Nejslavnější krimi podcast má nový díl. Odsouzeného po 23 letech pustili

Osmnáctiletou středoškolačku Hae-Min Lee naposledy spatřili kolem třetí hodiny 13. ledna 1999. Nevyzvedla svou neteř ze školy. Právě tehdy její rodiče zavolali policii. Tělo Leeové bylo nalezeno o čtyři týdny později. Částečně pohřbené, na okraji Leakin Parku v západním Baltimoru. Byla uškrcena.

Hlavním podezřelým se záhy stal její bývalý přítel Adnan Syed. Prý dívku zabil, když zjistil, že se schází s novým partnerem. Syed tvrdil, že je nevinný, ale v roce 2000 byl odsouzen na doživotí plus třicet let.

O čtrnáct let později se k případu přichomýtla bývalá novinářka deníku Baltimore Sun a spolupracovnice oblíbeného amerického rozhlasového pořadu (dnes je známý spíš jako podcast) This American Life, Sarah Koenig. „Poprvé jsem se o příběhu dozvěděla před rokem, když jsem dostala e-mail od Rabii Chaudry… takové maily nedostávám každý den, tak jsem si říkala, proč ne. Na papíře vypadal ten zločin jako něco ze shakespearovského dramatu, dva mladí milenci z odlišných světů, žárlivost, zrada,“ vyprávěla novinářka svým posluchačům. A případ se jala přezkoumat.

Syed byl odsouzen hlavně díky svědecké výpovědi svého kamaráda Jaye Wildse, který tvrdil, že Adnanovi pomáhal zakopat tělo. Sarah Koenig na ploše dvanácti epizod prozkoumala snad všechny dostupné dokumenty, posbírala nespočet svědectví, promluvila s desítkami expertů. A dospěla k závěru, že případ vraždy středoškolačky Hae-Min Lee není zdaleka tak jednoznačný, jak se mohlo zdát.

„Neměli jsme způsob, jak definitivně říct, co se stalo. Na co jsme upozorňovali, bylo, že časová osa a důkazy v případu měly vážné nedostatky. Což znamenalo, že ani lidé, kteří obvinili Adnana z vraždy, nevěděli, co se ve skutečnosti stalo. Osmnáctiletý kluk šel na doživotí do vězení na základě příběhu, který byl nepřesný. Chtěli jsme, aby o tom lidé přemýšleli. I kdybychom neřešili, zda je Adnan vinen, či nevinen. Jsme v pohodě se systémem, který takhle funguje?“ řekla Sarah Koenig deníku New York Times před několika dny. Tedy v době, kdy byl Syed po téměř třiadvaceti letech strávených ve vězení propuštěn.

„Odpusťte, neměl byste chvilku čas promluvit si o poslední epizodě Serialu?“ ptá se žena náhodného kolemjdoucího na karikatuře v časopise New Yorker z roku 2014. Z podcastu Serial se stal hit – Amerika jím byla posedlá. V době vydání ho slyšely statisíce lidí, dodnes stačil nasbírat přes 300 milionů stažení. Sarah Koenig za svou práci získala prestižní novinářskou cenu Peabody Award a dostala se na žebříček nejvlivnějších lidí časopisu Time.

„Jedna z nejvíce poutavých věcí na Serialu bylo to, že jsme Sářiny myšlenkové procesy mohli slyšet nahlas,“ vysvětlil americké rozhlasové stanici NPR Billy Scheck, režisér seriálové obdoby true crime podcastů The Innocent Project. „Všichni jsme v tom společně, když přemýšlíme: je vinný, nebo nevinný?“

Koenig kombinovala preciznost hodnou investigativní novinářky s uvolněným, upřímným vypravěčstvím, které se naučila v týmu rádiového pořadu This American Life. Ten se poprvé objevil v polovině devadesátých let a měl zdánlivě jednoduchý cíl: zabavit posluchače dobrými příběhy. Bylo jedno, jestli jsou o Fermiho paradoxu nebo o zážitcích z letního tábora. Byly jednoduché a rafinované zároveň.

Vliv Serialu možná nemá smysl vysvětlovat skrze čísla, cifry stažení nebo ceny. Jeho dopad je možné vidět okamžitě, stačí spustit podcastovou aplikaci nebo videotéku. Nejlepší pořady podle Apple Podcasts? Na dvou prvních místech najdete true crime: Opravdové zločiny, Zloději životů, na osmém Kriminálka. Spojení true crime a podcast bylo jednu dobu v podstatě neoddělitelné. Serial nepomohl oživit jen žánr opravdových zločinů, ale i formát podcastu, který se díky Sarah Koenig definitivně stal novým oblíbeným médiem, které už nebylo jen pro technologické nerdy, ale například i pro ženské posluchačky.

Někdo může namítat, že skutečnými případy se inspirovaly už příběhy Hříšných lidí města pražského. Teprve Serial ale nabídl posluchačům novinářku či novináře, kteří v audiu detailně rozebírají důkazní materiál, časovou osu nebo snad charakter obviněného, oběti i všech dalších účastníků případu. A pouštějí se ještě dál: často přezkoumávají práci celého systému – od vyšetřovatelů až po obhájce, soudce či prokurátory.

To se dobře povedlo podcastu In the Dark novinářky Madeleine Baran, která zkoumala únos a smrt jedenáctiletého Jacoba Wetterlinga a v další sérii pak život Curtise Flowerse, Afroameričana obviněného ze čtyřnásobné vraždy. V obou případech se jí podařilo ukázat, jak moc velký vliv na vyřešení případu může mít laxní práce státních složek. Díky její práci se Flowersův případ dostal až před nejvyšší americký soud, díky kterému byl nespravedlivě odsouzený osvobozen.

Podcast Bear Brook zase vyřešil zapomenutý případ mrtvol nalezených v sudu pomocí moderních postupů forenzní kriminalistiky. S-town se tvářil jako další vyšetřování z ospalého amerického městečka, kde se kdosi ztratil. Novinář Brian Reed ale postupem času přichází na to, že důležitější než zmizelá osoba (záhy se najde) je člověk, který celý případ nahlásil. Proč, to se nehodí prozrazovat, důležité je, že S-town obrátil celý žánr true crime podcastů naruby.

A série Up And Vanished ukázala, že krimi podcasty nakonec mohou dělat i lidé, kteří s novinařinou nikdy nepřišli do styku. Autor Up and Vanished Payne Lindsey se na začátku představuje jako dokumentarista, který nikdy nenatočil dokumentární film. A pak přiznává, že si všiml, jak je teď žánr true crime podcastů populární. Na internetovém fóru najde nejznámější nevyřešený případ ve svém okolí… a jde na věc. Lindsay je dobrý příklad podcastera z ulice, který k cizím traumatům přistupuje nezodpovědně a využívá je k sebepropagaci.

„Internet chce, abych si popovídal s přítelem Gabi Petito. Jsem pro, jestli ty taky, Briane. Žádná policie, žádné nahrávání,“ tweetoval drsný Lindsay loni na podzim. Asi není s podivem, že právě díky Up And Vanished mají samozvaní vyšetřovatelé s mikrofony i své parodie.

Na true crime podcastech jsou legrační jak namyšlení moderátoři, tak i často otevřené konce. Je to daň za to, že se jejich tvůrci pouštějí na území, kde nemají žádné pravomoce, nemohou rozhodnout o vině, či nevině podezřelého – v tom lepším případě. V tom horším mohou podcasty ničit životy.

I proto má oblíbený žánr své zavilé kritiky. „Všichni bychom se měli stydět,“ napsala před pár dny jedna komentátorka na webu deníku Guardian v souvislosti s novou kapitolou případu Adnana Syeda. Podle ní nás žánr pravdivých zločinů láká s otevřenou náručí do nejhorších životních okamžiků cizích lidí.

S tím komentářem by jistě souhlasil Young Lee, bratr zavražděné Hae-Min. „Tohle pro mě není podcast. Je to opravdový život, který nikdy neskončí. Trvá to více než dvacet let. Zabíjí nás to,“ řekl Lee před budovou soudu, z níž odcházel svobodný Adnan Syed. Zatímco miliony posluchačů řešily případ dávné vraždy jako zábavný rébus, Young Lee díky neustálé publicitě více než dvě dekády svého života trpí.

Mimochodem, i samotný Serial schytal kritiku z mnoha různých stran. Paradoxně se proti tvůrcům podcastu obrátila žena, která je k případu sama dostala, Rabia Chaudry. Podle ní se Sarah vůbec nevěnovala některým nesrovnalostem ve vyšetřování, ale nezohlednila ani kulturní prostředí, v němž Adnan Syed vyrůstal. I server Buzzfeed upozorňuje na to, že Serial zobrazuje své postavy stereotypně, a dodává, že žánr krimi podcastů se rasovou problematikou obecně v podstatě nezabývá – čestnou výjimkou budiž zmíněný In The Dark, který ale další sezónu nenatočí.

Opravdu se ale poslechem true crime podcastů stáváme senzacechtivými voyeury? „Nejlepší true crime má v sobě něco z pohádky či bajky: je to jednoduchý příběh, který odhaluje silnou a komplikovanou pravdu,“ píše Kattie Tuttle v eseji pro New York Times.

A co Adnan Syed? Je vážně nevinný?

Dozvíte se v příští epizodě!