Článek
Françoise Hardyová se narodila v roce 1944 uprostřed leteckého útoku na nacistickým Německem okupovanou Paříž, kde vyrostla vychovávaná především svou matkou. V šestnácti letech dostala první kytaru a už o rok později podepsala svou první nahrávací smlouvu. (Vyfoceno v roce 1968.)
Mezi hvězdy ji v roce 1962 vynesla píseň Tous les garçons et les filles. Singl, který napsala i složila, což tehdy bylo nezvyklé, si v prvních měsících po vydání koupilo jen ve Francii na 700 tisíc lidí. Celkem se ho prodalo přes 2,5 milionu kopií. (Na snímku zpěvák Johnny Hallyday fotografuje Sylvii Vartanovou, Sheilu a Françoise Hardyovou ve francouzském Saint Raphael, 1969.)
Především v 60. letech se řada jejích písní dostala na čelná místa hitparád ve Francii, ale i v jiných zemích. (Londýn, 1967.)
Bob Dylan o ní napsal báseň, Mick Jagger ji označil za ženský ideál a řada režisérů, včetně Jeana-Luca Godarda, ji obsazovala do svých filmů. (Snímek z vyjížďky na Azurovém pobřeží.)
Françoise Hardyová, Salvador Dalí a Amanda Lear, Francie, 1968.
V roce 2023 ji časopis Rolling Stone jako jedinou reprezentantku Francie zařadil do žebříčku 200 nejlepších zpěváků a zpěvaček všech dob. (Vyfoceno v roce 1969.)
Hardyová zemřela po boji s rakovinou, která se u ní poprvé objevila v roce 2004 a kvůli níž v roce 2015 po více než pěti desítkách let ukončila pěveckou kariéru. (Před londýnským hotelem Savoy, 23. dubna 1968.)
Během posledních let se vyslovila pro možnost eutanazie pro těžce nemocné a loni přiznala, že si přeje „odejít brzy a rychle, bez přílišných útrap“. (Na snímku Françoise Hardyová s hercem Guyem Bedosem v Pařízi v roce 2010.)
