Nenápadný půvab koňských povozů. Zažíváme zlatý věk televizního westernu?

Území dnešního Utahu bylo v roce 1857 dost kruté a divoké. Westernová minisérie Kdysi dávno v Americe nás o tom zpravuje hned úvodními titulky a následně předkládá hromadu názorných ukázek. V první epizodě vidíme zblízka pokus o znásilnění, smrt zastřelením, oběšením i ubodáním. Vše vrcholí přepadením karavany osadníků, při němž umírají ženy i děti a muži jsou zaživa skalpováni. Touto nebezpečnou krajinou, kde nevíte, jestli na vás dřív zaútočí domorodé kmeny, zfanatizovaní mormoni nebo američtí vojáci připravující se na občanskou válku, putuje matka se synem, která by ráda opět spatřila svého manžela.

Minisérie distribuovaná Netflixem nezapře, že ji napsal Mark L. Smith, který má na svědomí oscarový thriller Revenant Zmrtvýchvstání, v němž Leonardo DiCaprio sváděl boj s medvědy i drsným mrazem. Také Kdysi dávno v Americe je v jádru příběhem o přežití. Podle kritiků ani nic jiného nenabízí. Jen jednorozměrné postavy, které v šesti vypravěčsky monotónních epizodách unikají smrti. Čemu přitom podle negativních ohlasů uniknout nedokážou, jsou westernová klišé. Divákům to ale nevadí. Svědčí o tom téměř 25 milionů zhlédnutí během prvních deseti dnů nebo vysoká hodnocení na různých databázích.

Vysvětlení mimořádného diváckého zájmu mohou být různá. Třeba tradičně chudá nabídka streamovacích platforem na začátku roku. V kontextu úspěchu jiných westernových seriálů, jako například Godless, 1883 nebo Angličanka, je ale nabíledni argumentace žánrem. Diváci se zjevně rádi vracejí do dob, kdy se složité morální otázky řešily ránou z koltu. Není přitom třeba rovnou dobývat Divoký západ. Někdy stačí jen jeho ikonografie a dějové motivy. Ve Spojených státech je jedním z největších televizních hitů posledních let kovbojská soap opera ze současnosti Yellowstone. Veleúspěšný seriál, díky němuž si režisér a scenárista Taylor Sheridan mohl postavit dva obří ranče a založit vlastní produkční impérium, konkuruje rekordními čísly sledovanosti americkému fotbalu.

Westernový revival přitom neprobíhá jen na televizních obrazovkách, ale i ve virtuální realitě, na stadionových koncertech nebo v obchodech s konfekcí. Dvou dílů videoherní série Red Dead Redemption, odehrávající se na sklonku neslavnější éry Divokého západu, se prodalo téměř 100 milionů kusů. Zpěvačky Beyoncé a Taylor Swift, ale také filmová Barbie zas zpopularizovaly westernový styl oblékání, tzv. cowboy core – počet prodaných kožených bund s třásněmi, klobouků a kovbojských bot i jejich zásluhou vystřelil o desítky procent.

Bylo by ale ošidné z uvedených trendů hned vyvozovat, že westerny jsou zase na koni. Kevin Costner, který v Yellowstone hraje patriarchu rančerské rodiny, loni představil první díl své čtyřdílné americké ságy Horizont. Tříhodinový epos z dob války Severu proti Jihu ale v kinech pohořel. Celosvětové tržby zdaleka nepokryly zhruba padesátimilionový rozpočet. Premiéra druhé části byla distributorem kvůli obavám z nízké návštěvnosti několikrát odložena. Nakonec by měla proběhnout začátkem února. Osud Costnerova vysněného projektu však zůstává nejistý. Stejně jako komerční vyhlídky filmových westernů.

Žánr, který je prakticky stejně starý jako kinematografie (první známý western vznikl v roce 1899) a v podstatě definoval, jak má vypadat epická filmová podívaná, dnes prosperuje všude možně, jen ne na plátnech kin. Částečně je to dáno skladbou publika. Do multiplexů, kterým několik posledních dekád dominují komiksové adaptace, horory, sci-fi a fantasy, chodí převážně městská mládež. Pro ni jsou westerny málo akční a navíc zasazené do prostředí, kterému nerozumí. Starší generace se s produkcí velkých hollywoodských studií vesměs míjí.

Byť každý rok vznikne i pár filmových westernů, neposkytují stejně únikovou zábavu jako seriály, ať už jde o aktuální Yellowstone se svými četnými spin-offy (Strážci zákona: Bass Reeves, 1923, 6666), nebo klasiky jako Gunsmoke či Bonanza, jejichž reprízy mají v USA nečekaně vysokou sledovanost. Současné westerny pro kina jsou obvykle osobitými projekty výrazných autorských osobností, stejně jako v případě Horizontu, ne přímočarými studiovými žánrovkami jako z časů Johna Waynea, Garyho Cooopera a Yula Brynnera.

Svou variaci na westernové téma nedávno natočili Martin Scorsese (Zabijáci rozkvetlého měsíce), Quentin Tarantino (Nespoutaný Django), bratři Coenové (Tahle země není pro starý), Jane Campion (Síla psa), Kelly Reichardt (První kráva) nebo Andrew Dominik (Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem). Jejich filmy sklízejí festivalové ceny a uznání kritiků, ale až na výjimky nelámou rekordy návštěvnosti. Možná proto, že romantizující obraz osadníků, kteří přímou akcí a zdravým rozumem krotí divočinu, je zde problematizován větším zohledněním perspektivy žen, dětí nebo indiánských kmenů.

Jenomže ani s dělením na konzervativní televizi a progresivní kina při snaze o osvětlení nezájmu o filmové westerny nepochodíme. Yellowstone, mající pověst díla pro honáky dobytka a voliče Donalda Trumpa, sice pracuje s černobílými konflikty, které jsou neodmyslitelnou součástí hraničářského mýtu (divočina vs. civilizace), ovšem ukazuje modernější podobu amerického západu. Multietnickou a multirasovou, s černošskými kovboji a prokreslenými postavami původních obyvatel. Ve druhé sérii nechybí ani lesbický pár.

Dalším důvodem, proč se v Hollywoodu v posledních dekádách netočí moc čistokrevných dobových westernů, je jejich produkční náročnost. Jedním ze základních požadavků na westerny je podívaná ukotvená v reáliích určitého historického období. Jenomže s postupující zástavbou ubývá autentických lokací, což vyžaduje buď dlouhé přesuny štábů do vzdálených zemí, případně větší zásahy do krajiny. To ale stejně jako dobové šaty, dekorace a výcvik koní něco stojí. Rozhodně víc než natáčení před zeleným či modrým plátnem v ateliéru.

A větším kapitálem než zavedená filmová studia dnes disponují streamovací platformy, které jsou sice opatrnější při výběru námětů a raději spoléhají na ona výše zmíněná klišé, ale zase si mohou dovolit nechat ušít 1300 kostýmů, jako se stalo v případě Kdysi dávno v Americe.

Zlatý věk filmových westernů, které v letech 1946 až 1955 tvořily skoro třetinu roční filmové produkce, se zřejmě nevrátí. Fanoušci saloonů, levné whisky a winchestrovek se přesto nemusí bát, že nebude na co koukat. Nejen díky množství silných hráčů na televizním trhu, kteří se řídí algoritmy a tím, co zrovna trenduje v módě a popkultuře, ale i díky odolnosti westernového žánru, který se pořád vyvíjí. Tak jako se v průběhu let proměňovaly například bondovky – a ty se Seanem Connerym jsou ideologicky i esteticky úplně jinde než ty s Danielem Craigem –, není jedna ustálená forma, do které napasujete každý western.

Díky schopnosti flexibilně reagovat na proměňující se sebeobraz USA jde o žánr udržující si větší či menší relevanci v každé době. Někdy je oslavou vzestupu civilizace, jindy zrcadlem jejího úpadku. Populární westernoví filmaři, od Johna Forda přes Sama Peckinpaha až právě po Taylora Sheridana, zabodovali i proto, že archetypální příběhové vzorce dokázali uzpůsobit realizačním možnostem existujících výrobních systémů i náladě ve společnosti.

Zatímco rané westerny ospravedlňovaly politiku New Dealu a zabírání indiánského území, ty revizionistické ze 60. a 70. let, nepřímo reflektující americkou intervenci ve Vietnamu, připomínají pokání bílého muže za násilí páchané na jiných národech. Klíčem k pochopení trvající fascinace Divokým západem proto možná není vazba současných westernů k minulosti žánru. Tam bude vždy záležet na tom, co si kdo představuje pod pojmem „western“. Důležitější je to, co obliba těchto děl říká o momentálních obavách a nadějích.

Příklad multikulturního Yellowstonu prozrazuje, že nejspíš nepůjde o pouhé uspokojování nostalgie po prostších časech, kdy byly mužské a ženské role jasně rozdělené, lidé se živili prodejem krav a k přepravě používali koňské povozy místo elektromobilů. Jakkoli není pochyb, že rozlehlé americké prérie, slibující svobodu a neomezené možnosti, mají pro publikum zavřené od rána do večera ve fabrikách a kancelářích svůj půvab. Poptávka po westernech ostatně nápadně vzrostla během klaustrofobních let covidové pandemie.

Možná tkví tajemství úspěchu televizních westernů v příslibu restartu a nového začátku, který je zakódovaný ve slavném výroku „Jdi na Západ, mladý muži“. V době, kdy se mnozí cítí být zaseklí ve vztazích, zaměstnáních a společenských rolích a nevidí jiné východisko než radikální změnu, jde o přitažlivou myšlenku. A možná ve westernech hledáme něco ještě bazálnějšího – ujištění, že dokážeme překonat sebevíc náročné, krizové časy, protože i Kdysi dávno v Americe nakonec vypráví hlavně o lidech, kteří se navzdory okolnímu násilí, chaosu, nedůvěře a polarizaci nehodlají vzdát své představy o trochu snesitelnějším světě.