Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Bullet Train od Davida Leitcha, režiséra prvního Deadpoola a druhého Johna Wicka, si buď zamilujete, nebo vás bude nekonečně otravovat. To samo o sobě je ale lepší než nepochopitelná a drahá unylost z produkce Netflixu, která stěží vzbudí jakoukoliv emoci, ať už pozitivní, nebo negativní. Ve filmu Bullet Train stačí jen pár minut plných náhodných vtípků, ironických flashbacků a blikajících nápisů přes celou obrazovku, aby bylo jasné, o co tu půjde – o hyperaktivní akční komedii, která se tak moc snaží zavděčit! Přijde vám to úmorné? Smůla. Bude to jen horší. Nebo lepší, pokud vám to je po chuti.
Proč se nepovedl akční film točený v Praze?
Přečtěte si recenzi na The Gray Man s Ryanem Goslingem v hlavní roli.
Do příběhu vstupujeme s postavou nájemního zločince Brada Pitta s novým krycím jménem Beruška, jímž ho chce jeho dispečerka trochu povzbudit. Beruška nejvíc ze všeho doufá, že se mu podaří překonat to, co považuje za nekonečnou smůlu. Přestože odmítá nosit střelné zbraně a přijímat práce, v nichž by musel někoho zabít, lidé okolo něj padají k zemi jako mouchy, zatímco on ze všeho vždy vyvázne s pár šrámy.
Nyní má v šinkansenu (anglicky označovanému jako bullet train) ukrást kufřík. Zní to jednoduše, ale ukáže se, že ve stejné soupravě sedí další zločinci. Jejich plány se začnou navzájem křížit a vyjde najevo, že přítomnost všech je vázána k polobájnému japonskému mafiánovi jménem Bílá Smrt.
Snímek v mnoha ohledech stojí na charismatu Brada Pitta, který se k šedesátce blíží se záviděníhodnou grácií. Na rozdíl od Toma Cruise se nepokouší zmrazit čas a svůj věk neskrývá. Možná díky tomu i po desítkách let kariéry áčkové hollywoodské hvězdy nepůsobí jako vosková figurína nebo nedotknutelná star, ale jde mu uvěřit chlápka, jenž prostě proplouvá životem a snaží se v něm najít své místo. Bullet Train postavu jako Beruška zoufale potřebuje. Někdo musí ve vhodnou chvíli mrknout na publikum a s rezignovaným výrazem nám dát najevo: „Jo, tohle všechno je fakt absurdní, taky to vidím, ale hádám, že se s tím musíme nějak vypořádat!“
Ostatní postavy stejný vztah s diváky neudržují, jsou většinou různými žánrovými karikaturami, nesnaží se to nijak skrývat a hrdě plní svou připsanou úlohu. Ať už jde o dvojici profesionálních nájemných zabijáků, z nichž jeden nepřestává mluvit o Lokomotivě Tomášovi, mladou dívku s ďábelským plánem pomsty či otce uneseného chlapce. Každý z nich je velmi čitelným archetypem akční postavy, ale na rozdíl od Berušky si toho na sobě zřejmě nevšimli.
Všichni mají společné, že násilí je běžnou součástí jejich života a jsou vůči němu zcela otupělí. To také legitimizuje nonšalantní přístup, jímž je v celém filmu nakládáno s akcí. Bullet Train chce bavit a nějaké implikace do reálného světa o hodnotě lidského života tu nikoho nezajímají. Akce je přehnaná, rychlá a v důsledku bezbolestná. Smrt je buď samozřejmá, nebo nemožná. Momenty, kdy se filmaři pokouší zastavit a vyvolat v nás nějaký soucit, jsou vůbec nejslabší části filmu, protože do něj jednoduše nezapadají.
Jak vidí film generace třicátníků?
Poslechněte si debatu podcastu Kulturák na Letní filmové škole v Uherském Hradišti.
Bullet Train je banální film, prkotina, nestojí za dlouhé řeči. Buď vás chytne jako zábavná akční blbost, nebo vám jeho neutuchající snaha být zábavný, svěží a nahodilý rychle poleze krkem. David Leitch nemá cit na akční scény, jakým kdysi vládnul Guy Ritchie. Chybí mu talent točit cool dialogy jako Quentin Tarantino. Nic vám jako divákům neutkví v paměti a vše působí velmi chtěně.
Jenže ono není nutně špatně, když nás někdo chce na chvíli zabavit! Možná kdyby se to prostřihlo z dvou hodin na 100 minut, aby tenhle akční rychlovlak odsýpal ještě rychleji. Je ale sympatické, že Bullet Train se nesnaží být něčím víc. Prostě film o bandě maniaků v šinkansenu, jak se navzájem snaží zlikvidovat. Na letní sobotu ideální, nebo ne?
