Dylan Moran: Vztah je jako tanec dvou sopek. Jako Češi byste to měli vědět

V Česku se proslavil jako zapšklý, podivínský knihkupec ze seriálu Black Books. Teď se irský komik Dylan Moran vrací do Prahy s novou stand-up show nazvanou We Got This. Víno vyměnil za jógu, ale v humoru si žádné hranice nedává.

„Život je nekonečně zábavnější, když mu nedáváme pravidla,“ říká komik. Rozhovor pro Seznam Zprávy natáčíme po telefonu na vzdálenost skoro dvou tisíc kilometrů, Moran má hlasitý odposlech a rozjařenou náladu, já ležím v posteli s trémou a horečkou.

Komik působí po telefonu stejně výstředně jako jeho nejslavnější výtvor: věčně rozcuchaný antikvář Bernard Black. Nechce si povídat o povrchních věcech, jako je obsah jeho show, raději filozofuje. Mluví o naší obsesivní potřebě mít všechno pod kontrolou, že rebel je dnes ten, kdo se nebojí být sám sebou, ale také o tom, že dnešní svět je plný úzkosti a potřebuje radost víc než kdy dřív.

I přes telefonní sluchátko na člověka dokáže přenést svou energii a lásku k jízlivým vtípkům. Moran ale působí o dost laskavěji než jeho sitcomový kolega. Možná za to může jóga, kterou plánuje cvičit i v Praze.

Jonáš Zbořil: Líbí se mi název vaší nové stand-up show We Got This. Něco jako „To zvládnem“. Zní to trochu jako název nějaké zhulenecké komedie o čtyřech klucích, kteří mají všelijaké trable. Někdo z nich vždycky řekne „to zvládnem“ a pak nastává další průšvih. Váš název je vtipný, protože není pravdivý, že?

Dylan Moran: (Smích) Slyšel jste už někdy frázi „to je fakt návodná otázka“?

Ano. Už mi to pár lidí říkalo. Mívám s nimi trochu problém.

Ten název má vyvolávat zhruba to, co myslíte. Ale jinak jde samozřejmě o provokaci. Neřeknu vám všechny možné významy, nepogratuluju vám a nedám za odměnu jablko. Je to provokace.

V jednom rozhovoru jste řekl, že někteří komici chodí na pódium vyprávět vtipy. Pro vás je prý důležitější prostě být s lidmi v kontaktu. Jak si to mám vykládat?

Myslím, že když na tom pódiu opravdu jste, nemůžete se humoru vyhnout, protože život je vtipný neustále. Samozřejmě ale chci, aby se mé publikum dobře bavilo. Dnešní doba je plná stresu a úzkosti. Chci, aby má show byla vtipná, aby lidem přinesla radost, protože myslím, že ji potřebujeme víc než kdy dřív. Za normálních okolností bych neaspiroval na to, být komikem. Ale teď ano.

Mluvíte o úzkostlivé době. Mně je 34, vám 50. Myslíte, že žiju v komplikovanějším světě než vy, když vám bylo třicet?

Myslím, že je dnešní svět víc zahlcený médii. Pravděpodobně konzumujete mnohem víc médií než já, protože mně je padesát a už na všechno kašlu. Váš mozek bude víc naplněný úzkostí než můj.

Já také konzumuju média, kvůli práci. Musím vědět, co lidé prožívají, čím žijí. Ale upřímně, mediální atmosféra je extrémně toxická. Zdravému jedinci nic nedá. Spíš představuje dokonalý recept na úzkost.

Co máte vlastně na mysli, když říkáte média?

Mám na mysli tu denní dávku toho, čemu říkáme zprávy, ale vlastně jde o konstantní útlak našeho nervového systému a schopnosti něco cítit. Konzumujeme informace, které se tváří jako něco podstatného, ale přitom to vůbec podstatné není.

Máte recept, jak se z toho dostat ven?

Recept je: vraťte se k sobě. K vlastnímu tělu, k vlastní mysli. Na všechno ostatní se vy***te.

Někde jsem vás zaslechl mluvit o józe. Tu máte na mysli, když mluvíte o návratu k tělu?

Vaše tělo jste vy! Žijeme v téhle karteziánské blbosti, říkají nám, že máme trávit den přilepení k displejům a přežvykovat data a snažit se být lepší než ti druzí a udržovat se v tom šíleném víru úzkosti jen proto, aby na nás vydělal peníze někdo, o kom vůbec nic nevíme. Žijeme v době monetizovaného odcizení a samoty a všichni se na tom podílíme, protože máme strach se zabývat svými vlastními životy.

Největší akt rebelství v moderní době je prostě být sám sebou.

Svůj aktuální stand-up teď doplňujete i hudbou?

Ano. Vůbec nevím, co dělám, zkouším nové věci. Občas to musíte trochu překopat. Miluju hudbu a zároveň se omlouvám všem dalším milovníkům hudby, ale tohle jsem prostě musel zkusit.

Prý ale jinak nemáte dopředu připravené, co budete na show dělat. To mi připadá jako dobrý způsob, jak docílit toho, že na pódiu budete sám sebou.

Je to tak. Víte co, svět je plný lidí, kteří něco umí a jsou v tom fakt skvělí. Ale neměli bychom zapomínat i na ty ostatní. (Smích)

Stand-up děláte už třicet let. Změnila se vaše představa toho, co je legrační, co by mělo být komické?

Ne. Co takhle: Je mi to u pr**le. Nemám žádnou představu o tom, co by mělo být komické a co už ne. Život je nekonečně zábavnější, když mu nedáváme pravidla. Je zajímavější než naše představy o něm.

Co tím myslíte?

Když se člověk trochu uvolní, ustoupí sám sobě z cesty, přestane teoretizovat o životě, má vlastně šanci mu trochu víc rozumět. Nemá smysl se snažit ho ovládnout tím, že budete všechno kolem sebe pojmenovávat. Měli bychom zkusit něco udělat s naší obsesivní potřebou mít všechno pod kontrolou. Když se jí zbavíme, možná kolem sebe uvidíme spoustu zajímavých věcí.

Asi mluvím moc sofistikovaně. Je to, jako když se snažíte dostat na druhou stranu města, a místo abyste se díval kolem sebe, řešíte, že máte z toho sezení v buse opruzený zadek.

Do Česka přijíždíte potřetí. Jsem si jistý, že jste tu populárnější než kdekoli jinde. Myslíte, že irská a česká povaha k sobě mají blízko?

Miluju Česko, mám vždycky radost, když tu mohu být, a Češi mě fascinují. Myslím, že jste zajímaví, ironičtí, máte přirozený odstup, a přesto dokážete být vřelí.

Máte nový sitcom, který se jmenuje Stuck. V Česku není k vidění, ale dočetl jsem se, že vypráví o manželském páru, řeší dynamiku našich rodinných vztahů. Když jste mluvil o naší soutěživosti a snaze mít všechno pod kontrolou, zněl jste docela sebejistě. Co víte o vztazích?

(Smích) Já nevím nic o ničem! Nemyslím, že bych někomu měl dávat rady o čemkoli. Ale co se týče vztahů, je dobré si zapamatovat tohle: podívejte se, jaký maglajz máte v hlavě, všechen ten chaos vybuchujících myšlenek. A teď se podívejte na svého partnera. Myslíte, že je to u něj nebo u ní jinak?

Není! Jste jako dva aktivní vulkány, posloucháte se navzájem a říkáte si: Můžeš to nějak zastavit?

Vztah je trochu jako tanec, který nikdy nekončí. Není to věc, je to proces, při kterém se neustále učíte. No tak, jste Čech, tohle byste měl vědět.

Už máte plán, co budete v Praze dělat po vystoupení? Četl jsem, že se občas po show ocitnete opilý v nějakém fastfoodu. (Smích)

Podívejte se, je mi padesát, touruju po celé Evropě, po celé Austrálii. Musím zůstat naživu. Budu dělat hodně jógy a podobné blbosti. To je můj plán.