Pivní romance i minuty z genocidy. Pět krátkých filmů, které musíte vidět

Krátké filmy dokážou uváznout v paměti víc než ty celovečerní. Ve snímku Člověk, který nemohl mlčet, který se odehrává za etnických čistek v Bosně a Hercegovině, je tísnivá každá vteřina. Třináct minut stačí na to, aby se jednomu z cestujících změnil život –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a divákům na to, aby na příběh člověka, který nemohl mlčet, nezapomněli.

Pragueshorts ale nabízí i okouzlující pivní romanci z pražského Žižkova, která se rázem změní v komický akčňák, belgickou satiru à la Black Mirror nebo snový český animák, který před nedávnem okouzlil diváky na německém Berlinale. Kulturní rubrika Seznam Zpráv vybírá pět filmů, které na letošní přehlídce krátkých filmů musíte vidět.

r. Jan Saska, 2024, 13 min.

Málokdy se stane, že příběh obyčejného žižkovského pijana zaujme zbytek světa. Animovaný kraťas Jana Sasky jménem Hurikán, který si odbyl premiéru na americkém festivalu Sundance, vypráví o chlápkovi s prasečí hlavou, který nejraději tráví čas popíjením točeného piva u některého z žižkovských bufáčů. Ten den vypadá všechno docela slibně. Ve stánku přímo u Žižkovské věže se zakouká do výčepní Báry, jenže posléze zjistí, že pivo došlo. V záchvěvu akceschopnosti, která zaskočí samotného stárnoucího pivaře, se Hurikán rozhodne, že obstará nový sud. A pak se rozjede drama, které Žižkov dlouho nepoznal. A nebo ho možná zažívá každý den, jen na to všichni v alkoholovém oparu dalšího rána zapomenou.

Jan Saska, výtvarník, filmař a animátor, vzbudil pozornost už svým kraťasem Happy End, který se dostal až do shortlistu Oscarů. S Hurikánem pokračuje v mapování křehkých duší pivařů. Hurikán je jednak nostalgický trip po Žižkově, jednak průzkum toho, co chlapi udělají pro točené pivo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a co v lepším případě mohli udělat pro lásku. Rozhodně jeden z nejsympatičtějších a nejhezčeji vypadajících filmů letošních Pragueshorts.

r. Julie Černá, 2025, 11 min.

I kámen osudu touží po štěstí. Hrdinou surreálně působícího animáku Julie Černé je kamínek, který se rozhodne vydat se za štěstím. Film se mění ve filozofický muzikál i pastelově barevný horor. Kámen osudu měl před pár dny premiéru na festivalu v Berlinale. I tam si jistě diváci lámali hlavu, jak interpretovat snové symboly na cestě za nalezením vlastního životního prostoru.

Kámen Osudu oživuje na plátně nejen díky práci animátorky Julie Černé, ale i zahloubanému kvazipísničkářství Johany Novotné skládající pod pseudonymem Johuš Matuš. Díky oběma tvůrkyním film působí jako něco, co mohlo vzniknout v hlavě snícího dítěte.

r. Ema Hůlková, 2024, 22 min.

„Štěstí je, když třeba padá sklenička, a ty si myslíš, že ji nechytneš. Dáš tam radši ruce a chytneš ji. To je štěstí,“ vysvětluje Viktorka, dětská hrdinka dokumentárního kraťasu Ani se nenaděješ a už se jmenuješ. Zrovna nastoupila do první třídy, žije s maminkou, táty má dva. Ani s jedním to není ideální. Intimní snímek režisérky Emy Hůlkové, který má šanci už za pár týdnů proměnit nominaci na Českého lva, si propůjčuje Viktorčinu nevinnou perspektivu.

Právě skrz ni sledujeme, jak se máma omlouvá veterinářce, že zaplatit za nečekanou operaci pejska bude moci až za pár dní. Na účtu zbývá poslední tisícovka. Film balancuje na hraně bolesti a naděje. Sledujeme její dětské strachy, ale i bezelstnou radost z maličkostí, kterou problémy dospělých nezakalí. Jak dopadne druhá dcera? Ta, co se teprve narodí? Film Ani se nenaděješ a už se jmenuješ mohl voyersky dolovat emoce. Režie Emy Hůlkové je ale tak křehká a citlivá, že všechny obavy rozptýlí.

r. Nebojša Slijepčević, 2024, 13 min

Jeden z nejvýraznějších filmů ve výběru letošních Pragueshorts patří k těm nejtíživějším. A šok, který v divákovi zanechá, pramení právě z jeho kratičké stopáže. Snímek chorvatského režiséra Nebojši Slijepčeviće se vrací na území Bosny a Hercegoviny roku 1993. Osobní vlak tu zastaví ozbrojenci. „Kdo je tvůj svatý?“ ptají se vyděšených cestujících v kupé. Problémy mohou mít všichni, odvahu nemlčet má jen jeden. A událost, která mění životy, trvá pouhých pár minut.

r. Victoria Warmerdamová, 2023, 22 min.

Belgický kraťas, který byl na letošním ročníku Pragueshorts zařazen do zahajovacího programu, by si nezadal s epizodou slavné série Black Mirror. Začíná hříčkou, která někdy napadla každého člověka, který někdy vyplňoval tzv. Captchu. Vyplňte všechna políčka obsahující přechod, káže nám internetová stránka. Patří tam i tady ten kousek, kde je bílá stopa zebry sotva vidět? A nejsem náhodou bot? Režisérka filmu nominovaného na Oscara Victoria Warmerdamová myšlenku rozvádí dál. Z hříčky o technologiích se stává sžíravá satira. Na jaké téma, to se nehodí prozrazovat. Ale až budete po zhlédnutí Nejsem robot příště vyplňovat captchu, nejspíš se nebudete ptát, jestli jste boti. Víc vás bude zajímat, komu patříte, kdo vás vytvořil, a proč.