelné situaci, kterou ale zvládají s klidem a duchovní pokorou.

Hnací silou vyprávění jsou herecké výkony, které kombinují obrovskou fyzickou náročnost a potřebu tlumeného projevu. Žádná z hlavních postav není heroizovaná, Howard naopak akcentuje podivínství a určitou dobrovolnou odtažitost dobrovolných záchranářů. Colin Farell, Viggo Mortensen a Joel Edgerton jsou přesní, úsporní a přesvědčiví v každé scéně. Skvělé obsazení ale charakterizuje celé spektrum aktérů, kteří dohromady tvoří fungující ansámbl spojený jediným záměrem: postavit se danosti a vykonat to, co se zprvu jeví jako zázrak.

Třináct životů ukazuje, že neexistuje nic jako plakátové hrdinství a činy větší než život. Existuje jen dřina, odhodlání, pokora a víra. V okolí jeskyně Tham Luang se v roce 2018 všechno šťastně potkalo. Podobně jako ve filmu Třináct životů, který má vlastně jedinou vadu na kráse: že si tenhle intenzivně klaustrofobní a adrenalinový zážitek z hlubin země nelze vychutnat na velkém plátně.