Oblékl Bowieho, Beyoncé i celé osmdesátky. Kdo byl Thierry Mugler?

Když 23. ledna obletěla svět zpráva, že ve svých třiasedmdesáti letech zemřel francouzský módní návrhář Thierry Mugler, celebrity na sociálních sítích začaly překotně vzpomínat a opěvovat jeho talent. Právě Mugler totiž stál za nejedním dechberoucím modelem z červeného koberce, které jsme si zvykli skoro bezmyšlenkovitě srdíčkovat na Instagramu. Ale jeho výrazné a extravagantní siluety tu byly dávno před sociálními sítěmi a jeho umělecké vize dokázaly vytvořit jeden z nejvýraznějších rukopisů módy 20. století.

Nepřemýšlel nad sebou jako nad návrhářem. Kromě oboru, ve kterém se proslavil, se věnoval také tanci, akrobacii, bodybuildingu, fotografování nebo parfémářskému řemeslu. Od dětství studoval balet a už ve 14 začal tančit v souboru Opera National du Rhin.

Tělo ho fascinovalo, bylo pro něj uměleckým nástrojem a základním stavebním kamenem na cestě za dokonalou bytostí, kterou jako návrhář tvořil bezmála čtyřicet let. Jeho vize dokonalé bytosti-ženy byla mimořádně dramatická: široká ramena, extrémně útlý pas. Jeho raná inspirace čerpala z kinematografie starého Hollywoodu, ale siluetu 40. a 50. let ještě více zdokonalil a přizpůsobil ji rytmům a potřebám osmdesátek. Právě v této dekádě se totiž nejvíce proslavil.

Byl jedním z těch, kteří vtiskli 80. letům vzhled, ke kterému se móda dodnes cyklicky vrací: verzi kostýmku pracující dívky, ambiciózní podnikatelky s ostrými lokty a rameny, dovedl k teatrální dokonalosti. Jeho modelky nevypadaly a ani neměly ambice být reálnými ženami z masa a kostí, které potkáváme v kancelářích. Šlo o futuristické postavy, ze kterých se tají dech a jde strach. Jeho haute-couture modely byly brnění fantaskních žen, amazonek, mimozemšťanek, císařoven, barevného sexy hmyzu, upírek, oživlých soch.

Nadžena ve vizích Thierryho Muglera má vždycky moc, absolutní kontrolu. Jeho modely se inspirují minulostí, ale vyznačují se velkou dávkou futurismu. A dokonalost a krása jeho tvorby je fascinující dodnes. I proto se i po ukončení aktivní kariéry návrháře v roce 2002 do módního světa Mugler pravidelně vracel. Dokázal totiž celebritám zajistit look, o kterém se psalo. Ne pro prvoplánový šok, ale pro jeho dramatičnost a propracovanost. Vždy šlo ovšem o osobnosti, které měly dostatečně silnou povahu na to, aby je Muglerovy šaty nespolkly.

V roce 2009 pracoval pro zpěvačku Beyoncé, které vytvořil celou garderobu kostýmů na její světové turné. Oblékal Lady Gaga. Kim Kardashian vytvořil na míru „mokré šaty“, které obletěly svět z červeného koberce výročního galavečera v Metropolitním muzeu v New Yorku (MET Gala) v roce 2019. Inspiroval se filmem Boy on a Dolphin se Sophií Loren a oblékl Kardashian do vlastní vize „kalifornské dívky“. Muglerovy Šaty mátly diváka iluzí nahého těla, po kterém stékají kapky vody ve formě drobných krystalů. Kardashian ale nebyla nahá. Její šaty precizně pracovaly s proporcemi. Odhalovaly ji, ale zároveň svíraly v pomyslném brnění.

V témže roce vytáhl Mugler při příležitosti cen Grammy ze svého archivu šaty z kolekce z roku 1995 pro hubatou rapperku Cardi B. Šlo o jeho variaci na Boticelliho Stvoření Venuše: úzké černé sametové šaty se nad klínem rozevírají do impozantní saténové mušle a odhalují tělové body doplněné o dramatický perlový náhrdelník. Z ženy, kterou mnoho lidí označovalo jako vulgární striptérku, se stala opravdová bohyně. Nešlo o jejich poslední spolupráci. Mugler tvrdil, že umění Cardi spočívá v její autentičnosti, ona naopak zesnulého návrháře často cituje jako svou velkou módní inspiraci a někoho, kdo jí dal příležitost vstoupit do světa vysoké módy.

Když Mugler začátkem milénia opustil svět módy, začal se mimo jiné věnovat bodybuildingu. Tvrdá disciplína, která se mu zaryla pod kůži už jako mladému tanečníkovi spolu s fascinací tělem, postupně zcela změnila jeho vizáž. Jako by šlo jen o jeho další umělecký projekt, bytostně osobní. Rozhodl se vrátit se ke svému původnímu křestnímu jménu Manfred a po několika autonehodách a následných chirurgických zákrocích se ze subtilního tanečníka stal opravdový gladiátor. Jeho nová image veřejnost šokovala a fascinovala.

„Nemám v sobě žádný plast, žádný silikon, jsou to všechno kosti, domluvil jsem se svým chirurgem, aby mi vzal kus kosti z kyčle a dal mi ho do brady. Chtěl jsem, aby nejen moje tělo, ale i moje tvář zrcadlily pokrok. Po letech, kdy jsem byl hubeným a okouzlujícím tanečníkem, jsem chtěl být válečníkem. Už jsem toho v životě dokázal tolik. Tolik jsem bojoval. Jsem superhrdina a je naprosto přirozené mít tak i tvář superhrdiny. Tělo má paměť, která je napojená na našeho ducha. Když ho chceš používat, musíš se zbavit minulosti. Je to jako vyprázdnit si šuplíky před tím, než si do nich uložíš něco nového,“ popisoval proměnu pro magazín Interview v roce 2019.

Nešlo jen o šaty. Muglerovy přehlídky byly představení. Soustředil se na vyprávění příběhu pomocí scénografie, světel, hudby. Tvrdil, že ví, že má nadání vytvořit spektakulární shows. „Musíš vědět, co chceš říct a přesvědčit se, že to publikum pochopí,“ nabádal v magazínu Interview. On sám to věděl, chtěl publiku pokaždé dopřát pořádný zážitek. Muglerovi se připisují první pařížské módní přehlídky, kde se objevují celebrity, performance, videoprojekce a další komponenty, které do té doby definovaly spíše megalomanské rockové koncerty. Z přehlídky šatů udělal spektákl a v roce 1984 vykoupilo 6,000 diváků jeho show v největší pařížské aréně Zenith.

Narodil se v roce 1948 ve Štrasburku, od devíti let se začal věnovat baletu a v prvním angažmá byl už ve 14. Místo toho, aby vzal nabídku do Bruselského souboru světoznámého tanečníka a choreografa Maurice Béjarta, odjel radši ve svých čtyřiadvaceti do „méně provinční“ Paříže, kde jeho image štíhlého tanečníka v módních kreacích z bleších trhů dokázali ocenit. Za sebou měl už v té době studium interiérového designu na Akademii dekorativních umění ve Štrasburku a zastávku v šedesátkovém swingujícím Londýně, který ho inspiroval k módní tvorbě.

„Byla to zábava a všude kolem bylo tolik geniálního designu! Hlavně tu šlo o opravdovou sociální scénu. Každé sobotní odpoledne se mládež neskutečně vyfikla a vyrazila na King’s Road. Všichni byli plní energie a sebevědomí,“ vzpomínal Mugler.

Pro Muglera nebylo nic z toho, co tvořil, přeháněním. Tvrdil, že ženy s širokými rameny a štíhlým pasem existují, těla pro něj byla nástroj, který sám dokonale znal a ovládal. Když se vracel ke svým kolekcím, podotýkal, že budoucnost člověk vždy tvoří na základě minulosti. I proto jeho přehlídka k 20. výročí značky v roce 1995 obsahovala prvky typické pro jeho předchozí tvorbu: futuristický mix PVC, vinylu, kůže a tradiční vysoké krejčoviny. Cestoval, ale jeho móda nikdy výrazněji nepocítila sedmdesátkový vliv hippie kultury, a to i přes to, že chvíli žil v Indii (kde se učil tradičnímu umění taneční performance kathakali).

Právě balet, tanec a pohyb ho vedly k extrémní designové čistotě, kterou kombinoval s teatrální opulencí. Oděvy konstruoval jako architekt, je z nich cítit postmodernita a také hra s pornografickými odkazy. I proto se stával terčem kritiky za to, že křehká ženská těla svíral do přísných a rigidních skořápek. V době, kdy debata o ženském těle ještě nebyla zdaleka tak daleko jako dnes a termín „empowering“ se teprve rodil, mohly jeho šaty působit děsivě. Jako nesmyslně odhalující a zároveň příliš svírající. Mugler ovšem jen tvořil vlastní verzi ženy, která křehké tělo musí do nového světa obalit do brnění amazonky, aby se mohla rovnat mužům, a dokonce nad nimi vítězit.

V roce 1992 představuje Mugler svou první haute-couture kolekci a také parfém Angel, který se stane jednou z nejprodávanějších vůní dodnes, absolutní klasikou. Angel je podobně sexy, klasický a jedním dechem futuristický jako jeho móda. Stojí na srdci ze syntetického etyl-maltolu, látky, která voní po páleném karamelu, obsahuje ovocné tóny a používá se běžně v potravinářství jako příměs do sladkostí nebo marmelád.

I díky Angel a smlouvě s kosmetickou firmou Clarins, kde měl na svojí vůni 34% podíl, se tak Mugler mohl v klidu věnovat tvorbě a nebyl závislý jen na prodeji šatů. Svět vůní ho navíc začal bavit, později představil další úspěšný parfém Alien nebo limitovanou edici vůní k premiéře filmu Parfém Toma Tykwera.

Pro Muglera nebylo nic z toho, co tvořil, přeháněním. Tvrdil, že ženy s širokými rameny a štíhlým pasem existují, těla pro něj byla nástroj, který sám dokonale znal a ovládal. Když se vracel ke svým kolekcím, podotýkal, že budoucnost člověk vždy tvoří na základě minulosti. I proto jeho přehlídka k 20. výročí značky v roce 1995 obsahovala prvky typické pro jeho předchozí tvorbu: futuristický mix PVC, vinylu, kůže a tradiční vysoké krejčoviny.

Jako futurista věřil, že budoucnost skýtá pro lidské tělo spoustu nových technologických možností, ale také, že mnoho našich fyzických problémů bude čím dál tím víc pocházet z našich myslí. Kromě bodybuildingu se v posledních letech věnoval i józe a meditaci. Ostatně, celá jeho kariéra i cesta osobní tělesné proměny je příběhem o hledání limitů lidské fyzické přítomnosti. „Všechno je pro mě o objevování, je to přirozený proces. Mám pocit, že pro člověka je přirozené být kompletní realizací sebe sama. Lidské tělo mě odjakživa fascinovalo. Chtěl jsem ho oslavovat.“