Netflix ukazuje Schwarzeneggera jako hodného dědu s bicepsy. Pravda je složitější

Málokdo je natolik slavný, že stačí říct křestní jméno, abyste si k němu okamžitě přiřadili odpovídající tvář. Arnold Schwarzenegger mezi takové celebrity bezesporu patří. Mimořádných výkonů již dosáhl ve třech různých odvětvích (kulturistika, kinematografie, politika) a dál se udržuje v povědomí veřejnosti coby influencer s poměrně progresivními názory. Třídílný, dva roky natáčený dokument Arnold naznačuje, že tajemství jeho úspěchu spočívá též ve schopnost odhadnout, kdy je třeba provést rebranding, aby značka zůstala relevantní.

V pětasedmdesáti letech, po třech operacích srdce, už Schwarzenegger nemůže oslňovat mládím a napumpovanými svaly. Jako když na konci 60. let přicestoval z rodného Rakouska do USA a zakrátko si podmanil svět kulturistiky. Nebo o dekádu později, kdy inkasoval rekordní sumy za role v testosteronových akčních bijácích, jejichž hlavní atrakcí ještě nebyly digitální efekty, ale namakaná mužská těla.

Dnešní zábavní průmysl si žádá jiný typ (super)hrdinů. Hypermaskulinní individualisti s nekorektními názory na ženy a Hispánce jsou out. Už poslední Terminátor s podtitulem Temný věk představil bývalý stroj na zabíjení jako prošedivělého taťku, který si užívá důchod na venkově. Obdobně se někdejší republikánský guvernér prezentuje ve videích s desítkami milionů zhlédnutí, která začal zveřejňovat během pandemie. Jako uvědomělý senior, kterému záleží na blahu blízkých, v nich ostře kritizoval Trumpa i Putina a vybízel k očkování a nošení roušek.

Demografické skupiny, které svými dřívějšími výstupy spíš odrazoval, se snaží oslovit také netflixovským dokumentem. Jedna z posledních opravdu velkých hvězd Hollywoodu se nám představuje jako mírumilovný milovník zvířat a přírody, který každé ráno nakrmí poníka a oslici a jede se rozhýbat do posilovny. Ne v Hummeru, jemuž dřív dělal okázalou reklamu, ale na elektrokole. Jakkoli strojeně tato nakouknutí do soukromí místy působí, vytvářejí alespoň zdání, že sledujeme opravdového člověka, ne nedotknutelného poloboha.

Každodenní rutina ale zabírá jen zlomek stopáže. Schwarzenegger se hlavně ohlíží za svým životem, spíš rychloposuvem než formou hloubkové sondy. Na tváři má většinu času úsměv stejně široký jako kubánské doutníky, které kouří. Vzpomíná na vojenskou disciplínu, kterou od něj a jeho staršího bratra Meinharda vyžadoval otec (o matce prozradí jen to, že dvakrát týdně drhla podlahu), na návštěvu kina, kde prvně viděl svůj kulturistický idol Rega Parka, nebo na povinnou vojenskou službu, kde byl „nejdrsnějším tankistou v oddílu“.

V duchu podobně sebevědomých výroků, pronášených bez zaváhání a sebeironie, se nese i zbytek jeho povídání. Dokázal prý věci, které jiní považovali za nemožné. Ostatní sportovci vedle něj neměli šanci. Na takhle upřímné, ničím neředěné přesvědčení o vlastní velikosti nejsme v Česku zvyklí, v něčem je ale vlastně sympatičtější než falešná skromnost.

Arnoldovo nadšení pro sebe sama je navíc nakažlivé. Když vychvaluje svou bolestivě nevtipnou komedii Dvojčata, hlavně na základě jejích vysokých tržeb, máte chuť na ni znovu kouknout. Přes poměřování úspěšnosti filmů výhradně počtem prodaných vstupenek se Schwarzenegger dušuje, že důvodem, proč odešel do politiky, nebyly propadáky z počátku nultých let (6. den, Protiúder) a nedůvěra producentů. Hraní ho už údajně nudilo a chtěl zkusit novou výzvu.

Vnucuje se ovšem drzá otázka. Pokud za sebou někdo má tak jedinečnou kariéru, neměly by být činy dost výmluvné i bez kvanta sebeoslavných vět? Schwarzeneggerův monolog je mnohokrát nadbytečný z ještě jednoho důvodu. Osobní historii skládá z týchž anekdot, které použil v mnoha rozhovorech a všechny je shromáždil v memoárech Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh. Často volí nachlup stejná slova. Dokument nepřináší žádná překvapivá odhalení, jen víc ilustrací.

Obrazové dokumentace tvůrci nasbírali dost a ač vyprávění míří vpřed s přímočarostí Terminátora, dokáže po tři hodiny hravě udržet pozornost. Monolog hlavního aktéra doprovází dobové rozhovory, vzácné výjevy z kulturistických soutěží, fotografie, home videa i hrané rekonstrukce. Vše svižně sestříhané a perfektně ozvučené. Sem tam okázalý záběr z dronu a výpravná hudba, která posiluje dojem, že i podzim Arnoldova života je velkofilm.

Další přidanou hodnotou oproti jednohlasné autobiografii jsou mluvící hlavy přátel. James Cameron, Danny DeVito nebo Jamie Lee Curtis žel mnoho obohacujícího neříkají. Zejména znásobují již tak enormní množství superlativů a dodávají dílu hvězdný lesk.

Variace věty „byl naprosto neporazitelný“ v dokumentu padne asi tucetkrát. Nikdy nezaváhal. Všechno se mu dařilo. Bývalá partnerka jen utrousí, jak byl okouzlující, a mizí ze scény. Dokonce i Arnoldův největší rival Sylvester Stallone během vtipného sestřihu „best of“ soubojů z osmdesátkových akčních hitů připouští, že Arnie byl v kosení nepřátel výkonnější.

„Nosil do sandálů ponožky“ je nakonec nejožehavější informace, kterou na protagonistu jeden z hostů práskne. Jako kdybychom ani nesledovali portrét mnohovrstevnaté žijící osobnosti, ale poctu zesnulému kolegovi, o němž se smí mluvit jen v dobrém.

Jakkoli sedminásobný Mr. Olympia párkrát pronese, že by bez druhých ničeho nedosáhl, v kontextu jeho jiných slov a celkové sebeprezentace vyznívá takové ujištění malinko jako póza. Už možná nezvedne 320 kg v mrtvém tahu, ale neztratil charisma ani cit pro dramatické pauzy a komediální timing. Své úspěchy, na něž je zde kladen největší důraz, podtrhuje větami stejně údernými jako hlášky, s nimiž ve filmech odstřeloval padouchy. O životní selhání se oproti tomu vždy jen zlehka otře nebo nad nimi nenuceně pokrčí rameny.

Ano, když se naplno věnoval bodybuildingu, bral steroidy. Nespecifikuje, jaké množství a jak dlouho, ale docházelo k tomu pod lékařským dohledem, takže asi v pořádku. Potvrzuje také, co prohlásil už ve slavném dokumentu Pumping Iron – když zemřeli jeho bratr a otec, neprojevil žádné emoce. Omlouvá to ale svou cílevědomostí. Na city neměl čas. Musel tvarovat tělo. O Arnoldově fascinaci Hitlerem (v 70. letech velebil jeho řečnické schopnosti a přátelům rozdával nahrávky jeho proslovů) nebo vetování stejnopohlavního manželství ve funkci guvernéra v dokumentu pochopitelně nepadne ani zmínka.

Schwarzenegger nicméně přiznává, že v Hollywoodu prorazil i díky „kecům“. Mnohdy si v rámci sebepropagace vymýšlel, trochu švindloval. Odhalení, při kterém by měl kritičtější dokumentarista zpozornět, ovšem režisérka Lesley Chilcott nechává bez povšimnutí. Namísto kladení zvídavých otázek jen vytváří prostředí, v němž Arnie může pohodlně revidovat minulost a budovat svůj hvězdný obraz. Splněný sen pro člověka natolik posedlého kontrolou, že v letech největší slávy osobně schvaloval každý svačinový box, který se dostal na trh spolu s některým z jeho filmů.

Jeden z velkých skandálů vyplul na povrch před jeho kandidaturou v roce 2003. Mnoho žen dosvědčilo, že je napříč dekádami sexuálně obtěžoval. Herec to v dokumentu nepopírá, stručně uzná, že jednal špatně, ale víc se kauzou nezabývá a pokračuje ve vyčerpávajícím výčtu vítězství. Když dojde na jeho dlouho utajovaný mimomanželský poměr s hospodyní, která s ním počala dítě, zatímco jeho manželka byla sama těhotná, situuje se do pozice oběti, člověka tlačeného k tomu, aby mluvil o nepříjemném tématu.

Právě zřídkavé záblesky opravdovosti, kdy se vyprávění dotkne citlivějšího bodu, toho ale o Schwarzeneggerovi prozrazují víc než PR historky ze zákulisí. Ukazují jej jako zranitelnou bytost, s níž se lze snáz ztotožnit. Jeho vyrovnávacím mechanismem je očividně popření. Z jednoho ambiciózního projektu do dalšího se nevrhá jen proto, že by byl měl nadlidskou vůli. Zaměstnání těla nějakou akcí je zároveň způsobem, jak uniknout pochybnostem a strachům.

Škoda, že se muž ztělesňující americký sen většinu času drží role neohroženého titána a scénáře, který mu přikazuje říkat patetické, knižně znějící sentence typu „Rakousko byla země zlomených mužů“. Ve výsledku je dokumentární série stejně povrchní jako jiné nekonfrontační portréty celebrit, kterými streamovací platformy futrují své videotéky a které pomalu vytlačují hodnotnější nonfikční produkci.

Z obchodního hlediska, které bylo pro Schwarzeneggerova životní rozhodnutí zpravidla určující, čímž se nikdy nijak netajil, jde ale o win-win situaci. Netflix bude moct fanouškům nabídnout atraktivní doplněk k průměrnému hranému seriálu FUBAR. A samotný Arnie, kdysi blízký přítel Nixona, Reagana nebo Bushe staršího, díky spojení sil s „woke“ korporací zas upevní svou aktuální image eco-friendly liberála.