Článek
SERIÁL – Mrs. America
doporučuje Matěj Schneider, publicista a autor podcastu o americké politice Redneck
Pád precedentu z případu Roe vs. Wade je výsledkem dekád práce amerických konzervativních lobbistických skupin. Pokud vás zajímají počátky těchto snah, nemůžete z aktuální televizní tvorby sáhnout po čemkoliv lepším, než je dva roky stará minisérie z produkce stanice FX (seriál je u nás dostupný na platformě HBO Max). Mrs. America sleduje především pozoruhodnou konzervativní aktivistku Phyllis Schlafly (Cate Blanchett) a její úspěšné tažení za poražením ústavního dodatku, který měl zajistit rovná práva amerických žen (podle Schlafly naopak měl ohrozit tradiční roli ženy v domácnosti). Seriál je dobrým popularizačním úvodem do boje – mezi Schlafly a jejími v Česku známějšími feministickými odpůrkyněmi jako je Gloria Steinem, Shirley Chisholm nebo Bella Abzug, bez kterého by dnešní Spojené státy vypadaly úplně jinak.
FILM – Portrét dívky v plamenech
doporučuje publicistka a spisovatelka Klára Vlasáková
Francouzské cenami ověnčené historické drama Portrét dívky v plamenech (2019) režisérky Céline Sciamma zobrazuje potrat nečekaně jako emancipační způsob, jak ženy o sebe vzájemně pečují. Když se ústřední milenecká dvojice malířky Marianne a její původně neochotné modelky Héloïse dozví, že je jejich služebná Sophie těhotná a dítě si nechce nechat, rozhodnou se pomoct jí s potratem. V jedné z nejsilnějších scén filmu se tak všechny tři vydají za bylinkářkou, která Sophie provede potrat. Sciamma ukazuje bolest celé procedury, ale zároveň je zjevná úleva, kterou Sophie na konci pociťuje.
Když se Sophie poprvé svěřuje, že je těhotná, zeptá se jí Marianne, zda dítě chce. „Ne,“ odpoví Sophie a tím je celá záležitost uzavřena. Prvním a posledním zákonem určujícím, zda bude žena těhotná, nebo ne, je ona sama.
KNIHA – Karen Armstrong – The Battle for God: Fundamentalism in Judaism, Christianity and Islam
doporučuje Matouš Hrdina, editor a autor newsletteru Pod čarou
V současné debatě o potratech je dobré nezapomínat na její příčinu, tedy nebezpečné bujení křesťanského fundamentalismu. Dobrým úvodem do tohoto tématu je oceňovaná kniha The Battle for God, ve které britská religionistka Karen Armstrong popisuje vývoj a logiku náboženského fundamentalismu na příkladu amerických protestantských církví, muslimských hnutí v Egyptě a Íránu a židovských radikálů v Izraeli. Ukazuje, že tyto skupiny rozkládají nejen moderní sekulární společnost, ale i mainstreamové formy svého náboženství, a varuje, že jejich světonázor z nich často dělá vlivné spojence radikální pravice. Po dvaceti letech od vydání se ukazuje, že minimálně v USA a Evropě byly tyto obavy více než oprávněné.
HUDBA – Cardi B, Lizzo, Rosalía
doporučuje hudební publicistka Aneta Martínková
Americká esejistka Jia Tolentino ve svém textu pro magazín New Yorker popisuje dopady, které bude mít (a v některých státech už nějakou dobu má) rozhodnutí amerického nejvyššího soudu na životy amerických žen ve velmi praktické rovině. Vyšetřování již čelí a ještě víc budou čelit ženy nejen za provedení nelegálního potratu, ale třeba už i za pouhé ohrožení plodu, který nosí. Kromě užívání návykových látek se za takové ohrožení považuje klidně i léčba nemoci.
Země svým občankám vysílá zprávu, že jediným účelem, který jejich těla mají, je plození dětí. Tělo, které není schopné přivést na svět život, si nezaslouží péči ani záchranu.
Hudba sama o sobě s touhle zdrcující skutečností asi nic neudělá. Můžeme si s její pomocí ale připomínat, jak moc důležité a radikální je ve světě, který zesiluje dohled nad lidskými těly, snažit se v tom svém „cítit dobře“. Současné hudebnice k tomu poskytují spoustu příležitostí – od Cardi B a její hymny ženské sexuality WAP přes Lizzo, která inspiruje k tomu, abychom se ze svých těl radovali bez ohledu na jejich tvar a formu, až třeba po Rosalíu, která na své poslední desce vysvětluje, že užívat si své tělo není nic rozmařilého. Bez toho, abychom věděli, co nám dělá dobře, se totiž jen těžko můžeme zapojovat do světa okolo sebe jako autonomní jedinci. A o takovou autonomii se snaží konzervativní síly ženy připravit.
FILM – Never Rarely Sometimes Always
doporučuje filmový publicista Martin Šrajer
Režisérka Eliza Hittman ve svém třetím celovečerním filmu s dokumentaristickou věcností a velkou citlivostí zaznamenává náročnou a ponižující cestu za něčím, co by mělo být dávno samozřejmé a snadno dostupné. V následujících měsících ji zřejmě bude podstupovat stále více amerických žen. Drama oceněné na berlínském festivalu vypráví příběh sedmnáctileté dívky, která neplánovaně otěhotněla a chce na potrat. Musí kvůli tomu cestovat z Pensylvánie do liberálnějšího New Yorku. Introvertní teenagerka nemá peníze, kontakty ani podporu rodičů. Doprovází ji pouze její sestřenice. Série nepříjemných střetnutí s misogynním prostředím, odpírajícím ženám kontrolu nad vlastním tělem, tak nevede jen k prohloubení traumatu, ale také k upevnění přátelství a posílení ženské solidarity.
SKLADBA, POVÍDKA, SLAM POETRY – Petrol Girls, Fernanda Melchor, Lucia Berlin, Lynae Vanne, Amanda Palmer
doporučuje Barbora Votavová, moderátorka literárního podcastu Do slov
Je naprosto namístě cítit vztek, já to dokonce považuji za doklad toho, že nám zbyla ještě trocha empatie a lidskosti a že se pořád zajímáme o bezpečí a blaho ostatních. Takže od začátku. Se vztekem z omezování reprodukčních práv se vypořádejte křikem spolu s feministickou punkovou kapelou Petrol Girls, v jednom z nejnovějších singlů Baby, I Had An Abortion upozorňuje mimo jiné na to, že konzervativci chrání životy dětí jen do momentu, než se narodí, pak jim je blaho kohokoli ukradené.
Empatii, bez které si lidskost zachováme jen těžko, buduje nejlépe literatura – Fernanda Melchor v Období hurikánů ukazuje, jaká hromada traumatizujícíh zážitků některé ženy přivede až k potratu a že potrat samotný je mnohem spíš než traumatem snahou se z něj vymanit, Lucia Berlin v povídce Tygří zuby trochu obrací na hlavu možnost volby a popisuje, proč právě řada lidí v čekárnách na potratových klinikách jinou volbu nemá.
Pokud chcete být v obraze, performerka Lynae Vanee se zameřuje vyloženě na americký kontext a ve skvěle „vyrešeršované“ slam poetry na instagramu upozorňuje na pokrytectví konzervativců i intersekcionální charakter nerovností, které zákazy potratů posilují.
Samozřejmě je potřeba sledovat i středoevropské snahy o zachování reprodukčních práv, organizace Ciocia Czesia v tomto ohledu dělá neocenitelnou práci a navíc kolem sebe sdružuje angažované umělce*kyně a vytváří benefiční designy i koncerty, určitě je sledujte.
A až vás unaví vztek, pusťte si píseň Voicemail for Jill od Amandy Palmer, protože i na slzy sesterství máme právo.
