Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
Málokdo pohnul se světovou hudbou v novém tisíciletí tak moc jako rapper Kanye West. Málokdo se ale zároveň setkal s tak mizivým pochopením jako právě Kanye. To by mohla změnit aktuální dokumentární minisérie vydaná platformou Netflix. Jestliže se chicagský rapper postupně opředl takovými mýty, že se z něho postupně stal pro mnohé nečitelný mem, třídílnému dokumentu Jeen-yuhs se vše daří tak trochu rozplétat – alespoň částečně.
Po krátkém intru, de facto ze současnosti, které předznamenává chaos, do kterého se Kanye postupem svého života propadne, se totiž Jeen-yuhs vrací do konce devadesátých let. První díl dokumentu s podtitulem Vize sleduje neúnavnou Kanyeho snahu prorazit ve světě rapu, který před jeho nástupem fungoval o dost jinak. Předtím, než svět poznal Kanyeho vlastní hlas, byl dvorním beat-makerem pro předchozí generaci rapperů – především pro předešlého krále hip-hopu Jay-Zho. Jediným, kdo v prvním díle dokumentu věří v Kanyeho vokální schopnosti a vizi, jak změnit hip-hop, je v podstatě jenom on sám.
To se trochu mění až v druhém díle, který nese název Účel. Jestliže ve Vizi Kanye rapoval především pro své blízké známé, v druhém díle už se snaží přesvědčovat o kvalitách své hudby zaměstnance Jay-Zho vydavatelství Roc-A-Fella Records. A když říkám zaměstnance, myslím to vážně – mezi jedny z nejpamátnějších scén dokusérie patří právě pasáže, kdy Kanye doslova obchází kanceláře vydavatelství a pouští svoje tracky náhodným lidem, kteří moc nevědí, jak s manickým Kanyem naložit. V jednu chvíli se Kanye dokonce chlubí náhodnému a nepříliš zaujatému dítěti, které na koloběžce projíždí chodbami vydavatelství, že právě on dělal beat pro Jay-Zho hit H to the Izzo.
Vydavatelství Roc-A-Fella Records s Kanyem podepsalo smlouvu a lákalo ho na příslib vydání alba, ale vždy bylo zjevné, že jeho kolegové z labelu mají především zájmy o jeho produkční schopnosti. Největší uznání pro Kanyeho nepřichází od jeho pomyslného „kmotra“ Jay-Zho, ale od podobně všestranného Pharrella Williamse, který dokonce musí opustit místnost úžasem, když mu Kanye pustí svou průlomovou skladbu Through the Wire.
Celý dokument především těží z blízkosti, z jaké mohl rappera natáčet režisér snímku Coodie Simmons. Ten sám záběry často velmi osobně komentuje, bez čehož by dvě dekády záběrů mohly jen těžko držet pohromadě. Vysvětluje také, jak mu mladý Kanye už v Chicagu pozdních 90. let padl do oka, což celý časosběrný dokument vůbec umožnilo. „Ty stále točíš? Myslel jsem, že už je ten film hotový,“ ptá se Coodieho kdosi v druhém díle. „Nikdy to nebude hotové,“ směje se režisér zpoza kamery.
Jestliže Simmons je jakousi druhou hlavní postavou Jeen-yuhs, třetí je Kanyeho matka Donda. Zatímco Kanye v dokumentu oplývá až přehnaným sebevědomím, jeho matka tu působí jako rapperova zdravá kotva, která ho stejnou měrou podporuje, ale také drží nohama na zemi. Právě díky Dondě a Coodie Simmonsovi obsahuje dokument celou řadu momentů, které vám na Kanyeho umožní nahlédnout jinak, než jak jste zvyklí skrze jeho běžnou pompézní sebeprezentaci.
První dva díly tak sledují hlavně Kanyeho vzestup navzdory nedůvěře okolí. Je tu mnoho roztomile trapných záběrů, ve kterých se Kanye svoje okolí snaží přesvědčit o své genialitě. Ale viděno zpětně s vědomím toho, kam až to rapper postupně dotáhl, působí Kanye v těchto momentech vlastně opravdu docela vizionářsky. Tón dokumentu se ale razantně změní na konci druhého dílu. Ve stejnou chvíli, kdy se Kanye procpe silou vůle na pomyslný vrchol, umírá jeho matka Donda a Kanye se definitivně vymyká kontrole.
Třetí epizoda dokumentu se jmenuje Probuzení, ale je těžké si tento název nevykládat alespoň částečně ironicky. Díl je chaotickým vírem Kanyeho přesvědčení o vlastní genialitě, koketování s politikou (ať už v podobě sympatií k Donaldu Trumpovi, nebo vlastní prezidentské kandidatury) a světem módy, nečekaným obratem ke Kristu a náznaků jeho potíží s bipolární afektivní poruchou. Kdybyste doufali, že vám Probuzení nabídne nějaký klíč k pochopení Kanyeho vnitřních pochodů v dosavadní druhé půlce jeho kariéry, raději na to rychle zapomeňte.
Naopak, jestli má dokument Jeen-yuhs nějaké sdělení mezi řádky, tak to, že v prvním díle slibovaná „Vize“ rozhodně není v momentě, kdy se Kanye vyškrábe na vrchol, ani zdaleka tak jasná. Kanyeho začátky byly jednoduché – musel přesvědčit všechny, že mu mají dát šanci, jeho pozdní léta působí jako neřízený chaos. Nějaký jasný závěr po dokumentu ani nemůže divák chtít v momentě, kdy je nad slunce jasné, že Kanyeho frenetická kariéra rozhodně nekončí. „Možná vám chybí ‚starý‘ Kanye, ale co si postupně uvědomuji, je, že každá jeho část ho dělá tím, kým je,“ říká Coodie Simmons v částečné rezignaci na to najít v Kanyeho chaosu jasný systém.
V závěru se Jeen-yuhs vrací ke své nejsilnější dějové lince: Kanyeho matce Dondě. „Když se obr podívá do zrcadla, nevidí nic. Všichni ostatní vidí obra,“ vysvětluje krypticky matka synovi. Působí to především jako slova podpory synovi, o jehož talentu je zjevně Donda přesvědčená. Po zhlédnutí třetího dílu dokumentu je ale těžké výrok o obrovi nebrat jako varovný komentář k tomu, jaký směr nabral Kanyeho život po smrti jeho matky. Kanye West strávil první půlku života přesvědčováním svého okolí o tom, kdo je a že ho svět potřebuje. Neví ale v roce 2022 celý svět lépe, kdo je Kanye, než on sám?