Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Fantazie je prostředkem, jenž umožňuje sdělit a sdílet důležité věci. Původem francouzská umělkyně Julie Béna, která žije mezi Paříží a Prahou a učí na brněnské Fakultě výtvarných umění, čerpá ve své tvorbě dlouhodobě z prostředí kočovného divadla, s nímž jako dcera herečky cestovala a také vystupovala.
Její objekty, kovové sochy, filmy a performance jsou svou poetikou blízké commedii dell’arte, pantomimě, kabaretu či cirkusu. S nadsázkou a jistou „teatrálností“ Béna zpochybňuje konformní představy o rolích jedince. Ve svém díle se temným humorem dotýká intimních témat, která máme tendenci často tajit i sami před sebou.
Béna se na výstavě Fantasy nejen ohlíží za základními charaktery a postavami, které umělkyni provázely během dvacetileté tvůrčí praxe, ale jejich svět rozvíjí v řadě velkých objektů z nedávné doby a také v zbrusu novém filmu Dirty Shirley.
Kabaret, cirkus, bajka nebo pohádka, to jsou žánry, z nichž vychází estetika francouzské umělkyně Julie Bény, která dlouhodobě působí mezi Prahou a Paříží.
Motivem největšího sálu galerie PLATO na výstavě Fantasy jsou velké sochy připomínající hudební hrací strojky a film, ve kterém autorka zosobňuje „Dirty Shirley“, někdejší dětskou hereckou hvězdu a pozdější velvyslankyni USA v Československu Shirley Templovou.
„Shirley Temple byla dětská herečka, stejně jako já. Hraju ji ale jako žena ve středním věku, zároveň ve filmu hraje i moje sedmiletá dcera a můj manžel, který hraje moji dvojnici. Pohrávám si tedy s přepínáním rolí, s tím, kdo je vlastně panenkou, hračkou koho, s tím, co je vlastně skutečnost a co je film,“ uvedla Béna těsně po natáčení filmu.
Umělkyně ve své tvorbě konstruuje paralelní světy a v nich vysoce stylizované charaktery.
„Mnoho mých postav je němých, vydávají zvuky, dělají grimasy, ale nemluví. To mi ale zároveň umožňuje zdůraznit prvky neverbálního divadla. Mim býval silným symbolem, ale najednou pro něj není ve společnosti místo. Pořád musíme mluvit. Klauni a mimové zmizeli,“ uvedla Béna.
Postavy ve filmech Julie Bény jsou jakási její alter ega, umělkyně si přitom pohrává s napětím mezi skutečnou autobiografií a jejím záměrným přehráváním.
Béna také ve svých dílech často odhaluje a zpochybňuje mechanismy, které nám vštěpují společensky konformní představy o rolích přisouzených jedinci. (Díla - Vysušená ryba, Dostavník a Kopretina, 2021.)
Každá výstavní místnost v PLATO je záměrně pojmenována dramaticky - Sál osudu, Sál pantomimy, Sál svobody, Sál popela a Koridor hanby.
V každém ze čtyř výstavních sálů najdou návštěvníci jiný imaginární svět, jinou postavu, která jím provází, a jiná témata. (Na snímku Šašek, Pán času, 2024.)
„V naší společnosti hraje hlavní roli realita, vše je ‚true story‘, vše musí být autentické. Divadlo se o zobrazení skutečnosti nesnaží, v tom, že je přiznaně inscenované, spočívá jeho síla. Máme příliš mnoho reality, potřebujeme fantazii, potřebujeme divadlo, potřebujeme se na skutečnost podívat jinýma očima, třeba i očima dětí,“ upřesňuje Julie Béna.
V druhém sále návštěvníky čeká kočovné divadlo s tématem dynamiky rodinných vztahů.
„Mnoho částí je autobiografických. Je to ale asi také proto, že žiju v Čechách, v jiné kultuře, která mi neustále nastavuje zrcadlo. Ale moje filmy nejsou o mně, jsou o herectví a o rolích, které všichni hrajeme. A zajímám se o publikum, což je jasné, jsem performerka. Chci se dotknout lidí. Ukázat jim cestu a vzít je na ni s sebou,“ popisuje svůj záměr Béna.
Postava šaška plní roli průvodce hned v několika jejích filmech a je několikrát zpodobněn i na výstavě v PLATO.
Sál osudu, v popředí dílo Osud, 2015.
Detail díla Osud, 2015.
Poslední prostor (Sál popela) má atmosféru pouště nebo také vyčerpání. V něm se promítá film Dopisy z Prahy, práce zabývající se mateřstvím a tématem vyhoření.
Spolu s filmem jsou v ní vystaveny i obrovské kovové sochy: kůň nebo spálený strom, které kromě jiného mohou evokovat naše fantazie o Divokém západu.
Kolo štěstí, 2018.
Klauni jsou zpět, 2024.
Julie Béna (* 1982, Paříž, Francie) je performerka a vizuální umělkyně. V současnosti žije a pracuje mezi Prahou a Paříží. Absolvovala stáž ve Villa Arson v Nice, navštěvovala Gerrit Rietveld Academie v Amsterdamu. V letech 2012 a 2013 byla členkou Le Pavillon, výzkumné laboratoře prestižní francouzské galerie současného umění Palais de Tokyo v Paříži. V roce 2018 byla Julie Béna nominována na ženskou uměleckou cenu Prix AWARE.
Výstava: Julie Béna - Fantasy
Kurátor: Marek Pokorný
K vidění v ostravské galerii PLATO do 1. září 2024.
