Recenze: Byl jedním z nejlepších pilotů RAF. Film připomíná zapomenutého letce

„Ne František Josef, Josef František,“ opravuje kohosi protagonista nového filmu Osamělý vlk. Svéhlavý stíhací pilot kromě jména opravdu ničím nepřipomínal dlouho vládnoucího rakouského mocnáře. Na rozdíl od konzervativního monarchy si nepotrpěl na pravidla a disciplínu. A přestože byl za druhé světové války jedním z nejlepších pilotů britského RAF, v Česku je dnes prakticky neznámý. Změnit to chce dokumentární drama režiséra Ondřeje Veverky, které od uplynulého čtvrtka promítají kina.

Josef František, jenž žil v letech 1914 až 1940, se vyučil mechanikem, táhlo ho to ale do vzduchu. Už od mládí, kdy mu nad hlavou a nad střechou dílny přelétaly aeroplány. Když vystudoval na pilota a začal se této činnosti profesně věnovat, málem mu zlomila vaz jeho přímá povaha a neochota sklopit zrak před autoritou.

Byl potížista, věčně zadlužený, ve vězení strávil víc času než ve vzduchu, jak to okomentoval jeden z jeho nadřízených. Zato měl talent. Za války se s několika přáteli dostal do Polska – s cílem nastoupit k francouzské cizinecké legii. Skončil u polského letectva. Tam se nejprve bránili Němcům za pomoci neodpovídající letecké techniky, aby posléze po peripetiích v Rumunsku a Francii pokračovali k britské RAF.

Zde se Josef František coby člen 303. polské perutě stal fenoménem. Nejúspěšnějším cizincem v počtu sestřelů, mužem, který se ne vždy držel formace, ale jehož odvážné počínání se ukázalo být nesmírně efektivní – natolik, že se pro něj vžilo označení Františkova metoda.

Je to námět na historický velkofilm hollywoodských proporcí. Režisér a střihač Ondřej Veverka ho ovšem vyráběl v tuzemských podmínkách, za nižší desítky milionů korun, což je na podobnou dobovou látku spíše šílenství. Osamělý vlk přesto dokáže být až neuvěřitelně přesvědčivý.

Je to spíše hraný film s občasnými dokumentárními sekvencemi, žádný dokument plný mluvících hlav a dohrávaných ilustračních sekvencí. Veverka se svým týmem spojují hrané pasáže s archivními materiály velmi organicky a vždy myslí na dramatičnost i kompaktnost celku.

V základu stály pečlivé rešerše. Tvůrci vycházeli z knihy Jiřího Rajlicha nazvané Josef František: Pokus o pravdivý příběh československého stíhače z roku 2010. Dalším cenným materiálem byl deník Josefa Balejky, jednoho ze členů takzvaného českého čtyřlístku, jak Poláci přezdívali těmto dvěma letcům a jejich kamarádům Wilhelmu Kosarzovi a Matěji Pavlovičovi.

Pak přišla náročná realizace, na níž se podílela práce se vzácnými historickými stroji, například některá polská letadla jako PZL P.11c či PWS-26 patřila k jediným dochovaným exemplářům, takže s nimi nebylo možné zacházet jako s běžnou rekvizitou. V kombinaci s trikovou postprodukcí vzniklo v částečně provizorních podmínkách dílo, které jistě vyžadovalo řadu kompromisů. Přesto se jedná o nečekaně fyzické drama plné leteckých soubojů, které se pokoušejí maximálně přiblížit realitě v kokpitu.

Každá stíhačka tu má svůj zvuk, divák cítí, jaký rozdíl pro hrdinu je, když po rozhrkaných dvojplošnících usedá do kokpitu moderního britského stroje Hawker Hurricane, jaké manévry mu tento výdobytek techniky umožňuje. Nejsou potřeba žádné efektní přelety kamery kolem letounů, stačí vhodně zvolená kombinace detailních záběrů v kokpitu a těch viděných optikou letce.

Ale Osamělý vlk není jen filmem pro letecké nadšence. Od prvních chvil ho táhne sugestivní výkon Tadeáše Moravce v titulní roli. Daří se mu hrát obyčejného kluka z vesnice, který kašlal na pravidla a ženy mu padaly k nohám, aniž bychom měli pocit, že se ocitáme uprostřed hollywoodských fantazií typu Top Gun. Už proto, že snímek vykresluje pomocí rychlých montáží archivních záběrů, hudby a invenční práce s fotografiemi také hrůznou atmosféru druhé světové války a rozpínající se temnotu nad Evropou. I to, jak v závěru neustálý pobyt ve vzduchu dopadá na Františkovu psychiku.

Po snímku Good Old Czechs režiséra Tomáše Bojara z roku 2022 vznikl další povedený titul o československých letcích za druhé světové války. Bojar se střihačem Šimonem Špidlou tehdy pracovali čistě s archivy a našli způsob, jak je nechat promlouvat živou filmovou řečí o tom, kterak se pilot František Fajtl a střelec v bombardéru Filip Jánský vypořádali s válečnou vřavou i nutností žít v cizí zemi.

Film Good Old Czechs spojil všednodenní záběry z tančíren a boxerských ringů s velkými dějinami a dařilo se mu najít křehkou rovnováhu mezi autentickými vyjádřeními pocitů obou mladíků a širší perspektivou.

Osamělý vlk má možná prozaičtější ambice. Představit hrdinu, jehož znali a uznávali jak Poláci, tak Britové, ale kterého se poválečnému komunistickému režimu podařilo takřka vymazat z dějin. A na rozdíl třeba od zmíněného Fajtla, jenž se snímkem jen na okamžik mihne, je Josef František dodnes u nás prakticky neznámý.

Není to jen nějaký pomník padlému hrdinovi. Jde o dílo, které přesvědčivě a bez patosu líčí zdrcující dějinné momenty, citlivě mísí dokumentární a hrané prvky, umí v pravou chvíli vytáhnout deníkový záznam, který najednou zafunguje silněji než nákladné trikové rekonstrukce. A také se – byť ne s takovou intenzitou jako Good Old Czechs – dotýká paradoxní situace lidí, kteří za války přicházeli o své domovy nejen doslova, ale i přeneseně. Bojovali za cizí země, měli polské pasy.

Pocit vykořeněnosti a ztráty identity nepřinášely jen pohledy na mrtvá těla, ale také fakt, že mladíci zvyklí cestovat tak maximálně z rodné moravské vsi kamsi do Přerova či Olomouce se najednou stali nechtěnými světoběžníky.

Josef František je hrdinou, který neosloví jen zájemce o leteckou historii. Jeho příběh je vtahující, akční, osobní. Kombinuje úctu k faktům se schopností přemýšlet co nejvíce filmově. Když protagonista cítí ve vzduchu radost i závrať, pocítí je s ním i publikum.