Největší hit ČT bez policajtů a mrtvol. Kukačky jsou balzám na divácké nervy

Odpovědí na tuto otázku totiž v podání Kukaček není jen docela banálně láska. Seriál, ve kterém záměna dětí v porodnici svede dohromady dvě odlišné rodiny, nám už podruhé ukazuje, že umí jednu zdánlivě jednoduchou věc. Vyprávět o uvěřitelných, drobných i větších rodinných konfliktech mezi postavami, které se chtějí domluvit. K tomu je zpravidla potřeba mnohem víc než láska. A přesně takový typ seriálu od České televize řada diváků očekává.

Dramatická tvorba veřejnoprávní televize ve skutečnosti nástupem quality tv a stále nových streamovacích služeb na životě ohrožená nikdy nebyla. Od čétéčka diváctvo zkrátka Hru o trůny nebo nového Pána prstenů nečeká. Oceňuje naopak tituly vycházející z lokálního kontextu a přísnější může být spíš při posuzování autenticity zobrazovaných světů, než že by vyžadovalo vizuální efekty. Kukačky v první řadě poptávku po „obyčejném“ dobrém českém seriálu splnily. A zdá se, že nebudou mít problém obstát ani v té druhé.

A to i přesto, že úvodní díl „dvojky“ nebyl nijak ohromující. Druhá sezona navázala přesně tam, kde první začala, a jako hlavní téma aktuálního pokračování nastolila možnost dvou rodin bydlet ve dvou sousedících domech. Bratr táty Holce (David Novotný), kterého hraje Michal Isteník, se po přiznání k záměrné záměně obou dětí rozhodne pomoct oběma rodinám tím, že Kadlecům nabídne svůj dům sousedící s Holcovými. Otazník, zda to byl dobrý nápad, tak bude nejspíš viset nad celou sezonou, která tentokrát drobně mění strukturu vyprávění. V úvodu epizod vždy vidíme vypovídat některou z postav u soudu s Davidem, jemuž hrozí vězení.

A zatímco první díl je na poměry Kukaček trochu neatraktivní podívanou, soustředící se především na Davidovo utrpení a neschopnost Terezy Kadlecové (Marta Dancingerová) mu odpustit, další dvě epizody už nacházejí svůj rytmus. Dílčí konflikty mezi rodinami, po kterých se posunujeme dopředu, rozehrávají osvědčeným způsobem. Přestože se zpočátku zdá, že je vzájemné soužití v těsném sousedství šílený nápad, nakonec nad pochybnostmi vždycky vítězí sehranost dvou malých kluků, kteří se přes svoji odlišnost stali nejlepšími přáteli.

Obě rodiny jsou vždycky připravené životní pohodu Jakuba a Tomáše nadřadit všem zájmům, a tak na maloměstský život zvyklí, početní a srdeční Holcovi nacházejí s původně velkoměstskou rodinou trochu odtažitých Kadleců společnou řeč. Kukačky tentokrát nejenom pokračují ve vyprávění na tomto půdorysu – díky tomu, že už členy obou rodin i další seriálové postavy docela dobře známe, může jít seriál trochu víc do hloubky, tedy trochu blíž k postavám.

Jako první se ve druhé sezoně více pod kůži dostáváme Tereze prostřednictvím příběhové linky o její matce. Zdá se, že Tereza, v minulosti matkou opuštěná, má největší problém Davidovi odpustit právě proto, že těžce nese velké zrady. Autorka tohoto textu však zatím zhlédla jen první tři epizody, v těch dalších se podle ukázek dozvíme o Tereze a možná i o tom, proč je tak trpělivou matkou, víc. Paralelně se Kukačky věnují něčemu, co bychom dnes nazvali toxickou maskulinitou, v seriálu je to ve skvělém podání Davida Novotného spíš něco jako „obyčejná chlapská prchlivost.“ I seriál však Holcovo cholerické běsnění rámuje jako něco trochu zbytečně zneklidňujícího („Bojíš se, jak řve motor? Bojím se, jak řveš ty.“). A to i přesto, že je Holec zároveň legrační dobrák od kosti, kterého publikum nepochybně miluje – David Novotný totiž repliky ve scénáři Jana Coufala, Filipa Bobiňského a Petra Šizlinga proměňuje v televizní zlato.

Stejně dobrá jako veterán českého herectví, pravidelně excelující skoro ve všech svých rolích, je v seriálu nejen přesně obsazená Sabina Remundová, ale i mladá držitelka Ceny Thálie Denisa Barešová. Příběh nešťastně zamilované starší dcery Holců Marcely je i díky ní stejně zábavný a napínavý jako peripetie dvou párů rodičů, jimž vyměnili děti. I v této sezoně pak naopak působí trochu rušivě to, že okrajovější postavy seriálu nejsou zdaleka tak komplexní jako ty hlavní, tvůrci si dovolují je vykreslovat prostě jako darebáky nebo zabedněnce, není ale těžké tuhle scenáristickou lenost odpustit.

Části publika může už dnes připadat kukaččí svět striktně tradičních rodin, ve kterých jsou muži vždy hlasitější, prudší a aktivnější a ženy jsou hodnými, chápavými maminkami, trochu staromódní. Do tohoto seriálového světa dosud nevniklo povědomí o tom, že rodiny dnes už nemívají obavy prezentovat se jako pestřejší a jinak než slabikářově uspořádané. Režisér seriálu Biser Arichtev je ale podle svých slov přesvědčen, že je třeba mít tento fikční svět co „nejrealističtější, aby si ho všichni prožili“, a není třeba hledat „senzace“, jak uvedl v rozhovoru v Českém rozhlase. A scenárista Jan Coufal nechce přistupovat na to, že dnes podle něj musí být „v každém seriálu někdo homosexuál, pokud se podíváte na Netflix“.

Nemyslím si, že jsou Kukačky realistické, právě naopak. Ukazují idylický svět tradičně uspořádaných rodin bez větších problémů či existenčních starostí, do kterého je jako granát vhozena záměna dětí. A ačkoliv se jim zatím daří poutavě vyprávět a s empatií popisovat rodinné konflikty způsobem, který v záplavě horších či lepších detektivek působí jako balzám – málokterý scenáristický tým u nás tohle umí tak dobře –, časem se Kukačky budou muset trochu změnit.

Je možné, že jim tempo nasazené v prvních třech dílech nespadne celou druhou sezonu a diváci ocení i dalších třináct hodinových epizod už známého příběhu. Pokud nás ale čekají i Kukačky 3, možná by tomuhle seriálovému světu prospělo i sem tam zreflektovat dynamicky se proměňující realitu, jejíž součástí jsou nejrůznější rodiny, nejen ty slabikářové.

Dá se očekávat, že tomu tvůrci příliš nakloněni nebudou – kvůli přesvědčení, že požadavek na pestrost je výsledkem jakéhosi korektního diktátu. Divákům zvyklým v seriálech vnímat postavy nejrůznějších identit, podobně jako v životě, tak radost nejspíš neudělají. Další možností by pak mohlo být nechat Jakuba, Tomáše a jejich rodiny trochu zestárnout a posunout tenhle televizní herecký koncert alespoň dál v čase – s dětmi vstupujícími do puberty už rodiny budou muset řešit úplně jiné problémy než na začátku.