Článek
Umělecký svět už téměř sto let řeší kontroverzní dílo Fontána Marcela Duchampa. Pisoár jednoduše podepsaný „R Mutt 1917“ se opět dostal do světového tisku. Tentokrát se ale nejedná o polemiky, jestli porcelánový záchod otce konceptualismu je umění, nebo nikoliv.
Nyní se do něj opřeli dva přední britští historici. Podle nich byl totiž „základní kámen konceptuálního umění“ připsán umělci francouzského původu, který si ho přisvojil a s diváky a uměleckou kritikou si jen hrál.
Výzkum Glyna Thompsona, bývalého lektora dějin umění na univerzitě v Leedsu, tvrdí, že Fontána nemohla být Duchampovým nápadem a že ji naopak ukradl německé dadaistce Else von Freytag-Loringhovenové. Thompson rozpoznal její podpis pisoáru, píše list The Guardian.
Podle Thompsona si Duchamp ani nemohl koupit svůj pisoár v newyorském instalatérství, jak tvrdil. Údajně jeho Fontána je totiž unikátní typ pisoáru z Filadelfie, což je město, které domnělý autor nikdy nenavštívil. Britskému historikovi se pak podařilo identifikovat skutečný model pisoáru, který von Freytag-Loringhovenová předložila na výstavě Společnosti nezávislých umělců v roce 1917 v New Yorku. Ačkoli nakonec nebyl vystaven, dochoval se na fotografii Alfreda Stieglitze.
Důkazy tak zpochybňují Duchampovo tvrzení z roku 1966. Tehdy tvrdil, že svůj pisoár získal v železárnách J. L. Motta na Manhattanu. Jeho vysvětlení pro netradiční podpis bylo, že se jedná o slovní hříčku.
Fontána a Duchampova verze
Duchamp obeslal pisoárem anonymně výstavu, kterou sám spolupořádal v rámci Společnosti nezávislých umělců.
Aby ho povznesl na úroveň uměleckého díla, provedl na něm tři změny: Postavil ho na podstavec, podepsal ho fiktivním jménem R. Mutt a připojil rok vzniku.
Třetím aktem mělo být zařazení mezi exponáty výstavy. To se však neuskutečnilo, pisoár zůstal po dobu jejího trvání zapomenut za závěsem.
Ani Duchampova přítelkyně a spolupořadatelka výstavy Katherina Dreier nepoznala, že jde o Duchampovu akci.
Původní pisoár se nedochoval, v roce 1964 Duchamp autorizoval několik replik.
„Mutt pochází z Mott Works, což je název velkého výrobce sanitárního vybavení,“ řekl kdysi. „Ale Mott bylo příliš podobné, tak jsem to změnil na Mutt, podle kresleného seriálu Mutt a Jeff.“
Pomsta umění
Thompson zjistil, že společnost tento konkrétní model nevyráběla ani neprodávala široké veřejnosti. Podle něj tak Mutt nemohlo pocházet ze jména Mott. Místo toho „R Mutt“ bylo napsané na pisoáru rukou von Freytag-Loringhovenové, která zemřela v chudobě v Paříži v roce 1927. Skutečný význam podpisu je pak patvar slova armut neboli chudoba.
Julian Spalding, bývalý ředitel galerií v Sheffieldu, Manchesteru a Glasgow, zahrne tento přelomový výzkum do své připravované knihy Art Exposed, která by měla vyjít v listopadu v nakladatelství Pallas Athene Books.
„Tento důkaz absolutně vyvrací Duchampovo autorství pisoáru,“ řekl. „Znamená to, že celý základní kámen konceptuálního umění se prostě hroutí. To mění dějiny umění a má to obrovské důsledky pro trh se současným uměním a pro miliony, které do něj byly investovány.“
Spalding má na svém kontě mimo jiné založení oceňovaných muzeí, mezi něž patří i glasgowská Galerie moderního umění. Sám má ale k Duchampovi vyhraněný postoj. Ve své knize The Eclipse of Art z roku 2003 kritizoval jeho ukradený pisoár za to, že v podstatě říká, že cokoli může být uměleckým dílem, pokud to umělec řekne. Původní myšlenka von Freytag-Loringhovenové měla být mnohem hlubší.
Marcel Duchamp byl francouzský výtvarník a šachista, který většinu života prožil v USA. Byl ovlivněný futurismem a kubismem. Ve Spojených státech přispěl ke zprostředkování znalosti kubismu. V New Yorku založil dadaistickou skupinu.
Ve své knize tvrdí, že dílo von Freytag-Loringhovenové bylo složitější než Duchampovo a že svůj pisoár předložila na výstavu v době, kdy svět očekával, že Amerika vyhlásí válku její vlasti, Německu. To podle něj vysvětluje podpis R Mutt. Po přeházení písmen se podpis dá přečíst jako mutter, což v němčině znamená matka. V tomto kontextu by dávalo smysl i vysvětlení, které přináší Thompson. Její mateřská země totiž bude zchudlá.
Von Freytag-Loringhovenová se objevuje ve Vzpomínkách na budoucnost, uznávaném románu Siri Hustvedtové z roku 2019, která již dříve tvrdila, že za Duchampovou Fontánou stojí skutečně dadaistická umělkyně. V reakci na nejnovější objevy Hustvedtová uvedla, že „v současné době je to velmi důležité. Pádné argumenty pro připsání pisoáru se jistě setkají s neústupností uměleckoprůmyslového komplexu. V sázce je příliš mnoho kariér, příliš mnoho peněz a celý historický narativ.“
„Je tu také prostý fakt, že kdyby bylo dílo od počátku připisováno Else, nikdy by se nedostalo do uměleckého nebe. Jeho vnímání by bylo zcela jiné. Součástí vnímání je kontextuální realita, včetně efektu mužského vylepšení,“ tvrdí Hustvedtová.
Spalding tvrdí, že Duchampovy vlastní obrazy byly „pracné výtvory, sebevědomé, kubisticko-futuristické výmysly neoživené jakoukoli představivostí, natož jiskrami inspirace“. Není tak divu, že ho známe pro pisoár a nikoliv jeho malířskou dráhu. Spalding v jeho lži o autorství hledá dokonce i zášť. „Tvrzení, že vytvořil pisoár, bylo jeho pomstou umění.“
