Pod čarou: Láska za socialismu, vikingové i vesmírná opera. Tipy na letní čtení

Nejrůznější žebříčky bývají stálicemi okurkové i vánoční sezony a bývá složité je sestavit tak, aby nepůsobily zcela nahodile. Před několika měsíci jsem v tomto newsletteru sice horoval za to, abychom psali i četli méně literatury faktu (non-fiction) a více beletrie, ale nakonec jsem potupně zjistil, že většinu knih čtu v poslední době právě z této kategorie a mám z ní tak i nejvíce tipů.

Do prázdninového výběru tak zařazuji především knihy, které už jsem v Pod čarou krátce či obšírněji zmiňoval, popřípadě z nich jinak čerpal při psaní newsletteru, a které také svými tématy nejvíce souvisí s mými i (snad) vašimi zájmy. Až na výjimky jsem se omezil na produkci z několika posledních let, a i když osobně čtu spíš v angličtině, sdílím vyvážený poměr titulů v obou jazycích.

Pokud snad literatura faktu přesto není váš koníček, nezoufejte a čtěte dál, přidávám i pár úlovků z oblasti beletrie a nakonec i obvyklé tipy na zajímavé články z českých i zahraničních médií.

Společenské vědy se ve veřejné debatě často dostávají do defenzivy i proto, že na rozdíl od organické chemie či jaderné fyziky jejich tématům zdánlivě rozumí každý. Všichni přece víme, jak nejlépe učit děti nebo psát noviny, a jasno máme samozřejmě i v současnosti a historii vztahů mezi ženami a muži. Opak je ale pravdou a precizní výzkum téměř v jakékoliv oblasti vždy spolehlivě rozbourá řadu stereotypů.

Skvělým příkladem je letos vydaná publikace Politika touhy, ve které socioložka Kateřina Lišková popisuje proměny vztahů a sexuality v socialistickém Československu, které bylo v oblasti sexu po druhé světové válce jednou z nejprogresivnějších zemí a řada dobových myšlenek a výdobytků zůstává inspirativní i dnes.

A protože genderové stereotypy sahají ještě mnohem dál do minulosti, za pozornost určitě stojí i letošní kniha The Once and Future Sex od historičky Eleanor Janegy, která se zaměřila na roli a postavení žen v evropském středověku. Pochopitelně z ní vyplývá, že žádný ráj to pro ženy rozhodně nebyl, ale některé zažité představy také překvapivě drtí na prach.

Myslel jsem si, že do dnešních tipů zařadím některý z českých překladů mých oblíbených esejistek Olivie Laingové a Rebeccy Solnitové, ale zjistil jsem, že čeští nakladatelé si jich ještě bohužel ke své škodě nevšimli. Nakonec ale není vše ztraceno – lepší skóre má v tomto ohledu slovenské nakladatelství Inaque, které už před několika lety vydalo jak skvělé Lonely City (Mesto osamelosti) od Laingové, tak i povedenou sbírku esejí Men Explain Things to Me (Muži mi to vysvetlia) od Solnitové.

Laingová ve své knize proplétá vlastní životní příběh s osudy několika slavných umělců, jejichž tvorbu zásadně ovlivnila těžká osamělost, a Solnitová se zase věnuje postavení intelektuálek a umělkyň ve světě, kde (jak už napovídá název) všemu zdánlivě nejlépe rozumí muži. Oba tituly stojí za přečtení a procvičování slovenštiny také není na závadu.

Dezinformace a vlivové operace Ruska, Číny a dalších států jsou každodenním tématem mediálních i politických debat. V jejich stínu ale trochu zaniká fakt, že srovnatelným rizikem jsou i dezinformace z korporátního prostředí, mezi kterými určitě dominují aktivity fosilního průmyslu.

Vojtěch Pecka letos v knize Továrna na lži rozšířil svou sérii analýz pro web Alarm a podrobně popsal, jak fosilní byznys už desítky let pomocí propracovaných lží a propagandistických metod brzdí a podrývá boj s klimatickou změnou.

Velká část problémů a výzev současného internetu je způsobena i prostředím, ze kterého digitální komunikační technologie vzešly. Platformy, které teď zásadně ovlivňují životy lidí po celém světě, totiž vybudovala relativně malá skupinka kalifornských byznysmenů a programátorů s velmi specifickými hodnotami a pohledem na svět.

Americký novinář Malcolm Harris ve své letos vydané knize Palo Alto podrobně zmapoval historii Silicon Valley a unikátního kalifornského typu kapitalismu, který nejdřív vyprodukoval pohádkové bohatství a teď ho zase internet sráží do propasti. Pokud vás kromě historie sociálních sítí a internetu zajímají i možná řešení jejich současných problémů, hodí se začíst i do loni vydané knihy Internet for the People od Bena Tarnoffa. Ještě hlubší pohled do kalifornské historie pak nabízí starší, ale stále fascinující City of Quartz od loni zesnulého spisovatele Mikea Davise.

Režisér Robert Eggers se po loňské premiéře svého skvělého filmu Seveřan (The Northman) svěřoval novinářům, že vikingové ho dřív vůbec nezajímali a považoval je za praštěnou zálibu macho podivínů a neonacistů. Zajímavé etapě evropské historie přišel na chuť až postupně a nejspíš za to mohl i historik Neil Price, který u natáčení fungoval jako odborný konzultant.

Se vztahem k vikingům jsem to měl podobě jako Eggers a změnila to až Priceova kniha Children of Ash and Elm, která by měla v září vyjít i v českém překladu. Price v ní čtenáře nedusí jmény a letopočty a místo toho etnografickou metodou popisuje prazvláštní kulturu, která vůbec neodpovídala pozdějším stereotypům a její názory a hodnoty jsou pro současníka jen obtížně pochopitelné. Poutavá věc nejen pro fanoušky drsných mužů na dlouhých lodích.

S naučnými knihami o historii druhé světové války by se daly dláždit ulice. Titulů, které zkoumají přímé následky konfliktu, je ale o poznání méně. I proto mě v poslední době zaujal loni vydaný překlad knihy Aftermath od německého novináře Haralda Jähnera, který se pokusil popsat chaotický vývoj své země v letech 1945–1955.

Jeho studie je nejen povedenou kombinací systémové analýzy a drobných lidských příběhů, ale především ukazuje, jak se dá z trosek znovu vybudovat funkční stát a společnost a jak jsou k tomu potřeba především různé frustrující a tíživé regulace, omezení a zákony, které zprvu ocení jen málokdo. Zajímavá inspirace nejen pro současnou zelenou transformaci Evropy.

V Pod čarou často zmiňuji fakt, že velkou část současné internetové kultury tvoří různé zespodu budované fanouškovské projekty, které zůstávají zcela mimo zorné pole mainstreamových médií a kulturní kritiky.

Tuto zásadní díru v poznání dobře zaplňuje kniha Everything I Need I Get from You od reportérky The Atlantic Kaitlyn Tiffanyové. Detailně v ní vysvětluje, proč aktuální popkultura často vychází z logiky fandomu a proč pubertální fanynky boy bandů často tvoří mnohem lepší obsah než oficiální showbyznys.

Vědeckofantastická literatura většinou dost selhává v předpovídání budoucnosti. Její nejsilnější stránka je naopak v tom, že umí skvěle nastavit kritické zrcadlo problémům a nevyřešeným otázkám současné společnosti a politiky. Skvělým příkladem takového přístupu je zatím dvoudílná románová série Vzpomínka zvaná říše (A Memory Called Empire, česky 2021) a Pustina zvaná mír (A Desolation Called Peace, česky 2023) od americké historičky a spisovatelky Arkady Martineové.

Ta v ní zužitkovala své encyklopedické znalosti politiky staré Číny, Byzance i předkolumbovských středoamerických států a v eklektické space opeře velmi subtilní a nejednoznačnou formou řeší otázky kulturních střetů, globalizace a vztahů centra a periferie. Zábavné čtení nejen pro lidi, kteří cítí, jak pomalu podléhají kulturní dominanci globálních velmocí.

Francouzská spisovatelka Annie Ernauxová se po loňském ocenění Nobelovou cenou za literaturu stala široce známou autorkou, ale do těchto tipů ji rozhodně nezařazuji jen z povinnosti. Její loni česky vydaná stěžejní kniha Roky je totiž brilantním důkazem, jak i zdánlivě nepodstatné osobní vzpomínky na rodinný a vztahový život podávají cenné svědectví o proměnách společnosti v průběhu 20. století. Snad se i v Česku časem dočkáme někoho, kdo na osobní i sdílené dějiny pohlédne s takovou otevřeností a upřímností.

Některé knihy o současnosti říkají mnohé i přesto, že se zdánlivě nesnaží říct vůbec nic. Romány spisovatelky Otessy Moshfeghové vždy vyvolávají bouřlivé reakce a nejinak tomu bylo i po loňském vydání novely Lapvona.

Čtenáři, kteří se těšili na něco ve stylu jejího předchozího (neméně skvělého) bestselleru Můj odpočinkový rok, byli nejspíš dost v šoku, protože jim Moshfeghová místo další lehké aktuální satiry naservírovala groteskně brutální bajku ze středověké vesnice, kde chudí sedláci trpí pod útlakem lokálního šlechtice, ale ve své krutosti, omezenosti a podivínství se feudální vrchnosti více než vyrovnávají. Dobré zpochybnění názoru, že by literatura měla mít vždy to správné morální ponaučení.

Tím nejzajímavějším čtením pak bývají knihy, které rezignují nejen na jasné poselství, ale i na běžné prvky dialogu, zápletky, postav a děje. K románu Lászlóa Krasznahorkaie Od severu hora – Od jihu jezero – Od západu cesty – Od východu řeka jsem se dostal oklikou prostřednictvím jeho letošního anglického vydání a až zpětně jsem zjistil, že už v roce 2008 vyšel i v českém překladu.

Ať už zvolíte kteroukoliv verzi, čeká vás bezcílně klikaté vyprávění o tom, jak se osamělý japonský šlechtic toulá po opuštěném klášteře v Kjótu a hledá jakousi mystickou zahradu. Vše zdánlivě nikam nesměřuje a časem začíná být stále zjevnější, že staré budovy, kamení či stromy si také žijí po svém a jsou ve světě možná důležitějšími aktéry než jeho lidští protagonisté.

Pokud se vám ukázka z newsletteru Pod čarou líbila, přihlaste se k odběru. Každou sobotu ho dostanete přímo do vašeho e-mailu, včetně tipů na další zajímavé čtení z českých i zahraničních médií.