Nejpopulárnější umělec světa, ale jen statisticky, ukázala show The Weeknda

Na horizontu svítila světla aut na ucpané dálnici, po silnicích proudily davy mladých lidí a pražské Letňany v 11 večer připomínaly Los Angeles. Mohl za to The Weeknd, kanadský zpěvák, který do Prahy přijel v rámci tolikrát odložené tour, že svým názvem odkazovala hned na dvě z jeho posledních alb: After Hours a Dawn FM.

I na koncertním pódiu stála megalomanská kulisa chromované metropole – s newyorskou Empire State Building i londýnskou katedrálou svatého Pavla. Z města vystupovala obří blyštící se robotka (socha umělce Hajime Soroyamy), které z očí střílely laserové paprsky. A nad tím vším se houpal obří měsíc v úplňku. The Weeknd je endemit velkoměsta, zvíře, které se objevuje jedině v noci nebo těsně nad ránem, kdy po propařené noci reflektuje vlastní život, zhýralost sebe i celého showbyznysu.

A hlavně je Abel Tesfaye jednou z největších popových hvězd současnosti. Jeho tři roky starý hit Blinding Lights je nejstreamovanějším songem v historii pop music, předloňské vystoupení na americkém Super Bowlu sledovalo v televizi 92 milionů diváků, jako první umělec v historii překonal hranici 100 milionů posluchačů na Spotify. „Statisticky je nejpopulárnějším hudebníkem na planetě. A nikdo se k němu ani nepřibližuje,“ píše se na webu Guinessovy knihy rekordů. Na člověka, který své první songy pouštěl nic netušícím kolegům v obchodě s oblečením, zatímco sám skládal trička, docela slušné.

Jenže přes všechny statistiky, včetně té, že do Letňan přilákal přes 60 tisíc lidí, působila Weekndova show obyčejně. Na pódium nastoupil v bílém kabátě a vestě, která vzdáleně připomínala outfity Kanye Westa, na obličeji pak měl masku volně odkazující na rapovou legendu MF Doom. Nic originálního nebo nečekaného.

Zahrál tři úvodní skladby z loňské desky Dawn FM, která je zaranžovaná jako DJ mix bez mezer – a úplně stejně pokračoval i po zbytek koncertu. Žádné pauzy na vydechnutí, žádné proslovy, jen nekončící proud hitů, které pohromadě vyjevily pár zajímavých věcí.

1) Weekndovy starší desky procházejí testem času mnohem lépe než loňská Dawn FM, na níž Tesfaye spadl do pasti osmdesátkové retrománie.

2) Tesfaye je mistr tzv. slowburnerů. I feel It Coming, The Hills i kultovní House of Balloons patřily k nejlepším momentům celého vystoupení.

3) Weekndův největší hit sice pochází z After Hours, ale nejlepší deskou po debutové trilogii je nepochybně Starboy.

4) Obsahově se už dlouho opakuje. Nic to ale nemění na tom, že The Weeknd má ve své diskografii nekonečně hitových skladeb.

Možná proto při živém vystoupení rezignoval na propracovanější choreografii nebo nečekané dramaturgické pojetí – věděl, že se může spoléhat na repertoár, v němž i ty nejhorší skladby mají miliony a miliony streamů. Přesto by si umělec jeho velikosti zasloužil lepší show. Pro srovnání: raper Kendrick Lamar přivezl loni do O2 areny detailně zrežírované moderní divadlo, v němž došlo na stínohru, loutky i „covidovou karanténu“.

Naproti tomu The Weeknd, který si vždycky dával záležet na dramaturgii svých desek a koncipoval je jako mikrosvěty nebo filmy (ostatně, Tesfayeho je za kamerou vidět čím dál častěji, ne vždy s úspěchem), si naživo vystačil s jediným mrknutím do kamery. Ano, na pódiu sice občas šlehaly ohně, levitující měsíc zářil všemi barvami, nebe osvětlovaly paprsky a divákům blikaly náramky, ale až Weekndovo mrknutí člověku podlomilo kolena.

Mimochodem, pryč byla i Tesfayova roky budovaná persona dekadentního romantika. Těžko říct, jestli už zpěvák uvádí do praxe svůj plán a přímo před diváky se s úsměvem zbavuje uměleckého alter ega, za které už prý „řekl všechno, co říct šlo“ (to je pravda). Na pódiu každopádně působil skromně a pozitivně, s radostí sešel k první řadě, podepsal autogram a podělil se o mikrofon. Prostě nic pro antihrdinu z jeho videoklipů.

Na pražských Letňanech se ale ukázala ještě jedna věc. Statisticky má sice The Weeknd spoustu prvenství v popmusic, ale chybí mu výrazná osobnost. Pracně vybudovaný konstrukt dandyho už nefunguje a sám Tesfaye si tak pečlivě chrání veřejný obraz, že si k němu málokdo dokáže vytvořit osobnější vztah. Vlastně se dá říct, že z anonymity, v níž vydal své tři první desky, nikdy nevystoupil. Jen své jméno zbavil kouzla tajemství.

Weekndova pražská show byla zábavná. Od nejpopulárnějšího umělce na planetě by ale člověk čekal víc.