Článek
Česká animace zažívá už několik let velký rozkvět. Daria Kascheeva s filmem Dcera získala studentského Oscara i cenu na festivalu v Sundance, Michaela Pavlátová byla nominována na Zlatý Globus za film Moje slunce Mad. A tak bychom mohli pokračovat dlouho. Co za těmi úspěchy z poslední doby je?
Český animovaný film zažívá velkou renesanci a za úspěchy nových filmů stojí jistě silné náměty, které dokáží diváky oslovit, vzbudit v nich emoce a současně je i pobavit. Důležité je i využití moderních digitálních technologií, postprodukce a trikových postupů, stejně jako rychlejší tempo a obecně střihová skladba filmů. Ale nejdůležitější je námět, obsah filmů, které dokáží reflektovat současnost.
Mluví se v souvislosti s úspěchy o navázání na přetrženou tradici. Kdo měl podle vás největší vliv na to, že se z Česka stala „animační velmoc“?
Nejdůležitější postavou české animované tvorby byl bezesporu Jiří Trnka, který založil nejen studio Bratři v triku (1945), ale i loutkové Studio Jiřího Trnky (1946). Velkou roli hrál i sehraný tým animátorů a výtvarníků, kteří měli šanci pracovat i během protektorátu, a tudíž mohli na své zkušenosti navázat ihned po osvobození Československa. Naše animované filmy byly oceňovány nejen u nás, ale i v zahraničí. Existence výše zmíněných studií umožňovala soustředěnou práci, rozvíjení technologií i poměrnou svobodu tvorby. Určitý útlum po sametové revoluci byl překonán a vznikla nová studia, která jsou podporována nejen Státním fondem kinematografie, ale i ČT a dalšími sponzory. Současní režiséři i animátoři navazují na českou tradici, kterou obohacují o nové přístupy. Máme několik vysokých škol, kde se animace vyučuje, a tak je dán prostor pro výchovu nové generace výtvarníků i režisérů.
Má česká animace nějaký specifický jazyk? Něco, podle čeho ji vždy poznáte?
Velkou roli hrají dobré náměty, v nichž se obrazí naše umělecké vnímání, a samozřejmě je to i zručnost našich animátorů a režisérů, mladých tvůrců nové generace, pro které je animovaný film důležitým vyjadřovacím prostředkem.
Mám pocit, že v Česku dominuje loutková animace – Trnka, Švankmajer i Kasheeva. Proč je u nás práce s nimi tak oblíbená?
Loutková animace má své specifické kouzlo, práce s loutkami, pečlivě vystavěnými scénami a detailní animací se nedá nahradit a možná proto mladé tvůrce tolik přitahuje. Práce s různými materiály a triky přímo na scéně je velmi zajímavá a lákavá, stejně jako tvůrčí atmosféra loutkového studia a v neposlední řadě i týmová práce celého štábu.
Kasheevin film Dcera je sice loutkový, něčím mi připomíná právě filmy od Trnky, které jsem vídával v dětství. Přesto je Dcera jiná – protože je točená na ruční kameru. Jak moc vlastně do animace promlouvá technologický vývoj?
Technologický vývoj je pro současnou animaci klíčový, dovoluje rozšíření možností nejen pohybu loutek a také pohybu kamery, ale i využití postprodukčních triků, které film obohacují, zrychlují tempo vyprávění příběhu, na které je dnešní divák navyklý.
Kdybyste vedle sebe postavili díla českých klasiků a nejmladší generace, co by byla nejpatrnější změna v jejich tvorbě?
Markantní je nový způsob vyprávění, rychlejší tempo i bohatší obrazové vyjádření s využitím nových technologií. Filmová řeč se také vyvíjí a vychází vstříc diváckému vnímání filmu. Využití postupů používaných v hraném filmu rozšiřuje i tvorbu filmů animovaných.
Ještě nedávno se o české animaci prakticky nemluvilo. Naopak se zmiňovala „přetrhnutá tradice“. Kam zmizeli animátoři po revoluci?
Po sametové revoluci nastal již zmíněný útlum výroby animovaných filmů, animátoři ale nezmizeli, pokračovali např. ve výrobě večerníčků, ale i filmů autorských, sice v omezeném množství v několika soukromých studiích, ale přece jen mohli v práci pokračovat. I přes problémy hlavně s financováním výroby nových filmů se podařilo český animovaný film udržet a úspěšně pokračovat i v současné době.
V čem jsou čeští animátoři nejsilnější?
Čeští animátoři mají výrazný cit pro pohyb a čas, ať už jde o animaci kreslenou nebo loutkovou, ploškovou či poloplastickou, mají také výtvarné cítění a vnímání filmové řeči. Dokáží soustředěně pracovat dlouhou dobu, která je pro výrobu animovaného filmu zásadní. Čeští animátoři jsou opravdu „třída“, a to včetně těch mladých, zapálených a šikovných tvůrců. Ostatně současná výstava Světy české animace je toho krásným příkladem.
Výstava Světy české animace se koná v hale č. 17 v Holešovické tržnici v Praze, a to do 3. 7. 2022. Komentovanou prohlídku výstavy v doprovodu MgA. Zuzany Bukovinské je možné absolvovat od 21. do 24. 4. vždy v 16 hodin.
