„Skřivánku náš.“ Veřejnost se loučila se Soňou Červenou

Položit květiny a rozloučit se. Divadlo se otevřelo veřejnosti i smutečním hostům v úterý o půl jedenácté.

Na jevišti, obklopeném květinami, se vedle rakve vystřídalo několik řečníků. Ministr kultury Martin Baxa se přihlásil na videu: „Sama jste říkávala: Nerada se dívám dozadu. My všichni se za vámi nyní budeme už pouze ohlížet.“

„Přála si rozloučit se s námi právě tady, kde se cítila nejvíce doma,“ uvedl generální ředitel Národního divadla Jan Burian, který ve svém projevu připomněl emigraci Červené z totalitního Československa v 60. letech. „Její útěky nejsou projevem strachu, ale odvahy bojovat za život, ve kterém se nemají dělat kompromisy,“ prohlásil Burian, který připomněl spolupráci pěvkyně s Janem Werichem.

Při rozloučení zazněla i Werichova píseň U nás doma z muzikálu Divotvorný hrnec, právě v podání Soni Červené. „Skřivánku náš, v nebi nahoře, / leť ještě výš, ať uvidíš až za moře… / a pověz mi… / Jakpak je dnes u nás doma?“

„Byla jste úžasnou interpretkou, herečkou. Byla jste médiem mezi hledištěm a vesmírem,“ zaznělo v další řeči režiséra Jiřího Heřmana.

„Tak tedy nazdar, paní Soňo,“ rozloučil se s pěvkyní režisér Lukáš Trpišovský. V řeči mluvil o tom, co všechno ho věčně energická pěvkyně naučila. Lásku k jazyku, profesionalitu i zdravé sebevědomí. „Vy máte rezervaci?“ „Ne, já jsem Červená,“ vyprávěl Trpišovský o společné návštěvě restaurace. Truchlící sál odpověděl smíchem.

Promluvila také herečka Pavla Beretová: „Když přijde smrt po tak bohatém a naplněném životě, takový okamžik pro mě není tryznou, ale oslavou života samého.“ I Beretová vzpomínala, co všechno se díky Soně Červené naučila. „Prostě žít, dělat to nejlepší, co umím, nešidit a jít pořád dál.“

Na počest zemřelé zazpívali Pavel Černoch, Jiří Hájek a Petr Nekoranec. Na čestné stráži se u katafalku na jevišti vystřídali například generální ředitel České televize Petr Dvořák, generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, prezident Herecké asociace Ondřej Kepka, režisérka Olga Sommerová, pěvkyně Kateřina Kněžíková, herec Jiří Štěpnička, divadelní režisér Michal Dočekal, muzikolog Aleš Březina nebo generální ředitel České filharmonie David Mareček.

Pohřeb proběhl večer v Hradci Králové na hřbitově v městské části Pouchov. Uložení zesnulé do rodinné hrobky na pouchovském hřbitově bude předcházela v katedrále svatého Ducha v historickém centru Hradce Králové zádušní mše svatá.

Červená zemřela 7. května v Praze ve věku 97 let. Zástupci kulturní scény na ni vzpomínají jako na mimořádnou umělkyni a výjimečného člověka. Oceňují její umělecký přínos i vitalitu, se kterou do posledních chvil svého dlouhého života udivovala šarmem a inspirovala své okolí.

Po své emigraci z totalitního Československa Červená v 60. letech zpívala ve významných světových operních domech. V San Franciscu byla 11 sezon. Mimořádné výkony podávala v operách Richarda Wagnera a Leoše Janáčka. Její nejslavnější rolí byla Carmen. Tu zpívala na předních světových scénách více než stopadesátkrát.

V roce 2004 obdržela jako zvláštní cenu kolegia Cenu Thálie, v roce 2011 z rukou ministra kultury medaili Artis Bohemiae Amicis a 28. října 2013 ji prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. U příležitosti jejích devadesátin jí v roce 2015 tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) udělil titul Dáma české kultury.

Vedle zpěvu se Červená uplatnila i jako herečka. Ve Stavovském divadle vytvořila v režii Roberta Wilsona hlavní roli v Čapkově Věci Makropulos a postavu Milady Horákové v Březinově Zítra se bude… Diváci ji také znají jako Frau König z filmu režiséra Jana Hřebejka Pupendo.